Skandinávie 2018

17 dní, 2 lidi, 1 Peugeot, 7 AirBnB, 7 000 kilometrů.

K sepsání tohohle článku mě inspiroval příspěvek od Páji aka Holky z onlinu (jestli ji ještě nesledujete, tak byste měli, protože její blog je skvělý a její Instagram Stories taky!), která se do Skandinávie vydala letos. My tam tedy byli vloni, ale vzhledem k zápřahu s Jak na socky jsem reportáž tak nějak nesepsala (a to jsem i natáčela tuny videí s ambicí sestříhat je do nějakého vlogu… ehm). A při čtení Pájina článku mi to začalo být líto, tudíž jsem se rozhodla k jeho napsání vrátit aspoň takhle po roce.

Skandinávie byla na našem bucket listu docela dlouho. Když jsme se ale rozhodli ji naplánovat, zjistili jsme, že je… no, tak trochu větší, než jsme doufali. Touha mého muže byla podívat se až na úplný sever Norska, a doteď si pamatuju na to, jak jsme spolu seděli nad mapami a průvodci a on prohlásil: „No jasně, a odtud z Trondheimu to pak vezmeme semhle na sever do Tromsø, to je kousek… COŽE, 1200 kilometrů?!“

Zjistili jsme tedy, že pro projetí všeho, co jsme chtěli, bychom potřebovali dohromady 30 dní, a to bychom většinu času proseděli v autě. Což tedy nebyla úplně naše vysněná dovolená.

Nakonec jsme se tedy rozhodli to trochu zkrátit a vzít zatím jen ten „obydlenější spodek“ Skandinávie.

První zastávka: Kodaň

V pátek 15. června ráno jsme tedy nacpali své saky paky do kufru auta a vyrazili směr Dánsko. Cesta ničím pozoruhodná zrovna není, jízda Německem byla dost nuda, já většinu cesty měla na klíně notebook a chystala si dopředu články na Jak na socky, abych to pak nemusela dělat v průběhu dovolené. A tak jsme brzy minuli Berlín, pak objeli Kolding, kde jsem byla před 6 lety na návštěvě za Blanche, a nějak v osm večer se ubytovali v našem prvním AirBnb v Kodani, kousek od univerzitního kampusu.

V sobotu ráno jsme se tedy mohli vypravit objevovat Kodaň. Došli jsme na nejbližší zastávku metra DR Byen Universitetet a dovezli se na zastávku Nørreport, odkud je to kousíček k Roseborg Slot.

Dovnitř do pevnosti jsme nešli, jen jsme si prošli zahrady a pak na hlavní třídě Gothersgade zapadli do kavárny na potřebné ranní kafe a snídani.

Naše další kroky pak vedly nikam jinam než k Nyhavnu, nádhernému starému přístavu, podle mě asi nejprofláklejší kodaňské památce.

Obešli jsme jej, pak se ještě prošli kousek ke Skuespilhuset, odkud je krásný výhled na ikonickou kodaňskou Operu, a potom se po druhém břehu Nyhavnu vraceli zpět ke Kongens Nytorv, nakonec jsme se ale tak trochu impulzivně rozhodli, že si zaplatíme boat tour.

Počkali jsme tedy na další loď Canal Tours Copenhagen a za chvíli už jsme se plavili vstříc právě již zmiňované Opeře. Před ní ale loď zabočila do jednoho z kanálů a proplula s námi okolo celého ostrůvku, kajakářského klubu a krásné lodi Georg Stage. Pak jsme zamířili k Malé mořské víle, u níž se fotily tuny turistů, a prohlédli si (jen z vody) královskou jachtu Dannebrog.

Poté se loď vrátila okolo Nyhavnu a ještě proplula kanál v Christianshavnu, kde je podél vody spousta kavárniček a restaurací a krásně to tam v tu dobu žilo.

Vynořili jsme se u kodaňské knihovny, známého černého diamantu, a ještě obepluli ostrov s Christiansborg Slot a Børsen, než jsme se vrátili zpět do přístaviště v Nyhavnu.

Když jsme se vylodili, byli jsme z téhle boat tour naprosto nadšeni. Průvodkyně byla milá, vtipná a měla velmi srozumitelnou angličtinu, a díky téhle tour jsme získali představu, co je kde v Kodani zajímavého – a to aniž bychom se museli někde mačkat s davy dalších turistů. Pokud tedy někdy vyrazíte do Kodaně, a zvlášť budete-li mít omezený čas, můžu doporučit projet si centrum města lodí.

Dál už jsme se tedy vydali pěšky, prošli jsme se přes Amalienborg, dánský královský palác, až na Kastellet, hvězdicovitou pevnost obehnanou vodním příkopem.

Pokud jste někdy byli v Terezíně, možná tady budete mít trochu pocit déjà-vu. My jsme tedy pevnost hlavně obešli okolo po náspu, a vyfotili si tenhle krásný větrný mlýn.

Z pevnosti jsme se pak vypravili zpátky do centra – Malá mořská víla nás neuchvátila natolik, abychom cítili potřebu se k ní jít podívat a vyfotit si ji, a tak jsme zamířili zpátky. Nechtělo se nám ale jít po rušné hlavní ulici, tak jsem zavelela odbočit do jedné malebné boční uličky.

Aniž bych tušila, kam jdeme, brzy jsme objevili rozkošné malinké žlutě malované domky – ocitli jsme se ve čtvrti Nyboder.

Poté, co jsme tu několik minut trdlovali a fotili si tohle krásné staré Volvo, potkali jsme v parku před kostelem paní venčící psa. Prohlásila, že máme dobré oko na fotky, a pak jsme se s ní dali do řeči a bavili se snad půl hodiny. Vysvětlila nám, že tyhle domečky byly postaveny jako ubytování pro námořníky, a některé jsou až ze 17. století. V každém domku bydlely až 4 rodiny příslušníků dánského námořnictva, a jeden domek měl jen jedinou koupelnu – prý jsou takhle doteď a stále se v nich bydlí. „Všimněte si, jak jsou některé ty domky křivé,“ ukazovala nám. Je to prý proto, že původní domy byly postavené na kůlech, protože pod nimi byl močál. Když ale v Kodani v roce 2001 stavěli metro, močál vysušili, kůly popraskaly a domky se zkřivily. No a před pár lety, při stavbě další linky metra, udělali znovu to samé, a domky se zkřivily ještě víc – takže prý už mají jistotu, že to fakt bylo tím :D No zkrátka, všude je to stejné :D

Ještě jsme se bavili o dánské královně a tom, jak je v Kodani všechno placaté a královský palác uprotřed města, takže můžete klidně královnu potkat na ulici, jak venčí psa… Prostě jsme si s ní výborně poklábosili, než jsme pokračovali dál na Nørreport a do Torvehallerne, velkého food marketu, kde jsme si po celém dni pořádně nacpali pupky.

Následující den ráno jsme vstali a vydali se tentokrát pěšky do Christianshavnu. Cestou nás zastihl drobný deštík, před kterým jsme se schovali na snídani do jedné z kaváren/pekáren. Chvíli jsme jen tak popíjeli kafe a pozorovali kolemjdoucí, než se vyčasilo v naprosto nádherný den. Prošli jsme se okolo známého kostela se spirálovitou věží Vor Frelsers Kirke a vydali se do proslavené Christianie.

Zde se ujal navigace můj drahý muž, který nás nejprve vtáhl na jakousi bahnitou stezičku podél vody, když jsem projevila námitky, tak jsme se vrátili mezi budovy. Nevím, zda pak mého muže omámila všudypřítomná těžká vůně marihuany nebo co se stalo, každopádně mě táhl 3x kolem dokola dvěma uličkami, a když jsem mu do toho tedy začala kecat, tak se urazil, načuřil a šli jsme z Christianie pryč :D

Poseděli jsme chvíli u kanálu, kterým jsme předchozí den proplouvali lodí, a pak se vydali přes most Knippelsbro k Børsen, což je ta známá budova burzy s 56 metrů vysokou věží ze zakroucených ocasů draků.

Protože bylo fakt docela vedro, ukryli jsme se do stínu v zahradě kodaňské knihovny – zahrada je opravdu nádherná a můžu ji doporučit jako super úkryt před horkem.

Dál jsme se prošli přes Christiansborg zpátky do části Kodaně, kterou jsme trochu prošli už předchozí den. Zabloudili jsme do uliček plných obchůdků a navštívili Søstrene Grene, obchůdek s dekoracemi a papírenským zbožím, který mi všechny holky doporučovaly :) Na své si pak ale přišel i I., protože jsme záhy narazili na dva obří obchody Faraos Cigarer s komiksy, anime, cosplay, FunkoPop a všemi podobnými blbostmi. A tam jsme strávili snad dvě hodiny, fakt nekecám. Jestli jste blázni do těchhle věcí, sem musíte. Ale kreditku radši nechte doma (vyzkoušeno za vás :) )

Zašli jsme ještě na kafe do Paludan Bog & Café, což je antikvariát s kavárnou, a pak na zmrzlinu do jednoho stánku na ulici, už se ale připozdívalo a na město se hnala bouřka, tak jsme si nakoupili nějaké potraviny k večeři a vydali se zpátky na ubytování.

Zastávka druhá: Oslo

Další den jsme vyklidili první AirBnb v Kodani, nasoukali věci do auta a vyrazili do Osla. Ubytovali jsme se v krásné chaloupce s výhledem na fjord a fascinovaně sledovali, že ještě o půlnoci je venku jenom šero.

Ráno jsme se vydali autobusem do centra města. Vystoupili jsme u radnice, což je taková (podle mě dost ošklivá) funkcionalistická cihlová budova se dvěma hranatými věžemi. Prošli jsme se podél přístavu, v němž nás zaujala krásná stará loď, která vozila turisty na plavbu po Oslofjordu – a tak jsme hned koupili lístky na pozdější termín, který byl ještě volný.

Protože nám zbývalo pár hodin času, vylezli jsme na pevnost Akershus, kde ale foukalo tak, že jsem málem nebyla s to rovně stát.

V kavárně kousek od pevnosti jsme si dali kafe a něco malého k opožděné snídani, a pak jsme vyrazili zpátky do přístavu nalodit se na Helenu.

Z lodi jsme se mohli nejprve pokochat proslulou osloskou Operou, kolem níž jsme proplouvali, a pak už jsme zamířili dál od města a směrem k ostrůvkům.

Na palubě se sedělo na lavicích u stolů, uvnitř byla i možnost koupit si občerstvení, docela to ale houpalo a sem tam jsme dostali i pěkně studenou sprchu vodou – přitom většina osazenstva ječela, jak kdyby je na nože brali, a dvě britské holky, které s námi sdílely stůl, se choulily od hlavy k patě do dek a drkotaly zuby, protože měly jen kraťásky. My s Ivanem jsme si plavbu ale docela užívali :)

Oslofjord je naprosto nádherný a dokážu si představit mít tam nějakou tu chatičku s molem a lodí :) Plavba se nám líbila neskutečně, po návratu do přístavu jsme zapluli do nedaleké restaurace na jídlo a poté se vydali dál objevovat město.

Prošli jsme se podél moře proslavenou moderní čtvrtí Aker Brygge k Tjuvholmenu a poté se vydali pěšky k Opeře.

Opera se ale nedala rozumně vyfotit, protože celé centrum Osla bylo šíleně rozkopané a všude stály stavební jeřáby.

Upřímně řečeno, do Osla jsem se hodně těšila a byla jsem na ně hodně zvědavá. Vzhledem k tomu, že vlastně celé centrum Osla v posledních cca 50 letech srovnali se zemí a postavili znovu a starého historického tam toho moc nenechali, musím přiznat, že jsem byla zklamaná a Oslo se mi nelíbilo. Já jsem spíš na historická města, proto se mi tolik líbila Kodaň, a tahle moderna je mi fakt cizí – a do toho ty všudypřítomné jeřáby a lešení a stavební ruch, to mi taky vadilo, i když chápu, že jsme asi jen přijeli v ne úplně dobrou dobu.

Naštěstí jsme se ale v tomhle názoru s Ivanem shodli a rozhodli jsme se proto následující den už nejezdit do města a motat se mezi jeřáby, ale vydat se na poloostrov Bygdøy do muzeí.

Ivana totiž zaujalo Frammuseet, kde je možné prohlédnout si škuner Fram, který byl mezi lety 1893–1912 využit hned k několika polárním výpravám.

Nejdřív jsem si myslela, že se v tomhle muzeu budu dost nudit, ale musím říct, že je naprosto perfektně udělané. Můžete loď prolézt úplně celou i uvnitř, na trojúhelníkovou střechu jsou promítány mořské vlny za bouře a vše je tak dobře ozvučené, že máte dojem, že se s vámi loď fakt kymácí. Po stranách jsou pak výstavky s vysvětlivkami a dozvíte se tu o polárních výpravách fakt první poslední.

Po prohlédnutí Framu, které nám trvalo myslím dvě nebo možná dokonce tři hodiny, jsme zamířili do vedlejšího námořnického muzea, kde byla moje drahá polovička opět na vrcholu blaha. Mě tam zaujalo třeba to, že mají ma muzeu připevněnou webkameru a uvnitř obrazovku, kde si můžete prohlédnout fotky z té webkamery a „cestovat v čase“, protože si můžete přesně vybrat, ze kdy chcete fotky vidět. A druhá věc, která mě zaujala, byla interaktivní hra, která fungovala jako simulace a my v ní vystupovali jako kapitáni nákladní lodi, která veze zboží přes celý svět.

Na můj vkus už to ale bylo trochu moc lodí na jeden den, takže do muzea vikingských lodí už jsme nešli a raději zamířili do osloského skanzenu. A ten je tedy taky boží. Můžete si tu prohlédnout třeba nádherný dřevěný stavkirke:

Najdete tu budovy z celé historie Skandinávie, vždy s popisem, odkud pocházejí, z jakého období a co je na nich pozoruhodného. V některých z nich dokonce byli zaměstnanci skanzenu, odění do dobového oblečení, a když jste vešli, něco vám o stavbě popovídali – což bylo taky naprosto super a hrozně zajímavé.

Na konci skanzenu je pak několik uliček z domků bývalého centra Osla – když se rozhodli starou zástavbu zbourat a postavit místo ní moderní výtvory, několik ulic bylo převezeno sem do skanzenu, aby se z historie Osla zachovalo aspoň něco.

Tím jsme se tedy s Oslem rozloučili, protože druhý den jsme se opět přesouvali zase dál.

Zastávka třetí: Stavanger

Ve Stavangeru jsme měli celý krásný moderní byt sami pro sebe, protože jeho majitelé byli zrovna taky někde pryč. Zůstávali jsme tu ale jen na dvě noci, což bylo vlastně i dobře, protože seveřani jsou zřejmě velmi útlí a za vhodnou postel pro 2 osoby považují šířu 130 cm – s čímž jsme my dva měli trochu problém.

Druhý den jsme se místo prohlídky města vydali rovnou do přírody. Předpověď počasí zněla trochu rozpačitě, ale zpočátku to bylo v pohodě a měli jsme naopak dost epické mraky pro fotky.

Pak se počasí trochu zkazilo, přesně v okamžiku, kdy jsme zaparkovali na parkovišti u vodopádu Månafossen, na který jsme se chtěli jít podívat. Ivan tvrdil, že je vodopád jen asi půl kilometru od parkoviště, a že to tedy i v dešti zvládneme. Záhy jsme ale zjistili, že je to půl kilometru šplhání po hodně příkré, mokré a klouzavé skále za přidržování se mokrého a klouzavého řetězu… takže jsme to asi tak v půli cesty vzdali a zahanbeně se vrátili na parkoviště, zatímco kolem nás nahoru a dolů profičela rodina s dvěma dětmi do 4 let, oděná v džínech a konverskách, plus jakási asi osmdesátiletá místní babča. A my dvě másla z České republiky, v pohorách a nepromokavém oblečení, jsme to vzdali :D No nic, stane se.

Vyrazili jsme tedy dál směrem k fjordu Lysebotn a cestou projížděli naprosto úžasnou přírodou kolem jezer, kopců, skal… a potkávali taky spoustu ovcí.

Déšť jsme naštěstí nechali za sebou u vodopádu a jak jsme stoupali k jezeru Andersvatnet po kroucené silničce lemované pastvinami, narazili jsme na nádhernou vyhlídku na jezero Børsteinsvatnet.

Postupně jsme se autem vysápali do nadmořské výšky přes 900 metrů, načež nás čekal sešup až dolů na úroveň moře do vesničky Lysebotn u Lysefjordu.

Na mapě tenhle úsek cesty vypadá hodně vtipně, když jsem to viděla zdálky, myslela jsem si, že je to nějaký glitch v mapových podkladech, pak jsem ale zjistila, že to tak opravdu je a pod kopcem vede tunel:

Připadalo mi, že když stavěli silnici shora do údolí, stavěli pěkně serpentiny, až najednou zjistili, že jim zbývá moc málo kopce na příliš velké převýšení. Co tedy udělali? Vykutali do skály do pravého úhlu tunel, po půl kilometru udělali zatáčku na 180 stupňů a kutali zase 500 metrů zpátky. Vznikl tenhle dost bizarní tunel, který je široký jen tak tak na jedno auto a má naprosto neopracované kamenné stěny a je osvětlen jen pár žárovkami. Fakt zajímavý zážitek.

Za tunelem už nás čekal výhled na Lysefjord. Tady je pak krásná fotka, jak ta cesta vypadá z opačného úbočí.

Než tunel v roce 1984 postavili, jediný způsob, jak se do vesničky Lysebotn dopravit, byl přívozem po fjordu. My bohužel neměli dost času, abychom se tím přívozem svezli, tak snad příště :)

Po prohlídce přístavu v miniaturní vesničce jsme naskočili zpátky do auta a čekala nás cesta zpět do Stavangeru.

Zastávka čtvrtá: Bergen

Bergen nás přivítal upršeným počasím. Naše Airbnb mělo check-in až v pět a my dorazili už kolem třetí, tak jsme se jeli nejdřív podívat do centra města, dali si kafe v kavárně a prošli se po legendárním a UNESCO chráněném starém přístavu Bryggen. Zdejší křivé dřevěné domečky, které jsou ale plné života a různých obchůdků, jsou fakt kouzelné.

Následující den, po noci na sice dostatečně široké, ale příliš měkké posteli, jsme za upršeného rána vyrazili na východ podél moře.

Počasí nebylo tedy zrovna nic moc, vzpomněla jsem si tu ale na to, jak jsem jako dítě četla Asterixe, Obelixe a Normany, kde bylo tuším zmíněno, že jediné, čeho se Normani bojí, je že jim nebe spadne na hlavu. Tady v Norsku to člověk začne docela chápat, protože když se nad údolí stáhne nízká oblačnost a vrcholky hor kolem zmizí v mracích, máte tu opravdu dojem, že vám nebe co nevidět spadne na hlavu :)

Cestou jsme se zastavili v outletu firmy Dale of Norway přímo ve vesnici Dale, a pak pokračovali dále od Dale (pun intended) k Hardangerfjordu. Zastavili jsme se u vodopádů Skjervsfossen, které tentokrát doopravdy byly jen pár kroků od silnice.

Pak jsme z hlavní cesty odbočili a udělali si zajížďku do klidné vesničky Ulvik, kde jsme si v restauraci na břehu jezera dali fish & chips. Mám dojem, že náš původní cíl byl ještě mnohem dál, ale vzhledem k poněkud ubrečenému počasí jsme usoudili, že nemá smysl se tam pachtit, takže jsme se místo toho začali okružní jízdou vracet zpět na ubytování. Cestou jsme ještě projeli Vallaviktunnelen, což je další místní specialita, totiž tunel, v němž je kruhový objezd. Prostě si tak jedete tunelem, který se najednou začne rozšiřovat v obří psychedelicky nasvícenou jeskyni, v níž se nachází kruhový objezd, jímž se do tunelu napojuje další silnice. Vlastní fotku nemám (natočila jsem si to ale na video :D), tak se kdyžtak můžete podívat zde na Wikipedii.

Zastávka pátá: Ålesund

Další den, v pondělí 25. 6., jsme se přesouvali na nejsevernější zastávku naší cesty – do Ålesundu. Vyjeli jsme z upršeného Bergenu, přeskákali pomocí tří trajektů mezi fjordy a kolem šesté se ubytovali u postaršího hostitele v Airbnb v Ålesundu. Město nás přivítalo sluncem a nádhernou oblohou, což jsme i hostiteli řekli, že je to příjemná změna, protože v Bergenu nám celou dobu pršelo. „Oh yeah, in Bergen it’s raining all the time,“ odmávl to on vědoucně.

Protože bylo tak nádherně, rozhodli jsme se ještě zdolat vyhlídku Aksla nad městem, a dobře jsme udělali. Sice tam fučelo jako blázen, ale ten výhled!

Tyhle fotky byly foceny skoro v osm večer, a vidíte, jak vysoko ještě bylo sluníčko. Ještě o půlnoci jsme se tedy z našeho okna v půdním pokoji kochali červánky, než jsme důkladně zatemnili žaluziemi a uložili se ke spánku – opět na velmi úzkou postel.

Ráno jsme se nejprve vydali do města, ulovit něco k snídani, koupit pohledy a nějaké suvenýry a projít se podél starého přístavu.

Protože počasí vyšlo naprosto luxusní, brzy na to už jsme čekali na trajekt v Magerholmu a poté jeli malebnou Sykkylvsvegen okolo jezera Fitjavatnet.

Tenhle den jsme zažili asi úplně největší kochačky z celého 14denního tripu a pokud bych se měla do Norska ještě vrátit, nebo pokud by se mě někdo ptal, kam má v Norsku určitě zajet, rozhodně bych doporučila právě Ålesund a jeho okolí.

Od jezera jsme pokračovali skrz kopce do Hellesyltu, poté přes Grodås k dalšímu jezeru Oppstrynsvatnet a ve vesničce Oppstryn jsme zastavili na sváču a krátkou procházku, protože to prostě stálo za to.

Seděli jsme na trávě u zurčícího potoka, venku bylo 28 stupňů a kolem nás vrcholky hor posypané sněhem. Neuvěřitelný zážitek.

Oppstryn je totiž takovou vstupní branou do národního parku Jostedalsbreen, patřícímu k ledovci Jostedal, největšímu ledovci pevninské Evropy. My jsme se z vesničky Oppstryn vydali serpentinami nahoru k lyžařskému středisku Stryn.

Ledovcové jezero Langvatnet nás okouzlilo svou průzračnou tyrkysově modrou vodou, úbočí kopců, které ho lemovaly, byla ještě zasněžená, a my se v sandálech a kraťasech v pětadvaceti stupních procházeli po břehu a pod podrážkami nám křupal sníh.

Místo asfaltky už byla spíš jen prašná stezka, na které jsme si s občasnými protijedoucími museli uhýbat a vyhýbat se, ale jinak tu skoro nebylo živáčka.

Jak jsme se blížili ke Grotli, začalo být údolíčko obydlenější a na úbočích byly nerovnoměrně rozeseté místní roztomilé chaloupky, většinou s trávou na střechách. Taková chatová oblast, jen ne taková ta uspořádaná a pravoúhlá jako u nás, ale zkrátka jak kdyby nad údolím kdosi rozsypal pytel s domečky z Monopolů.

Už bylo ale pět hodin a my před sebou měli ještě cestu zpátky do Ålesundu, takže nám nezbývalo než se přestat kochat a vyrazit zpátky na ubytování – další den jsme totiž měli před sebou nejdelší přejezd naší dovolené, a to do švédského Stockholmu.

Zastávka šestá: Stockholm

Cesta do Stockholmu byla fakt dlouhá, v Norsku aspoň bylo na co koukat, ale jelo se pomaleji, protože silnice byla hodně kroucená, ve Švédsku už to pak ubíhalo rychleji. Cestou jsme chytili jednu nehodu, kdy náklaďáku pár stovek metrů před námi praskla pneumatika a od jisker létajících z ráfku kola pak chytila tráva podél silnice i celé nákladní auto, takže jsme chvíli strávili v koloně a pak se naštěstí mohli otočit a objet to jinudy. Do Stockholmu jsme ale dorazili až v devět večer a ubytovali se v Airbnb u ukrajinského páru – a jejich hodně přátelské kočky.

Ráno 28. června jsme se vydali na metro na stanici Högdalen, u níž jsme bydleli, a z níž jsme se dovezli rovnou do staré čtvrti Gamla Stan. Zjišťuju, že z procházky tímto starým centrem nemám úplně moc fotek, bylo tam totiž obrovské množství lidí, čemuž jsme po týdnu v norské přírodě dost odvykli. Prošli jsme si tedy zdejší úzké uličky, usadili se na náměstí Stortorget na snídani (z níž se vyklubal vzhledem k velikosti porce spíš oběd) a pak… no, pak jsme při další procházce objevili obchůdek SF Bokhandeln se sci-fi, komiksy, deskovkami a vším možným, a strávili v něm opět asi hodinu. Odvezli jsme si z něj aspoň Exploding Kittens :)

Z Gamla Stan jsme pokračovali přes Riksgatan směrem k Opeře. Ve Stockholmu bylo ale třicet stupňů a na velké procházky to tedy moc nebylo, takže když jsme na nábřeží uviděli možnost plavby lodí po Stockholmu, měli jsme jasno a koupili lístky.

Ze samého srdce Stockholmu nás loď provezla na jih podél Södermalmu a zdymadlem na jezero Hammarby a poté skoro zpět ke Gamla Stan, kde jsme se ale otočili a pluli zpátky okolo Mariebergu, ostrůvku Lilla Essingen. Trvalo to dvě a čtvrt hodiny (tuhle konkrétní tour najdete zde) a rozhodně to stálo za to.

Po zakotvení zpátky v Nybroviken jsme vyrazili na zmrzlinu a pak se ještě prošli po Stockholmské náplavce, která takhle odpoledne dost žila. Prošli jsme se Nobelovým parkem, kde se zrovna dobíhal jakýsi závod, a pak chytili autobus zpátky k ubytování.

Večer jsme se trochu víc seznámili s našimi hostiteli a popíjeli společně víno snad do dvou v noci. Bylo zajímavé slyšet, jak se jim daří ve Stockholmu jako přistěhovalcům, proč utekli z Ukrajiny, i co si o Švédech myslí po čtyřech letech života ve Švédsku. Opravdu moc příjemný večer.

Druhý den ve Stockholmu Ivan málem poskakoval radostí, protože jsme měli v plánu návštěvu Vasamuseet. Jedná se o muzeum válečné lodi Vasa, kterou Švédové postavili v letech 1625–1628.

Měla to být top strop extra super hustá loď, která měla dvě paluby s děly… až na to, že na tu druhou palubu, kterou přidali na králův rozkaz, nebyla úplně dimenzovaná, takže když ji v srpnu 1628 slavnostně spustili na vodu, plula asi půl hodiny, než se do ní opřel vítr, loď se naklonila, nabrala vodu a šla ke dnu.

Na dně v bahně ležela loď až do 60. let minulého století, kdy ji Švédi objevili a vytáhli, načež ji velmi dlouho konzervovali a od roku 1990 zpřístupnili v tomhle muzeu.

Muzeum je opravdu dobře udělané, loď je velice majestátní a člověk si ji může docela detailně prohlédnout. Strávili jsme tam tedy docela dost času, než jsme se dostatečně vynadívali a vyšli zase na denní světlo.

Vzhledem k tomu, že jsme prostě loďomilci, tak jsme si poté koupili lístky ještě na jednu plavbu, a to plavbu po Stockholm Archipelago. Nalodili jsme se na historický parníček s příznačným jménem Stockholm a nechali se odvézt až k pevnosti Vaxholm a mezi ostrůvky zpět.

Když jsme po třech hodinách vystupovali zpátky na pevninu, byli jsme už docela vyhladovělí, takže jsme zašli do Hötorgshallen, kde nám naši hostitelé říkali, že mají nejlepší rybí polévku ve Stockholmu. Můj drahý byl spokojen, já ryby zas tolik nemusím, takže jsem si ji odpustila :)

Pak už jsme se vrátili zpět na ubytování a pomalu si sbalili, druhý den nás čekal poslední přejezd do Malmö, kde jsme měli poslední ubytování jen na noc, a odtud jsme už jeli zpět do Čech.

V Malmö jsme bydleli v bytě u jakéhosi mladého kluka, ale vyspali jsme se tam úplně nejhůř za celou dovolenou, protože na ulici pořád někdo hulákal, u sousedů brečelo dítě, venku si někdo pouštěl nahlas hudbu a podobně – když jsem si pak googlila, co to je proboha za čtvrť, ve které bydlíme, poněkud ve mně zatrnulo, protože jsem zjistila, že je to prý čtvrť s nejvyšší kriminalitou v celém Švédsku :D Naštěstí se ale nic nestalo, ráno jsme auto našli vcelku i s celým naším majetkem v kufru, a mohli jsme se vydat vstříc České republice a našim dvěma chlupáčům, kteří na nás doma čekali.

---

Měla-li bych to celé nějak shrnout, můžu říct, že do Kodaně bych se určitě ráda ještě někdy vrátila, stejně tak do Ålesundu a hlavně okolní přírody.

Stockholm mám dojem, že jsme zatím probádali poměrně nedostatečně, líbilo se mi, jak moc je to město zelené, plné parků a přírody – ale mám takové tušení, že náš dojem z něj byl trochu zkalen tím, že jsme tam přijeli po docela dlouhé době mimo civilizaci a velká města, a ten ruch a shon a davy nás trochu odradily od jeho bližšího prozkoumání.

Protože v Bergenu už vím, že permanentně prší, tak mě k další návštěvě neláká, u Stavangeru mě trochu mrzí, že jsme neviděli samotné městečko.

Co ale rozhodně vím, že už navštívit nemusím, je Oslo, které mě vůbec nenadchlo a nezaujalo, i když jsem od něj měla docela velká očekávání.

Můj muž by se rád ještě někdy podíval na sever Norska a Švédska a do Finska, tak uvidíme, jestli se někdy tímto směrem ještě vypravíme. Zcela záměrně jsme tentokrát vynechali oblíbené turistické atrakce jako Trolltunga a Preikestolen, protože jsme od kamarádky věděli, že moc není o co stát, protože jsou tam akorát davy turistů, kteří chtějí mít pěknou fotku na Instagram a klidně si tu na ni vystojí hodinovou frontu. Jestli jsme ale minuli něco, co za návštěvu fakt stojí, budu ráda, když mi dáte v komentářích vědět :)