Když jsem se z Provence vrátila před necelými dvěma lety, rozepsala jsem na mnohá naléhání jakousi reportáž z cest. Rozepsala, ale nikdy nedopsala. Stále mám ten koncept uložený tady na bloggeru (a vždycky na něj zapomínám, takže když jsem se před šesti posty radovala, že mám na blogu už 200 článků, o chvíli později mi došlo, že se raduju předčasně, což mi radost zkazilo) a proto jsem se rozhodla, že ani tentokrát žádnou reportáž psát nebudu. Původně jsem doufala, že budu mít v Provence při ruce mobilní internet, abych se aspoň občas mohla spojit se světem, a přímo na cestě mě i napadaly krátké „tweety“, které bych určitě uveřejnila, kdybych internet měla. Řízením osudu se mi ale má drahá fialová Nokia rozbila pár dní před odjezdem, viz dva posty zpět, a tak jsem si užila dovolenou zcela bez internetu. Svoje postřehy ale přece jen napíšu aspoň sem, když už je kvůli zpoždění nemá cenu dávat na Twitter.
- Přijet do Francie v neděli bez zásob jídla se nedoporučuje – v neděli se u nich prostě nedělá.
- Francouzi opravdu neumí nic než francouzštinu, ale ať už na ně jako cizinci promluvíte francouzsky sebehůř, jsou šťastní jako blechy.
- Naše Fabia combi 1,2 HTP versus Mont Ventoux 1.912 m n. m. – 1:0. Je to neuvěřitelné, ale je to tak – vyjela ji bez jediného problému.
- Většina francouzských restauračních zařízení má jasně danou otevírací dobu: midi et soir.
- Poměr provensálských koček ku provensálským psům je asi deset ku jednomu.
- Zvyk zdravit kolemjdoucí ve Francii na rozdíl od Čech ještě nevymřel.
- I ta nejzapadlejší francouzská klikatá silnička je v lepším stavu než česká dálnice.
- Delší stezka po Colorado de Provence má trvat 4 hodiny. Patrně proto, že se turista po prvních dvaceti minutách ztratí a další 3,5 hodiny hledá cestu zpět.
- Kdo si myslí, že je Provence placatá, ten je na hodně velkém omylu.
- Nejlepší suvenýr z cest – francouzský výkladový slovník za 20 €
- V sobotu ve tři odpoledne v Ženevě nezaparkujete, ani kdybyste se rozkrájeli.
To je momentálně všechno, na co si dokážu vzpomenout. Na závěr ještě dodám, že má „teorie“, že kamkoliv člověk jede, vždycky tam kolem dokola hraje jedna písnička, se potvrdila. Tentokrát to byly tedy dvě, ovšem jedna větší vymývárna mozků než druhá :D
Nesmím ale francouzskému rádiu NRJ, které jsme poslouchali, křivdit, našla jsem si tam i jednu písničku, která mému uchu velmi zalahodila:
No a teď mě omluvte, jdu třídit fotky :)
Z úvodu jsem myslel, že se bude jednat o nehotový koncept poznámek, ale musím říci, že je to velice poutavé. Takový nový žánr ve stylu cestopisu. Jak nás dokáže ovlivnit těch 140 znaků aneb umění zkratky. Zajímavé postřehy… :)
„Midi et soir“ mě dostalo :D Ovšem na Francouze to opravdu sedí 100%.
P.S. A to ta reportáž fakt nebude??