P!nk P!nk P!nk

Koncert měl začínat v osm, do O2 Arény vpouštěli od půl sedmé, my s MaryLove přišly po šesté a zařadily se do megafronty. Jakmile se začaly pootvírat dveře, celý dav začal hystericky ječet a mačkat se ke vchodům. Maličko mě tedy překvapilo, že mají v Kyslík-aréně jen jeden rentgen na zavazadla, takže všechny s kabelkami a batohy posílali k prvnímu vchodu, díky čemuž vznikala ještě šílenější tlačenice a zmatek. My jsme se naštěstí propchaly až dovnitř, Sylvinku u bezpečnostního rámu ochudili o láhev pití, takže si hned ve vestibulu koupila novou (kterou nám chtěli sebrat o patro níž při vstupu do hlediště, takže jsme ji musely velmi narychlo dopít). A pak už jsme se, hodinu a čtvrt před začátkem show, ocitly v prostoru stání u pódia, které už bylo lidmi obsypané. Postavily jsme se do asi čtvrté řady ke konci mola, a čekaly… a čekaly… a čekaly.

Předkapela novozélanďanů, nazývající se Evermore, mě nijak nenadchla, byli tak nějak moc uřvaní, rádobysvětoví, ale díky tomu hrozně tuctoví… no prostě jsem se těšila, až skončí a konečně přijde P!nk. Ovšem musím uznat, že se snažili – dokonce zahráli i I Gotta Feelin‘ od Black Eyed Peas.

Evermore dohráli v půl deváté a natěšení fanoušci (tedy podle hlasů spíš fanynky) začaly zpívat So What, ovšem bylo jim to houby platné, po P!nk ještě ani vidu ani slechu. Za chvíli si lidé na ochozech začali krátit čekání mexickými vlnami a kameramani se snažili pobavit publikum záběry na náhodné lidi v hale (například dvě trsající dámy se jim hodně zalíbily). Mne se celou dobu pokoušel vystrkat co nejdál od mola jakýsi dvoumetrový borec vedle mě, ale snažila jsem se odolávat. Moje snahy byly ovšem zmařeny dvěma obřími Rusy, kteří se probagrovali davem během vystoupení předkapely a zcela mně i MaryLove oddělili. Nakonec jsme se našly a Rusům nerady ustoupily – holt jsem pak celý koncert prostála/proskákala na špičkách, díky bohu za velké obrazovky.

Teprve po půl desáté začala projekce videa, kterou celá show začínala. Jeden z artistů za tónů písně Highway to Hell od AC/DC zatočil klikou rumpálu a P!nk se vznesla z konce mola a zahájila koncert písničkou Bad Influence. Pak následovaly písně z předchozích alb – Just Like a Pill, Who Knew a Don’t Let Me Get Me, které publikum značně rozpálily, aby následovně P!nk probudila jejich představivost coverem songu I Touch Myself, jejíž název vzala velmi doslovně, položila se na rudou pohovku a nechala z jejích děr vylézající ruce provokativně hladit své tělo.

Při dalších písničkách si P!nk a její tanečnice užívaly schodiští a skluzavek na pódiu, pro písničku Leave Me Alone, I’m Lonely jim byla na pódium dokonce přivezena velká manželská postel. Po vypalovačce So What, při níž se na pódiu strhla polštářová bitva, nastala série pomalých písniček. P!nk se dokonce chopila kytary a zakázala nám tleskat, že by prý ztrácela rytmus :D a žádala, abychom byli smutní a případně brečeli.

Po osvědčené písni Dear Mr. President a akustické verzi hitu Trouble, která mě osobně uchvátila, následovala cover verze písničky od Led Zeppelin Babe I’m Gonna Leave You a pak už to P!nk opět rozpálila písničkou Sober, při níž, jak jsem zjistila díky YouTube, na jiných koncertech létala vzduchem a dělala nad pódiem salta sama zpěvačka, v Praze ale tento úkol nechala na jedné ze svých akrobatek.

Při songu Funhouse, po němž je pojmenováno celé album, na pódiu nafoukli dva ohavné obří klauny, kteří se pak kývali do rytmu. Nevkusné, ale efektní.

Koncert zakončovala cover verze písně Crazy od Gnarls Barkley, kterou spolu s P!nk vyřvávala celá arena. Poté, jak už bývá P!nčiným zvykem, bylo spuštěno odpočítávání, tentokrát pouze jedné a půl minuty, po níž P!nk opět vystoupila s písní Get This Party Started a akrobatickými kousky na stuhách a létajícími konfetami, úplný konec pak obstarala pomalá písnička Glitter in the Air, při níž se nad P!nk, oděnou do třpytivého overalu, nejprve vznášely v látce zamotané tři akrobatky a sypaly na ni třpytky, načež i ji vytáhly usazenu ve svém středu do vzduchu. V závěru písně zpěvačka zmizela divákům z očí v nádrži vody nebo podobné kapaliny (kdesi jsem četla cosi o mléce, ale nevím, kde na to onen redaktor přišel). Mokrá byla opět vytažena nad pódium a osprchovala blízké fanoušky, než nadobro zmizela. Koneckonců dobrý tah, alespoň jsme po ní nemohli chtít další přídavky, když byla mokrá na kost, že. A tak se davy poklidně přesunuly k východům, koncert P!nk definitivně skončil.

A já, i když jsem se sotva držela na nohou, neslyšela na jedno ucho a měla ještě den poté problémy s hlasivkami, jsem byla nadšená. Na iDnesu dokonce psali, že je P!nk nová královna popu, protože její show předčila Madonnu – no, přece jen, P!nčin věk je poloviční než ten Madonnin, že. Ale kde bere energii, to by mě vážně zajímalo. P!nk si prostě svoje koncerty maximálně užívá a energie a radost z ní zkrátka vyzařuje – asi vážně šňupe kryptonit, jak dnes prohlásila MaryLove :)
No a já zkrátka vím, že na příští P!nk půjdu zase, i kdybych měla předtím několik měsíců hryzat omítku. A taky doufám, že příště už nebude dělat s navštívením Prahy takové drahoty, přece jen letos měla vyprodáno. A snad můj a MaryLovein krteček, kterého jsme po ní mrskly a o kterém prohlásila, že je to „cute guy“, získá čestné místo v jejím domě. No dobrá, jsem naivní, já vím… však mě znáte :)