Před pár týdny nebo spíš měsíci jsem očumovala na Palmknihy.cz, eReading.cz a jiných serverech s e-knihami a hledala něco, co by znělo zajímavě. Všechny servery mi celkem vehementně vnucovaly knihu a názvem Novináři od jakési Libuše Burger, o které jsem nikdy v životě neslyšela. Zaujalo mě to samozřejmě názvem, anotace nezněla tak zle, přečetla jsem si i část ukázky a usoudila, že by to nemuselo být tak hrozné.
Ve čtečce mi milí novinářové leželi dost dlouho, vytáhla jsem je až v autobuse po cestě z Krumlova, protože na obrazovkách ve Student Agency běžel jakýsi animák o nějakém broukovi nebo včelce, což mě moc nezaujalo. A tak jsem stihla během asi čtvrtiny cesty přečíst polovinu knihy (tahle movela, jak píší na stránkách Palmknih, má jen 128 stran) a zbývající část trasy jsem jen hleděla z okna a vydýchávala to, co jsem si koupila. Druhý den jsem knihu dočetla, převážně ze zvědavosti, jestli ten zbytek bude taky tak strašný, nebo jestli ta zápletka aspoň nějak originálně skončí.
Byl a neskončila.
Nejdřív jsem si myslela, že jsem sedla na lep nějakému autorovi, který, přesvědčen o naprosté dokonalosti svého díla, si jej svépomocí vydal jako ebook, ale pak jsem zjistila, že za to může nakladatelství Eroika. Na stránkách tohoto nakladatelství je psáno:
[Vydáváme] celé spektrum kvalitní beletrie psané ženami s důrazem na postavení ženy v současnosti. …
K našim autorkám patří více než třicet domácích spisovatelek. … Šanci poskytujeme rovněž začínajícím kvalitním autorkám, jako je například Kateřina Pešková či Libuše Burger.
No řeknu vám, docela jsem se zasmála. Kvalitní beletrie od kvalitní začínající autorky je totiž naprostý slaboduchý brak – a s postavením ženy v současnosti má taky pramálo společného, respektive pokud tohle dílo klade důraz na postavení ženy v současnosti, pak ho klade úplně každé dílo.
Novela začíná jakýmsi představením postav. Ten má rád to a nesnáší tamto, má takovou a takovou povahu, bydlí tam a tam a má auto. Ten dělá to a ten zas tohle, a všichni dohromady stojí za houby, nebo tak nějak. Kdyby to aspoň bylo popsané nějak originálně, s nápadem, tak neřeknu, ale jinak mi takovéhle představování postav připadá naprosto zhovadilé. V tom je snad kouzlo knih, že člověk hlavní aktéry poznává časem sám a dělá si o nich obrázek, nebo ne?
Celý příběh je naprosto neoriginální a od začátku předpovídatelný, nijak dobře napsaný a navíc kdekoli je to možné protkaný žvásty o znameních horoskopu a jejich charakterových vlastnostech, což je přesně věc, které ani za mák nevěřím a proto pro mně argumenty autorky typu „udělal/myslel si to proto, že je kozoroh“ připadaly maximálně scestné a postavy a jejich chování dost neuvěřitelné. Celkově by se děj knížky dal shrnout třemi větami a vystačil by klidně na několikastránkovou povídku, 128 stran je na takovou plytkou dějovou linii příliš.
Prostě a jednoduše, chápu, že je to milé dámy prvotina, ale divím se, že jí to vůbec někdo byl ochotný vydat. Pokud na tuhle knihu narazíte, radím nekupovat a nečíst, i na nudnou cestu nebo válení se na pláži je příliš slaboduchá.
P.S.: Doufám, že se milá paní autorka ráda googlí.
Takže rozumím tomu dobře, že je to ještě slabodušší než Simona Monyová?
Já vím, že Monyová nedávno zařvala a že proto ji teď všichni čtou, ale mně stačilo vidět obálky a slyšet, o čem to je, abych žádnou její knihu neměla odvahu otevřít, nedejbože číst :D Takže porovnat nedokážu :)
To je fajn, že se nakladatelství mají čím živit. Zrovna jsem dočetla taky jednu zcela zbytečnou knížku, kterou vydali jen proto, že autor je grafoman. Tuhle literaturu bych dávala jako e-knihy zcela zdarma, protože nemají žádnou hodnotu.
KlaPi, klid, já jsem od Monyové rovněž nic nečetl a ani to, že zařvala, mě k tomu nepřinutí, nicméně stačilo mi na půl ucha zaslechnout, o čem její knížky jsou, abych pochopil, že devalvace slova „literatura“ pokročila téměř tragicky kupředu.
Marička
Monyovou jsem četla ještě před tím než umřela a na to, že její hrdinky jsou mi nesympatický a chovají se jako krávy, je knížka velmi čtivá a dokáže udržet pozornost.
Ńemám ráda, když někdo kritizuje něco, co nečetl, nebo s tím nemá zkušenosti. Navíc mi přijde, jako kdyby bylo pod vaší úroveň, holky, její knížky číst. Nebo se pletu? :-)
Maričko, asi ses překoukla, tenhle článek vůbec není o Monyové, ten je o úplně jiné knížce, já Monyovou nekritizuju, já kritizuju Libuši Burger, jejíž knihu jsem přečetla, celou.
Marička
To jen špatně vyznělo. Celý můj komentář je reakce na vaši diskuzi pod článkem, tedy i jeho druhá část. Jak bys mohla psát recenzi na knížku, kterous nečetla? Mluvím stále jen o Monyové :-)
Maričko, zkus si to přečíst celé a nečti mezi řádky a jen to, co se ti hodí do krámku :)
Tady nikdo nekritizuje dílo Manyové, ani tu nepadlo slovo o nějaké recenzi, jediná zmínka o ní je ta, že z reakce jiných na tuto knihu, a následné „recenze“ jiných, by si knihy od ní slečny nepřečetly, jelikož už z toho je to nijak nezaujalo, tak prostě jen nemají potřebu si to číst. :)
Tak přestaň být zaujatá, když někdo napíše, že se mu dílo (tvé oblíbenkyně) nelíbilo když jej četl, nebo jej prostě jen kniha z recenze jiných nezaujala natolik, aby ji četl. :)
Já jen dodám, že o Monyové jsem se tu bavila já a Desperádo a ten není slečna, pokud vím, takže se mu celkem nedivím, že nad nějakou červenou knihovnou ohrnuje nos, beztak není cílovka ;) A jinak, Maričko, bych Ti doporučila k přečtení knihu Pierra Bayarda „Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli“, skvělá věc :)