KlaPi tropí hlouposti

Jestli mi něco odjakživa nešlo, je to vymýšlení dárků pro chlapy.

Jakýsi odpor k tomuto úkolu ve mně zvládnul vypěstovat už v dětství náš dědeček, který, jak už to tak důchodci dělají, posledních dvacet let na všechny otázky „Dědo, a co bys chtěl k narozeninám?“ odpovídá zarytým „Nic nechci a nic nepotřebuju.“ Jen tu obvyklou část stejně brzo umřu, kterou nás jeho vrstevníci rádi trápí, vždycky vynechává. Protože o smrti a podobných věcech se v naší rodině prostě nikdy nemluvilo.

Mít přítele chudého jako kostelní myš prokázalo jisté výhody. Sice se nedalo čekat, že by mě pozval na kafe, do kina nebo nedejbože na večeři, ale jakmile došlo na dávání dárků, měla jsem tuny inspirace.

Oproti tomu můj nynější přítel vydělává 3x víc než já a tím pádem si koupí cokoliv chce nebo potřebuje.

Díky bohu má aspoň dostatečně ulítlé koníčky, od kterých se při vymýšlení dárků můžu aspoň trochu odpíchnout.

Někdy koncem května jsme tedy s drahým řešili, že má v práci tolik schůzek, že by potřeboval nějaký blok, kam by si mohl psát poznámky. Můj milý sice ví o mé obsesi na papírnické výrobky, když jsme ale prošli můj šuplík plný sešitů, sešitků, bloků a bločků, který mi mě často obdarovávají mí kamarádi, usoudil, že nosit si na schůzky rozkošný bločíček se sovičkami nebo s romantickým motivem Eiffelovky fakt není pro něj.

A tak mě napadlo, že bych mu k blížícímu se výročí mohla dát nějaký hezký zápisník. Nakonec jsem úvahu rozvedla spíše v osobní organizér, do něhož by se dal vložit zápisník, měl by pár kapsiček na papíry a vizitky, poutko na tužku… a třeba nějaký hezký motiv na deskách. Prostě něco jako filofax, jen ne kroužkový.

Už dříve jsem se s nápady na personalizované dárky velmi úspěšně obracela na tvůrce na Fleru, a tak jsem zamířila tamtéž.

Vybrala jsem si tedy jednoho koželuha, který vypadal dle fotek výrobků docela zručně a dokonce už měl mezi svými výtvory i něco, co se mé představě nápadně podobalo. Na mou poptávku odpověděl taky velmi rychle a prohlásil, že to nebude problém udělat. Jeho cena byla pro mě také přijatelná, a s termínem dodání do měsíce taky neměl problém. Super. Dohodli jsme se tedy, že mi obal na zápisník pro drahého vyrobí.

A pak se 3 týdny nic nedělo. 

Týden před naší naplánovanou výroční večeří, tedy 8. července, jsem pánovi trochu nervózně napsala, jak to tedy s mou objednávkou vypadá.

Odpověděl rychle, stejně jako minule. Akorát obsah jeho odpovědi mě moc nepotěšil. Omlouval se, že se mu to nějak nakupilo a že ještě ani nezačal. Ale že na to hned sedne a do konce příštího týdne to budu mít.

No, trochu mě to nasralo, samozřejmě. Taky se mohl ozvat dřív, že jo. Ale říkala jsem si, že holt co už, předám tedy dárek o týden později.

Ovšem koncem dalšího týdne od pana koželuha přišla fotka čehosi s tím, že jde o onen organizér. Poslal mi radši fotku jen z jedné strany, každopádně mnou požadovaný motiv jachty na deskách nebyl a celkově to bylo takové… nedodělané:

Napsal mi k tomu, že to dělal ve spěchu a ať to beru jako prototyp – že mi to teda pošle, ať to můžu předat, a během srpna, až bude mít víc času, mi udělá tu „opravdovou“ verzi podle mých požadavků.

Nuže napsala jsem tedy pánovi, ať si onen „prototyp“ ráčí vetknouti za klobouk a začala shánět někoho jiného, kdo by byl schopen mi dodat opravdovou verzi rovnou.

Napsala jsem dalšímu tvůrci na Fleru. Ač tomu název účtu nenasvědčoval, vyklubalo se z něj jakési sedlářství, a jejich ceny byly o dost vyšší, než jsem byla původně ochotná za tenhle dárek dát. Ale bylo už víc jak týden po výročí a já chtěla mít dárek hotový co nejdřív, a byla jsem tedy ochotná si za něj připlatit.

Na mou zprávu odpověděli opět dost rychle. Na mé požadavky ohledně vnitřního uspořádání obalu, poutka na pero, rozměrů zápisníku (ten už jsem totiž dávno koupila, takže jsem jim poslala přesné rozměry od výrobce) a motivu na deskách reagovali, že to není problém, dali mi vybrat i z barvy kůže a celkově byli velmi profesionálně rezervovaní – s ostatními tvůrci na Fleru byla komunikace vždycky taková neformálnější a uvolněnější. Psala jsem jim, že jsem v poněkud časové tísni, a tak jsme se dohodli a já zaplatila zálohu ve výši, o níž jsem původně doufala, že postačí na celkovou cenu daru.

A pak se tři týdny nic nedělo.

Začala jsem trochu hysterčit. Zaplatila jsem těžké hrachy za něco, co asi nikdy neuvidím. Firma na mé naléhavé e-maily nereagovala a od výročí uplynul už víc jak měsíc.

O týden později se ozvali. My měli celozávodní dovolenou, ale hned teď se na to vrhneme a za týden to máte hotové.

A pak se další 2 týdny nic nedělo.

Tou dobou mi už tekl mozek z uší. To jsem si teda naběhla. Kdo by to byl řekl, že pitomý obal na zápisník bude takový kámen úrazu!

A pak mi ve schránce doma přistál lísteček od kurýra, že mě nezastihl. Nechápala jsem, o co jde – čekala jsem, že milé sedlářství nejprve pošle třeba fotku, napíší mi finální cenu a tak dále… a tak jsem zavolala na centrálu GLS a nechala si balíček poslat do práce. Když přišel, zjistila jsem, že má ještě dobírku, ve výši skoro dvojnásobku oné zálohy, kterou jsem platila.

Ale, díky bohu, obal nakonec dorazil, řekla jsem si a i přes vysokou dobírku balík převzala.

Spadl mi kámen ze srdce. Dárek konečně přišel.

Sice až 9.9., ale konec dobrý, všechno dobré.

No, když jsem ale balík vybalila, nestačila jsem se divit.

Plachetnice na deskách sice je, to ano, ale tím vyhovění mým požadavkům končí. Žádné kapsičky na dokumenty nebo vizitky, žádné poutko na pero. A

co víc – když jsem do obalu vsunula koupený zápisník, musela jsem ho tam rvát silou, a obal nejde pořádně zavřít, protože je prostě ušitý menší a z příliš tlusté, neohebné kůže.

Dar jsem příteli předávala téměř 2 měsíce po výročí a se slzami v očích. I. si dárek prohlédl, slušně mi za něj poděkoval a odložil ho na stůl, kde bez povšimnutí leží doteď, pohřben pod nánosem nových dokumentů, lejster, obálek a dalších věcí. Přece jen, ten blok na schůzky potřeboval před víc jak čtvrt rokem, že jo.

Naštěstí jsem Ivanovi v den výročí dala ještě jeden dárek – vstupenky do Divadla na Fidlovačce na představení Eva tropí hlouposti. Byli jsme na něm minulou středu a byli jsme oba naprosto nadšení.

Díky bohu se aspoň jedna část dárku k výročí povedla. A to ta nejlevnější.

Aspoň už jsem se poučila.

Příště dostane drahouš obyčejné fusekle, protože tyhle nervy já fakt nemám zapotřebí…