Kindle Voyage – první dojmy

Kdo mě zná, ten ví, že jsem velký nadšenec do elektronických knih a čteček. Jsem taky velký milovník čteček Kindle od Amazonu, a v lásce k nim mě jen utvrdilo, když jsem před pár lety měla v ruce ještě čtečky Bookeen (o níž jsem tu tehdy i psala) a PocketBook. Ježíšek mi teď k Vánocům nadělil Amazon Kindle Voyage, a tak jsem se rozhodla sepsat své první dojmy.

Upřímně řečeno, myšlenka čistě dotykové čtečky, kde se musí stránky otáčet dotykem obrazovky, se mi nikdy moc nelíbila. Z toho důvodu jsem odolávala modelům Kindle Paperwhite, i když by se mi podsvícená čtečka docela hodila. Když ale Amazon vloni představil svůj dotykový Kindle Voyage, který má na okrajích navíc tlačítka pro otáčení stránek, začala jsem nad ním okamžitě slintat.

PagePress, aneb není tlačítko jako tlačítko

Kindle Voyage ale nemá po stranách klasická tlačítka, na která jsem zvyklá z Kindlu 4. Pro Voyage Amazon vyvinul „novou technologii“, kterou pojmenoval PagePress.

Černé okraje čtečky jsou tedy také dotykové, najdete na nich malou tečku a svislou čárku. Když vyvinete tlak na tečku, vrátíte se o stránku zpět, zatímco velká plocha označená čárkou obrací stránky kupředu.

Ke stisknutí těchto ploch je potřeba trochu větší síla, než když čtečku normálně držíte v ruce, a abyste věděli, že jste přestránkování fakt zmáčkli, čtečka vám mírně zavibruje v ruce.

Můžete si nastavit i různou sílu vibrací, tedy jak silnou zpětnou vazbu vám má čtečka dávat.

Popravdě řečeno, moc mi hlava nebere, proč Amazon tak sveřepě odmítá dát na kraje dotykové čtečky normální tlačítka, jaká měl třeba můj milovaný Kindle 4. Nemuseli by řešit vibrování čtečky, ani žádné speciální dotykové vifikundace, a pro uživatele by to bylo snazší, dávno známé řešení.

Z PagePressu totiž po víc jak měsíci používání moc nadšená nejsem. Protože nejčastěji si čtu v dopravních prostředcích, u PagePressu se mi dost často stává, že při nastupování/vystupování/přestupování sevřu čtečku trochu víc a omylem si tak přelistuju – což se mi u normálních tlačítek na Kindlu 4 stávalo jen velice minimálně a když už, přesně jsem věděla, co jsem zmáčkla a dokázala se snadno vrátit zpět. Někdy navíc musím chvíli mačkat okraj čtečky, než skutečně zareaguje a přelistuje (z tohoto důvodu asi zavedli ony vibrace, aby člověk věděl, kdy už čtečka dotyk vstřebala a kdy ne). U klasických tlačítek by přitom tenhle problém odpadl.

Design versus použitelnost

Amazon se s Kindle Voyage přizpůsobil nynějšímu trendu hladkých přístrojů a zrušil vystouplé hrany, které mají dřívější verze čteček. Okraje s tlačítky PagePress jsou tak ve stejné rovině jako displej. Vypadá to krásně, moc hezký designový nápad. Ovšem dost často se mi stává, že místo PagePressu tak bříškem prstu maličko přesáhnu a dotknu se nevědomky obrazovky, načež mi čtečka přelistuje, když to nečekám, případně kam to nečekám.

Srdečně doufám, že jde jenom o zvyk a časem získám nějaký grif a už se mi to tolik stávat nebude. Kvůli těmhle nešvarům každopádně ve čtečce často postrádám to, o čem jsem psala už před lety u čtečky Bookeen – možnost zvolit si v nastavení, zda má být aktivní PagePress, nebo listování dotykem obrazovky, nebo obojí. Na to ale bohužel inženýři z Amazonu nepomysleli.

Zobrazení a podsvícení

Z čeho jsem nadšená, to je jemnost displeje a podsvícení. Oproti Kindlu 4 má Voyage krásně vyhlazené písmo a i na černobílé obrázky je radost pohledět. Kontrast je totiž znatelně lepší a pro oči mnohem příjemnější.

Po podsvícené čtečce jsem začala toužit vlastně od té doby, co žiju s ranním ptáčetem, které chodí brzy spát, zatímco já jako noční sova si vydržím ještě několik hodin číst. Dříve jsem si proto, abych nerušila spícího rozsvícenou lampičkou, četla ve tmě na svítícím tabletu, což pro oči nebylo nic moc.

Podsvícení Kindlu Voyage se samozřejmě nedá zcela vypnout, lze si ale nastavit jeho intenzitu. Je taky možné si nastavit, aby Kindle volil sílu podsvícení sám podle světelných podmínek (v levém horním rohu má čidlo), myslím ale, že každému se čte lépe z jiného nastavení a proto mi automatické změny moc nevyhovují.

Nové menu a rychlost čtení

Od doby Kindlu 4 Amazon také překopal uživatelské rozhraní, některé nabídky a možnosti zrušil, jiné přidal. Líbí se mi třeba, že si můžu zvolit konkrétní font.

Zároveň jsem se taky moc těšila na funkci výpočtu zbývajícího času v knize. Kvůli ní jsem poslední dobou ráda četla na tabletu, který mi také zobrazoval, za jak dlouho knihu dočtu, a mě to snižující se číslo prostě motivovalo číst dál.

U Kindle Voyage si můžete vybrat, jestli chcete, aby vám zobrazoval lokaci (číslo „stránky“ + procenta pokroku), nebo zbývající čas v kapitole, nebo zbývající čas v celé knize, případně aby pokrok nezobrazoval vůbec.

Za onen měsíc a půl, co čtečku mám, jsem na ní přečetla 2,5 knihy a výpočtu zbývajícího času v knize mám plné zuby. Zatímco na tabletu mi aplikace Kindle zobrazí čas až poté, co ho má bezpečně vypočten, Kindle Voyage jej zobrazuje stále, a výpočet se mění cca do 25-30 % knihy (a to i u poměrně dlouhé knihy jako je právě Steve Jobs od Isaacsona). Tím pádem mi ze začátku ukazoval, že knihu dočtu za 12 hodin (což není zrovna motivující), a když jsem si půl hodiny četla, přidal navrch 20 minut. Neodečetl, přidal.

Měla jsem mnohokrát co dělat, abych čtečku neprohodila oknem, a proto jsem si radši zobrazení času vypnula. A od té doby se mi neskutečně stýská po stavové řádce z Kindlu 4, která ukazovala, jak daleko člověk v knize je a kde se nacházejí konce kapitol. Zobrazení lokace v podobě „čísel stránek“ je naprosto idiotské a nic neříkající, zaprvé vám čtečka nenapíše, kolik oněch stránek celá kniha má, a zadruhé, na jedno přelistování se číslo lokace změní třeba o jedenáct, záleží na vašem zobrazení, a tudíž nemá naprosto žádnou vypovídací hodnotu.

Kde se to sakra vypíná?!

Všechny ty mé stížnosti na přelistování omylem a podobně by se celkem snadno vyřešily, kdybych měla čtečku v obalu a mohla ji tak při onom nastupování/vystupování z dopravních prostředků třímat za obal bez obavy, že se dotknu některé z reakčních ploch.

Výrobcům obalů na čtečky ale přichystal Amazon další oříšek (pro mě opět zcela nepochopitelný). Zatímco snad všechny předchozí generace čteček Kindle měly vypínací tlačítko na spodní hraně čtečky, vedle nabíjecího konektoru, Kindle Voyage má vypínací tlačítko na zadní straně čtečky.

„Záda“ čtečky navíc nejsou rovná, ale mírně projmutá, takže případný obal také nesmí být rovný a navíc musí mít na správném místě díru. Za mě naprosté WTF.

Ke čtečce jsem totiž obal dostala, ne ten originální, ale jakýsi okopčený, a ten má díru vyříznutou mírně jinde, takže se, je-li čtečka v něm, na tlačítko dá dosáhnout jen hodně s obtížemi.

Závěrem

Co říct závěrem? Co se týče samotného zobrazování, Kindle Voyage je skvělý. Podsvícení se mi zdá rovnoměrné, kontrast skvělý a podklad příjemně světlý. Na dotyky čtečka reaguje úžasně rychle.

Ovšem listování knihou je pro mě zatím dost nekomfortní, a to natolik, že mám mnohdy chuť se vrátit zpět ke Kindlu 4 s horším displejem a bez podsvícení. Jak už jsem psala výš, doufám, že jde jen o zvyk, nerada bych, aby Kindle Voyage pro mě byl čtečkou, na které si čtu v klidu doma, kde se můžu soustředit na to, abych přelistovávala správně. Ale stejně – proč by se člověk měl soustředit na to, jak listuje knihou, místo na to, co čte?

Jak jste asi pochopili, mé první dojmy z Kindle Voyage jsou trochu rozpačité. Na to, že by mělo jít o „luxusní“ čtečku pro milovníky e-knih a technokraty, mi připadá dost nedomyšlená a nedotažená. Což mě u zařízení s touto cenovkou dost zklamalo.