Kecy mýho fotra

Prvně jsem tuhle knížku zahlédla v Luxoru spolu s Makovicí a kousavě jsem podotkla, že bych mohla napsat podobnou publikaci o názvu „Kecy mé matky“, jen by to nebyla útlá 150stránková knížečka, ale spíš nejméně  tisícistránkový epos. Teprve minulý týden, když mi v Brně došlo čtivo, jsem se ale odhodlala, investovala oněch 230 korun a knihu během jednoho večera přečetla.
„Poslední dobou se vydávaj snad jenom bestsellery, ne?“ podotkl sirhonza při pohledu na obálku, pyšnící se nápisem, že jde o americký bestseller. S knihami takto otitulovanými se opravdu roztrhl pytel a já uznávám, že sága Twilight nebo Harry Potter bestsellerem je, na Kecy mýho fotra jsem sice v metru viděla plakáty, ale jinak se mi nezdá, že by nějak extrémně rozvířil literární vody. Asi proto, že moc nemá čím.

Když jsem šel poprvé na školní ples
„Ty ses navoněl? … Synku, v tomhle domě není jediná kolínská, jenom parfém tvojí matky. Já tu vůni znám a řeknu ti, znepokojuje mě, když cejtim svoji ženu na svym třináctiletym synovi.“

Každá kultura má jiný smysl pro humor a Kecy mýho fotra jsou nepochybně humor americký, který, jak se mi občas zdá, by nebyl humorem, kdyby každé druhé slovo nebylo sprosté. Knížka se tudíž hemží nadávkami a tu a tam se najdou i vtipné hlášky či příběhy. Já ale nejsem moc fanynkou sprostého/fekálního humoru, takže jsem celou knížku tak trochu čekala, kde přijde ta „bomba“, to, proč je z knížky bestseller. Asi proto, že podle ní natočili i seriál (který jsem zatím neviděla, ale chystám se na něj, protože dost dobře nechápu, jak se na takový námět dá natočit seriál).

O dětské bezpečnosti
„Nešahej na ten nůž, TY nůž nikdy držet nepotřebuješ… To je mi u prdele, nauč se namazat máslo lžicí.“

Každopádně asi nejsem s to pochopit a pobavit se americkým humorem (stejně jako mě nikdy neoslovili Simpsonovi). Jinak syrový, chladný a sarkastický popis otce a jeho velice svérázných výchovných metod pak kompletně zabije unylý, sentimentální poslední kapitola, kde autor Justin Halpern vlastně děkuje svému otci za všechno, co pro něj v životě udělal. Nevím, proč si tento výlev autor nenechal až do epilogu či poděkování, v poslední kapitole pro mě kompletně zabil celou pointu knihy, pokud tedy něco takového vůbec má.

Když jsem chtěl bonbóny během sledování Schindlerova seznamu
„Co že to chceš – bonbóny? Oni kurva voděj lidi do plynovejch komor a ty chceš Skittles?“

Jako příspěvky na Twitteru mohly být Kecy mýho fotra celkem příjemným zpestřením a pobavením. Na knihu ale podle mě nemají. Jen mě tak napadá – byla-li bych v Americe, chtěl by už někdo natočit seriál a vydat knihu podle mých Perliček? :D