Připadá mi, že letos, a hlavně posledních pár týdnů nebo měsíců, nastala jakási úspěšná doba. Doba, kdy se všem něco daří, překonávají nějaký významný bod ve svém životě, zakončují určitou etapu, nebo se jim zkrátka jen něco vydaří a oni se tím rádi pochlubí. Možná jsem se jen ocitla v kruhu nějakých zvláštních lidí, ale kolem mě se to jen hemží gratulacemi k maturitě, gratulacemi k dosažení vysokoškolského titulu (ano, k takovým lidem se koneckonců počítám i já), gratulacemi k přijetí na vysokou školu, gratulacemi k nové práci, pořízení domu či bytu, gratulacemi ke svatbě, k narození dítěte a tak dál, a tak dál. Už jsem si všimla před delší dobou, že při podobných příležitostech se facebookové zdi, plurky či twitterové timeline jen hemží příspěvky typu Gratulace!, Velká gratulace!!!, pačeskou zkráceninou gratz či nejhnusnějším mutantem gratulki! – a v okamžiku, kdy se přidávám do dlouhé řady gratulantů, připadám si jako nějaká stará vykopávka, kostlivec, který právě vylezl z hrobu Josefa Jungmanna, protože vždycky zásadně napíšu blahopřeju!.
V dnešní době už je čeština plná novotvarů typu mítink, brífínk, brejnstormink a podobných šíleností, zvlášť lidi okolo internetu a IT se s anglickými termity setkávají denně a i já byla zahnána do kouta, když jsem před pár týdny na ústní části přijímaček na studia nových médií měla vysvětlit termíny remediation, immediacy a hypermediacy a mé srdce plakalo, když mi ze rtů klouzala slova remediace, imediace a hypermediace. Jak dnes krásně podotkl na Twitteru Pavel Ungr, dnes už nikdo na nikoho neodkazuje, ale linkuje; na internetu se nesdílí, ale šéruje… a místo blahopřání se prostě gratuluje. Ale proboha proč?! Vždyť čeština je krásná; jasně, nemá termín pro všechno, viz ona remediace a imediace, ale když už ten termín má, proč používat cizí slova? Vždyť zrovna slovíčko blahopřeji je tak hezké – přeji vám blaho. To je přece moc hezké přání, na rozdíl od nečeského a nic neříkajícího gratuluji. Tak proč používat cizí termit, když máme vlastní, krásné libozvučné slovíčko?
A tak, až budete zase někdy někomu gratulovat, vzpomeňte si na mě ubohou češtinu, a na toho Jungmanna a staré dobré puristy, kteří vás tak štvali, když jste se o nich museli učit ve škole. Nechcete někomu třeba zase jednou popřát, aby se měl blaze? :)
Blahopřeju k tak výstižnému článku! :P
@Adéla: (LOL)
Ale jinak máš, KlaPi, teda pravdu, příště si na tebe vzpomenu, až budu někomu grat…, ehm, tedy blahopřát. :D
Pravdu má ten chlapec. Já si říkal, že tady něco nehraje. Co se dá sakra napsat, když chci někomu ohodnotit úspěšný výsledek? Herdeki, hemží se to gratulkami, těhulkami, kozičkami… a vlastně jsem si sám nebyl jistý, jaký význam má a kdy se hodí použít blahopřání. Spíš jsem to měl vždy spojené s narozeninami, životními jubilei, svatbami a tak. Hm. Zpátky na stromy!
Hm, a já to vždycky významově rozlišovala – gratulovala jsem k něčemu dosaženému, blahopřála do budoucna (například k té svatbě). Takže v tomhle případě bych ti pogratulovala taky a vůbec bych z toho neměla jazykové výčitky svědomí. Upřímně, proč bych ti teď přála blaho, když už ho v podobě složených státnic máš? :P