Hodiny

Fascinuje mě styl Michaela Cunninghama, to, jak poutavě popisuje i naprosté detaily a hlouposti každodenního života, jak líčí psychické pochody hrdinek tak, že jsem si úplně připadala jako zoufalá Laura Brownová… Je mi skoro líto, že Hodiny nemají pokračování, protože bych si ho hrozně ráda přečetla. Je to úžasná kniha s úžasným koncem. Úplně mi dodala chuť něco psát, a hrozně mě štve, že mi chybí nápady.
Mám jen jedinou výtku, za kterou navíc Cunningham nemůže – vadila mi některá „nedopřeložená“ slova. Kdo to kdy viděl, aby na ulici stál „trajler“ a ze dveří „trajleru“ vykoukla hlava, trajler, ještě ke všemu psáno česky, probůh!!! A další perla – něco mezi drugstorem a kavárničkou. Drugstorem? Netvrďte mi, že by se to nedalo přeložit líp. Podobných slov jsem potkala víc, jen už si na ně nevzpomínám, a trochu kazily krásu téhle knihy.

Teď jsem jen zvědavá, zda se mi film bude líbit stejně jako knížka.