Přiznám se, že původně se mi tenhle článek ani psát nechtělo. Rok 2020 mě (asi jako spoustu dalších lidí) profackoval zleva doprava tolikrát, že mě moc nelákalo nad ním moc přemýšlet a psát souhrny – ale vzhledem k tomu, že tu mám souhrnné články za posledních 10 let, usoudila jsem, že by byla škoda tentokrát vynechat.
O roce 2019 jsem psala, že byl náročný a transformativní a doufala jsem, že mi 2020 dá trochu víc klidu. Hah, tak to jsem se tedy šeredně sekla :D Myslím, že nikdo z nás jsme ani ve snu nečekali to, co nakonec 2020 přinesl, rovnou ale říkám, že to byl snad nejsložitější rok za celý můj život.
Leden
To ještě bylo všechno v pořádku :) Začátkem měsíce jsme s kamarádkou oslavily její třicátiny tím, že jsme zašly do Las Adelitas na večeři a do Národního divadla na Lolitu. S I. jsme byli na Cavemanovi a hodně se u toho nasmáli.
Rozjížděli jsme spolupráci s novým klientem na sociální sítě, s Honzou jsme také spustili sérii docela důkladných školení analytiky a kampaní pro jednu firmu na míru.
V půlce měsíce jsem šla na dlouho plánované vyndání dvou osmiček a i když jsem se pokoušela další týden nemít nic moc na programu, tak mě stejně překvapilo, že po operaci v pátek jsem až do čtvrtka byla dost nepoužitelná.
Únor
Spousta školení a schůzek, oslovila nás jedna agentura, že by spolu s námi chtěla jít do hodně velkého chystaného tendru na hodně velkého klienta, na což jsme se začali intenzivně připravovat.
Školila jsem v jedné medicínské firmě a vtipkovaly jsme tam s účastnicemi o tom, jak v Asii v televizi nosí i moderátoři roušky. Vůbec nám nepřišlo, že nás to čeká taky…
Za dlouhých zimních večerů jsem sestříhala první video ze Skotska 2019. Na ta další pak už nedošlo… :D
Stihla jsem kurz kaligrafie na dřevo od skvělé Markéty z lesopis.cz
Oslovili mě z Prazdroje, že chtějí dělat e-learning pro jejich hospodské, aby lépe věděli, jak propagovat své podniky pomocí sociálních sítí. Začala jsem tedy natáčet videokurzy na tohle téma.
Koncem měsíce jsme strávili víkend v Orlických horách u kamarádky a naplánovaly jsme s děvčaty společný wellness víkend s využitím poukázky, kterou jsem od holek dostala k narozeninám.
Březen
Po pracovně hodně hektickém únoru pokračoval začátek března dost podobně – školení, schůzky a spousta lítání po Praze. Přijeli za námi na víkend kamarádi z Brna, tak jsme je protáhli svými oblíbenými podniky (a netušili jsme, že je to na dlouho naposledy).
Na Instagramu se mi ukázala reklama na nějakou nutriční poradnu, kde nabízeli za speciální cenu změření a zvážení na něčem, jako je InBody, s vypočítáním tuku v těle včetně viscerálního, průchodnosti cév a podobně. Znělo to zajímavě, tak jsem tam zašla. Jejich obchoďák se mi pokoušel prodat jejich jídelníčky na míru, ale znělo to celkem smysluplně, tedy že se jídelníček tvoří podle výsledků krevních testů a podobně. Poslala jsem nakonec na měření i Ivana, který tam byl den předtím, než padla karanténa, a taky ho to poměrně zaujalo.
A pak přišel 13. březen a zavření všeho. Připadalo mi to, jako kdyby někdo strčil tyč do rychle běžícího soukolí. Najednou se všechno úplně zastavilo. Nikdo nevěděl, co bude a jak dlouho to bude trvat. Zprvu jsme si naivně mysleli, že to bude týden dva a pak se všechno vrátí ke starému – ha! Do toho nedostatek roušek, toaleťáku, dezinfekce… divné časy.
Pro nás jako firmu se naštěstí moc neměnilo, protože pracujeme remote od samého začátku, takže po počátečním strachování, jak zareagují klienti, jsme pokračovali – a mně odpadly všechny schůzky a školení, takže jsem měla spoustu času věnovat se projektu pro Prazdroj a občas i hrát The Sims nebo se věnovat jiným koníčkům, na které běžně není čas.
Videolekce pro Prazdroj jsem odevzdávala koncem měsíce a tou dobou mě taky cvrnkla do nosu platforma Teachable pro online kurzy, se kterou jsem se setkala už před pár lety, když jsem hledala kurzy kaligrafie, a připadala mi hrozně zajímavá a interaktivní. Tou dobou Teachable pořádalo online summit s lekcemi, jak připravit dobrý kurz, a tak se mi v hlavě začal rýsovat nápad na Více než kurzy a brzy jsem na nich začala pracovat.
Duben
Došlo nám, že doma asi ještě nějakou chvíli pobudeme, a tak jsme pořídili nový nábytek na terasu, kde jsme pak strávili prakticky většinu lockdownu.
Po prvních třech týdnech v limbu se i klienti, firmy a marketéři začali probouzet a dělat webináře, videohovory místo schůzek a podobně, stále to bylo ale dost nejisté a opatrné. Já tou dobou už byla až po uši zahrabaná ve tvorbě prvního online kurzu – a teď si s odstupem času vybavuju, že jsem se s tím docela dost trápila, protože to pro mě bylo všechno nové. Kurz, který má dohromady něco přes hodinu videí, mě tehdy stál přes 6 týdnů příprav :D Nakonec jsme ho spustili 23. 4. a já se hned vrhla na chystání dalšího.
Získali jsme, i přes pandemii, nového klienta na social, a rozjíždět spolupráci bylo tentokrát poměrně náročné.
Začali jsme jezdit na výlety autem – vlastně jsme se vždycky jen někde projeli, protože jsme sice měli plán, že auto zastavíme někde na kraji lesa a půjdeme se projít, ale všude byly vždycky šílené davy, takže jsme nakonec jen jezdili a nikde nevystupovali, protože jsme se nechtěli tolik pohybovat mezi lidmi.
Ač jsme dlouho doufali, že naše dovolená ve Skotsku v půlce května klapne, došlo nám, že to musíme zrušit, a tak jsme koncem dubna rušili všechny rezervace AirBnb a trajektů.
Květen
Oslavili jsme Ivanovy narozeniny, v klidu sami doma na terase.
Došlo k prvnímu rozvolňování a já absolvovala prvních pár osobních schůzek i osobních školení. Klienti se konečně probrali k životu a začali chtít všechno a hned, a jedna z kolegyň se začala chystat na státnice, takže příprava kurzu šla trochu do kytek, protože jsem na ni prostě neměla čas
Konečně jsme si troufli jet na chatu a odzimovat ji – až v půlce května! Zároveň jsme se rozhodli ji trochu vylepšit a pustili se s vervou do předělávání podlah, malování, přebudování celé kuchyně a hlavně vyhazování starého bordelu.
Zkusili jsme zavolat do té nutriční poradny, kde jsme byli těsně před lockdownem, že bychom o ty jídelníčky přece jen měli zájem – a dozvěděli jsme se, že poradna mezitím zkrachovala :D Začala jsem tedy hledat jiné podobné programy a našla německý Metabolic Balance. Protože Ivan mluví o tom, že chce zhubnout, už od doby, co jsme se dali dohromady, a protože jsme se během karantény dost rozežrali a začali i dost pít, rozhodli jsme se, že to zkusíme – a tak jsem jednou v neděli odpoledne vyplnila poptávkový formulář na webu jedné z poradkyň Metabolic Balance… a ona mi za pár hodin volala a pozvala nás na schůzku hned druhý den.
Červen
Na začátku června měla jedna kolegyně mít státnice a druhá dovolenou, a já do toho školila jako vzteklá, protože se všichni chtěli všechno naučit ještě před létem. Blázinec a opět naprosto nulový čas na přípravu online kurzu, takže jsem chytala zpoždění, kurz už měl dávno běžet.
Hned prvního jsme měli schůzku s poradkyní Metabolic Balance a I. jí rovnou tam řekl, že do toho jdeme, a vytáhl platební kartu. Druhý den jsme šli na krevní testy, o týden později jsme měli svoje jídelníčky a začínali jsme. Zpětně můžu říct, že to bylo to nejlepší, co jsme během tohohle šíleného roku udělali.
V půlce měsíce jsme měli týmové focení (které jsme také kvůli koronaviru přesouvali z původního březnového termínu) s úžasnou Taniou. Následující týden jsme si pak s I. vzali „dovolenou“ a spolu s kamarádem jeli na chatu pořádně hýbnout s všemi těmi úpravami, do kterých jsme se pustili.
Červenec
Začátkem července jsme tradičně pořádali na Šumavě Apaluchu, tedy takovou párty s kamarády z Moravy. Jezdili jsme na koupák a na kafíčko do Klatov a bylo to super. Vlastně mi teď přijde skoro bizarní, jak se v létě vše vrátilo zdánlivě do starých kolejí, pohodička, roušky nejsou potřeba, nic se neděje – a pak prásk, na podzim zase všechno špatně… skoro mi to léto nepřijde reálné, takhle s odstupem času.
Hned ze začátku měsíce jsme se taky vydali do Brandýsa do testovacího centra koloběžek, kde nás vzali na nedalekou cyklostezku vyzkoušet několik různých typů koloběžek – a my si to okamžitě zamilovali. Ještě týž den jsme si koloběžky objednali a za týden jsme je už vyzvedávali. Koloběžky a to, jak nás to začalo bavit, považuju za druhou nejlepší věc tohohle roku :)
Všechny víkendy jsme trávili na chatě, přijeli za námi různí přátelé, fakt podle vzpomínek mi skoro nepřijde, že by pořád ještě byla pandemie.
Koncem měsíce jsme pak jeli do Ostravy na oslavu Sylvinčiných 30, což byla taky skvělá akce a jsem ráda, že jsme se viděly.
Poslední červencový den se pak konal v Klatovech koncert MYDY, na který jsme zašli – letos vlastně jediný koncert, o to víc jsem si ho ale užila a pořádně si zatancovala.
Srpen
První týden v srpnu jsme měli další pracovní týden na Šumavě, abychom dokopali všechny ty úpravy. Počasí nám ale úplně nešlo vstříc, takže jsme toho stíhli míň než jsme zamýšleli.
Většinou v létě bývá školení a schůzek méně, ale letos to neplatilo, jak se všichni snažili dohnat, co se během lockdownu nestihlo. Začala jsem si tedy v kalendáři blokovat dny na práci na Více než kurzech, abych kurz konečně dodělala – místo toho ale klíčová kolegyně v mém social týmu začala mít nějaké zdravotní potíže, ze kterých potom vykrystalizovaly těhotenské ranní nevolnosti, a bylo tedy potřeba za ni práci často vykrývat. Takže jsem se opět kurzům nestíhala věnovat a extrémně mě to stresovalo – na webu bylo napsáno, že kurz spustíme v červnu, teď už byl srpen a pořád nic. Do toho jsme rozjížděli nějaké nové projekty a spolupráce, schůzek online i offline bylo habaděj a míra stresu nebezpečně stoupala. Jedna z mých nejbližších kamarádek, která mnoho měsíců hledala práci, mi tedy začala pomáhat a díky tomu klientské projekty běžely i přes občasné nedostupnosti naší hlavní social media specialistky.
Jakmile to bylo možné, skoro každý den po práci jsme se sebrali a jeli na koloběžky, zjistili jsme, že je to po celém dni sezení u počítače dobré protažení těla i vyčištění hlavy.
Zjistila jsem, že už mi většina mého oblečení je velká, a tak jsem trochu nakupovala, abych vůbec měla co na sebe :) Po necelých 3 měsících na Metabolic Balance jsem shodila asi 7 kilo a bylo to na oděvech docela znát.
Září
No a pak přišlo září a co se mohlo pos*at, to se pos*alo :D
Jela jsem školit do Liberce – vzala jsem s sebou zmiňovanou kamarádku, zaskakující jako kolegyni, především proto, že se mi za tmy nechtělo řídit zpět samotné. Byl z toho vlastně hodně příjemný holčičí road trip, i když jsme měly po školení v 9 večer nejdříve problém dostat se vůbec na parkoviště k autu a pak zaplatit parkovné a z parkoviště odjet :D Naštěstí jsem tehdy nezkontrolovala Slack, protože kdybych věděla, jaká bomba mě tam čeká, tak bych asi tu cestu do Prahy nezvládla vůbec odřídit.
Zprávu jsem si tedy přečetla až druhý den ráno v posteli – už výše zmiňovaná nejdůležitější a jediná seniorní social specialistka v týmu mi psala, že kvůli tomu, že jí bývá nevolno, a kvůli tomu, že se jí s těhotenstvím změnily priority, chce náš tým opustit, a to ideálně s okamžitou platností.
Zalarmovala jsem tedy celý zbytek týmu, že máme totální průser a potřebujeme to okamžitě začít řešit, a dohodli jsme se, že se v úterý sejdeme na krizovou bojovou poradu, kde rozdělíme úkoly a vyřešíme, jak se z celé situace vylížeme tak, aby nás to nestálo klienty.
V sobotu jsme s Ivanem vyrazili na náplavku na festival Pivo a Cider, během kterého mi jedna z kolegyň napsala, že místo úterní schůzky jede na dovolenou do Budapešti a tím pádem nemůže dorazit. V pondělí mi pak druhá kolegyně volala s tím, že pes jejích rodičů je na umření a proto taky nedorazí. Ten den jsem nějak nezvládla vstát z postele, prostě to nešlo. Na bojovou poradu jsme se tedy sešly jen dvě s mou kamarádkou a začaly jsme hasit požáry ze všech stran. Díky bohu, že jsem ji měla, jinak by mě asi švihlo.
No a následující týden, kdy už jsme se konečně sešly všechny, tahle má kamarádka přišla s tím, že konečně našla full-time job a brzy nastupuje – takže ty úkoly a projekty, co jsme si rozdělovaly, jsme rozdělovaly znovu, navíc bez jakéhokoliv předávacího protokolu od bývalé kolegyně, všechno bylo v totálním chaosu a někteří klienti už mi dali párkrát po telefonu pěknou čočku.
Samozřejmě jsem si tehdy moc dobře uvědomila, že mít jediného seniora v týmu je totální blbost a nikdy jsem tohle neměla udělat, protože neexistovala jakákoliv zastupitelnost a jakmile se s tím jedním člověkem něco stane, tak jde všechno totálně do kopru a ohrožuje to úplně všechny projekty. Jenomže v malém týmu jsme to v tu chvíli prostě nedokázali udělat o mnoho líp a nenapadlo mě, že by mě v tom někdo takhle pěkně vykoupal.
Koncem měsíce také začínal semestr na Newton College, kde jsem opět učila, tentokrát online. Snažili jsme se také s kamarádkami (a přítelem oslavenkyně) uspořádat oslavu třicátin pro jednu z nás, což ale v koronavirových časech bylo taky docela náročné a stresové.
Říjen
Počátkem října jsme měli mít firemní sklípek na Moravě – kolega Honza ale lehl s Covidem a další kolegyně se těsně předtím setkala s rizikovou osobou a čekala na výsledky testu, takže nakonec jsme místo Více než týmu jeli jen s bandou přátel. Na Moravě ale na nějaké roušky a další opatření všichni totálně kašlali, takže měl člověk aspoň na jeden víkend dojem, že se vlastně nic moc neděje.
Přijala jsem do týmu dvě nové slečny na social a obě dvě bych teď nejradši obrovsky objala a strašně moc jim děkuju. Naskočily totiž do projektů extrémně rychle, rychle se začaly orientovat a převzaly si věci i přes dost velký nedostatek nějakých podkladů a instrukcí, i když jsem se snažila ho ze všech sil kompenzovat. O některé klienty jsme sice přece jen přišli, protože to jinak nešlo, valnou většinu se nám ale povedlo ustabilizovat.
Během září a října se navíc roztrhl pytel s novými poptávkami a s klienty, kteří chtěli dělat vánoční kampaně, byla tady hodně cítit panika z druhé vlny koronaviru a lockdownu – zatímco na jaře bylo prvních pár týdnů lockdownu vše zpomalené a nikdo nic nechtěl, teď jsem od počátku lockdownu měla desítky videocallů týdně. Velmi často nás oslovovali malí podnikatelé, kteří byli na pokraji krachu a doufali, že když nám věnují posledních pár tisíc ze svých úspor, tak jim v rámci předvánočních kampaní zachráníme celý byznys, takže jsem jim často musela vysvětlovat, že takhle to úplně nefunguje… mnoho těch rozhovorů nebylo úplně příjemných, a ceny v kampaních přitom každým dnem šplhaly do nebeských výšin, jak byly kamenné prodejny zavřené a všichni se proto soustředili na online. Předvánoční sezona je v marketingu vždycky masakr, ale to, co se dělo letos? To byl úplně jiný level.
Koncem října, ve státní svátek, jsme s Ivanem měli zabookované dvě noci ve Stromovnách v Jižních Čechách. Díky tomu, jak rychle se holky v týmu zorientovaly, jsem si mohla dovolit kompletně vypnout internet a zažít dva dny v lese, jen ve dvou s I., bez elektřiny a bez internetu, jenom s dobrým jídlem a vínem. Nezažila jsem lepší balzám na nervy, a určitě chci tenhle zážitek někdy zopakovat. Zároveň je zajímavé, jak už jsem se naučila poslouchat svoje tělo a vždycky, když jsem na pokraji sil, tak se mi podaří včas zatáhnout za záchrannou brzdu a vložit si do programu nějaký podobný zážitek, který mě zase trochu nabije. Protože tenhle odpočinek se mi po těch víc jak dvou měsících, kdy jsem dělala pravidelně 10 a více hodin denně, fakt hodil.
Touhle dobou jsem taky přemýšlela nad tím, že seknu s Více než kurzy, protože na to prostě není čas. Poté, co jsem to na jednom týmovém statusu řekla nahlas, pak následující den přišlo několik objednávek kurzu, což mě nahodilo zpátky k přesvědčení, že má snad smysl vytrvat.
Moje kamarádka a kadeřnice, když za mnou přijela, prohlásila, jestli to, jak se to všechno několikrát tolik podělalo, neznamená, že se mi vesmír snaží naznačit, ať už se na tu agenturu konečně vykašlu. Dost jsem nad tím přemýšlela a upřímně mě to celkem lákalo, vykašlat se na tyhle stresy, na lidi, kteří mě můžou kdykoliv vyšplouchnout, na sociální sítě, které každou chvíli nefungují – ale vždycky si vzpomenu na to, proč to děláme, že jsme Více než agenturu zakládali proto, že chceme dělat spoustu věcí jinak, kultivovat agenturní byznys… a, well, nikdo neříkal, že to bude snadný, že jo.
Mimo to jsme v říjnu, zatímco jsme šli k volbám, začali s I. vážně řešit, že máme obavu o to, kam až současná politická garnitura dovede tuhle zemi, a že u toho asi úplně nechceme být. Začali jsme probírat možnosti, jako třeba uzavřít aktivity VnA a odstěhovat se do Dánska, a podobně. Dokonce jsem se kvůli tomu začala pár týdnů učit dánštinu, což je mimochodem fakt dost příšerný jazyk, především co se týká výslovnosti :D
Listopad
Předvánoční sezona a Black Friday slevy a podobně vrcholily. Každý týden několik status callů k průběhu kampaní, do toho noví velice nároční klienti (jednoho jsme museli po konci měsíce sami vypovědět, protože ta spolupráce doopravdy nedávala smysl) a panikařící stávající klienti, kteří neprodávali tolik, kolik si představovali. K tomu výuka na Newton College – tentokrát 2x 3hodinový blok výuky těsně za sebou, jen s 10minutovou pauzou, a celé online, což mi připadá mnohem náročnější než výuka fyzicky v učebně. Když jsem to teď spočítala, tak za listopad jsem měla 43 videohovorů.
Moje narozeniny jsme letos oslavili dost vlažně, nějak nebyly síly a navíc všechny restaurace apod. byly stejně zavřené. Dostala jsem ale od I. Oculus Quest 2, brýle na virtuální realitu, tak jsem se začala odreagovávat i pomocí Beat Saberu.
Prosinec
Letos jsem si dost ulítla na vánoční výzdobě a kdekoliv to šlo, tam jsem navěsila světýlka a ozdoby – nějak jsem poté, co jsme tady doma oba s I. strávili skoro celý rok, cítila potřebu to tu trochu změnit. Po Black Friday se klienti už trochu uklidnili a blázinec trošku ustal, takže jsem se – poté, co jsem od července na Více než kurzy ani nesáhla – zvládla zase věnovat online kurzu a 13. 12. jsem ho konečně spustila. Pak už jsem si dovolila trochu víc odpočívat a zpomalit, protože to ďábelské tempo druhé půlky roku mě dost vyšťavilo.
Práci pro letošek jsem uzavřela stejně jako vloni, Inlight terapií v OliOla, což byl přesně ten reset, který mi moc pomohl. Vánoce jsme s I. oslavili nejprve 24. sami, a pak 25. dorazily i naše rodiny a udělali jsme si druhý Štědrý večer. Na Silvestra jsme byli zváni ke kamarádům, ale vzhledem k 5. stupni PES jsme pozvání odmítli, a nakonec zůstáváme doma sami s kočkama. Přece jen, příchod roku 2020 jsme po několika letech zase halasně oslavovali na párty – a teď už všichni víme, co se z něj vylouplo :D
2020 mi uštědřil pěkných pár lekcí, které jsem nečekala, ale asi potřebovala. Psychicky pro mě byl extrémně náročný, a to i když 2018 a 2019 taky nebyla žádná procházka růžovým sadem, tak můžu říct, že tenhle rok byl opravdu obrovský nápor na psychiku. Zvlášť na podzim jsem ten lockdown snášela o dost hůře než na jaře.
Nutno ale dodat, že jsem díky letošku (a hlavně díky Metabolic Balance, samozřejmě!) zhubla 13 kilo (a můj muž přes 30 kg) a jsem opravdu ráda, že jsme do toho programu šli.
Také jsem poznala a zamilovala si koloběh – což mi neustále přijde celkem vtipné, vzhledem k tomu, že já i muž oba nesnášíme jak kolo, tak i běh :D
A navíc jsme v téměř rekordním čase zrekonstruovali skoro celé přízemí chaty (pokud chcete vidět před a po a jak to probíhalo, mrkněte na moje IGTV).
Dobrá zpráva taky je, že se mně i mým nejbližším koronavirus zatím vyhnul, díky bohu za to. Však jsme taky s I. dotáhli social distancing skoro k dokonalosti :D
Do nového roku 2021 se asi netroufám dávat si nějaké cíle nebo předpovědi. Jen doufám, že bude o něco lepší. Klidnější, spokojenější a méně psychicky vyčerpávající.
A co vy a váš rok 2020?
My jsme měli tenhle rok vlastně nakonec docela fajn, ale doufám, že ten další bude ještě lepší a že se snad brzy uvidíme! :)) A věřím, že příští rok Ti ty trable letoška vynahradí a bude úplně skvělej ❤️
Moje shrnutí je tady:
http://martas72.blogspot.com/2020/12/2020-outro.html