Pozor, tento článek obsahuje vysoké množství sarkasmu a ironie!
—
Být v módě je v dnešní době strašně jednoduché.
Můžete mít třeba fashionblog.
Jestli nejste na módu, můžete fotit na analog. To je taky hyper super cool.
Taky můžete běhat. A nezapomeňte to sdílet všechno na sociální sítě!
Nebo si můžete říkat foodie, kupovat bio věci, držet paleo dietu – a všechna jídla sdílet na sociálních sítích, pochopitelně.
Taky si můžete hrát na coffee nácka. Kupovat si všechny aeropressy, vacuumpoty a podobná zařízení, která mají v názvu minimálně jednu zdvojenou hlásku. A taky to kafe fotit na sociální sítě, že jo.
Ovšem tohle všechno vyžaduje nějakou aktivitu, nebo aspoň prachy.
Jestli jste líní jak veš a navíc nemáte ani vindru, nevěste hlavu! Stejně můžete být in!
Stačí, když o sobě budete tvrdit, že jste introvert.
Dokud jsem byla školou povinná, být introvert znamenalo být takový ten zvláštní žáček, co se s nikým moc nebaví a radši tráví přestávky tím, že si maluje do sešitu. Extroverti byli ti populární, ti, které měli všichni rádi, co dělali všechnu legraci. Ti, co seděli v koutě, byli loseři, divňouši, co se s nikým nebavili – a i kdyby náhodou chtěli, nikdo by se nebavil s nimi, protože jsou to přece ti divňouši a pošahanci.
Pak ale začaly vycházet knihy jako Ticho od Susan Cain a být introvert najednou začalo být výhodou. Ukázalo se, že introverti jsou vlastně mnohem chytřejší, nadanější a ve všech směrech prostě lepší než extroverti. Být introvert začalo být in.
A od té doby každý, kdo chce něco znamenat, tvrdí, že je introvert. Případně ještě lépe, že je socially awkward (říkat to anglicky je totiž ještě víc cool a mnohem modernější než být prostě jenom starý dobrý introvert). A samozřejmě se tím chlubí na sociálních sítích.
I Google ví, co je in!
Dříve to, že člověk nerad telefonuje, znamenalo, že je prostě divný a že ten svůj strach musí překonat, aby se normálně začlenil do společnosti. Dnes se tím každý chlubí, protože panebože, vždyť já jsem přece introvert a bojím se lidí! „Jasně, na kafe s tebou půjdu – ale rezervaci udělej ty, já se nerad bavím s lidma.“ Věty tohohle typu slýchám čím dál častěji.
Tak řečení introverti se teď chlubí tím, že vymýšlejí výmluvy, aby mohli zrušit dohodnuté schůzky. A že mají radost, když jim někdo schůzku odmítne.
Konečně jsem pochopila, proč mě na ulici nikdo z mých známých nezdraví a všichni se, jakmile mě zmerčí, dívají zarytě na druhou stranu. Oni jsou přece introverti, tak mě nebudou zdravit, co kdybych se jich chtěla nedejbože vyptávat, jak se mají! V tomhle směru jsme evidentně napřed před světem – v zahraničí vás totiž pozdraví i úplně cizí lidi na ulici. Asi tam prostě introvertství ještě nepřišlo do módy.
Z toho, co dříve byl rys osobnosti, se stala módní póza. Za introverta se teď prohlašuje úplně každý a dělá z toho svou výsadu. Začalo být in nebrat telefony, neodpovídat na SMSky, odkládat řešení důležitých úkolů (protože skoro každý úkol obsahuje nějakou interakci s lidmi). A tak mi mnohdy někdo vykládá, jak tráví dva večery v týdnu v hospodě, a pak si stěžuje, že by měl něco vyřešit na studijním, ale že by to znamenalo jít mezi lidi a dokonce mluvit se studijní referentkou a on je přece hrozně socially awkward a neví jak se s lidmi chovat.
Dneska nemusíte běhat, lovit kešky, chodit po venku, jezdit na kole.
Abyste byli v kurzu, stačí, když se stulíte doma pod deku s knížkou nebo seriálem – a dostatečně tuto svou činnost rozhlásíte na těch internetech.
Nejste přece žádný líný pytel sádla – kdepak! Jste vysoce kreativní, nadaní a inteligentní introverti, přece!
V dnešní době je také in vše kritizovat a pořizovat si veřejné deníčky ;) Ale vážně, nemyslím, že např. lenost a výmluvy na její podporu jsou znakem pozérství (předpokládám, že neuvažuješ o lidech se skutečnou sociální fóbií). Také mi není jasné, jak by se někdo mohl snažit být in tím, že by se stal pro ostatní co možná nejvíce neviditelným. Není to tak, že ti pár lidí v okolí zkrátka leze na nervy?
Mně šlo právě o to, že tihle „introverti“ vlastně introverty nejsou, ani se nestanou neviditelnými, protože jsou to normální společenští tvorové – jen o sobě všude vehementně tvrdí, že jsou introverti a že společenský kontakt vlastně ze srdce nenávidí, ač to tak není. Tohle mi vadí, ta póza „já jsem introvert“, i když jím ten daný člověk podle své povahy vlastně není.
Že jsou introverti nadanější je pravda, ale samozřejmě to zahrnuje jen určité oblasti, zejména umění. Pochybuji, že jsou nadanější třeba v řečnictví, učitelství, jako organizátoři, atp.
Nechápu, kde takové typy potkáváš. Já sama jsem SKUTEČNĚ introvertní a v okolí jsem se nesetkala s reakcí, že bych byla in. Pořád jsem ta divná, co se místo odpovídání neznámým lidem blbě usmívá nebo odpovídá jednoslovně a tím zabíjí jakýkoliv pokus o konverzaci. Dokonce si ze mě přátelé přítelkyně utahovali v domnění, že mi tím rozvážou jazyk. Z toho všeho nepochopení okolí si pak akorát pokládám otázku, zda se mnou není něco špatně. Takže ti, kteří předstírají, že jsou introvertní, musí být pěkně vymaštění, protože být introvert není nic senzačního. Zvlášť v prostředí mezi extroverty, protože co si budeme povídat, náhodní introverti se s tebou na ulici budou chtít asi těžko vykecávat. To by byl trochu paradox.
Na mysl mi přichází, že pokud tací jedinci existují a myslí si, že být asociální a nespolečenský je nějaký übercool styl života, je to zřejmě kvůli popularitě seriálů typu Teorie velké třesku.
Pak bych jim ale přála si introvertismus okusit…
Big Bang Theory je super poznámka, podle mě i ta má s touhle popularizací dost společného!
Vlastně celý Tvůj komentář podporuje to, co jsem chtěla tímhle článkem říct. Opravdový introvert se svým introvertstvím bude sotva chlubit. Lidé, kteří se staví do pózy introvertů vůbec netuší, o čem mluví, a jen si chtějí hrát na ty chudáky nepochopené introverty ve světě plném extrovertů.
A)Nevím, kde se bere tvrzení, že introverti jsou nějak umělecký zdatnější. Moje zkušenost s lidmi spíš napovídá tomu, že na typu osobnosti v tohle ohledu ani tak moc nezáleží. (Taky jsem převážně introvert, takže to neříkám coby naštvaný extrovert, prostě popisuju, co vidím.)
B)Introverze a strach ze společenského kontaktu, telefonování atd jsou dvě různé věci, které spolu můžou nějak souviset a nemusí.
A jinak nevěřím tomu, že by se našlo moc lidí, kteří by si tyhle věci vymýšleli, aby vypadali zajímavě. Jak píše Lenora, když už se člověk svěří s tím, že se mu nechce telefonovat, něco vyřizovat atd…, málokdo je schopný to vůbec pochopit. A určitě tě za to nikdo nepochválí. Takže by to dotyčným asi neprošlo.
Nic ve zlém, ale spíš to na mě působí jako nepochopení z tvé strany. Vem si, že je údajně 25% introvertů a 3-13% sociofobiků. Což není zase tak málo, takže jich kolem nás bude víc než jenom ti, na kterých je to na první pohled poznat. Myslím že ani introvert, dokonce ani člověk trpící lehkou sociální fóbií musí nutně sedět v koutě a nemluvit. Pokud to nejsou extrémní případy, nemusí tak na první pohled vůbec působit. Takže pak to může působit, že si vymýšlí, když se svěří.
A) podle mě je tohle tvrzení výkladem této knihy: http://www.melvil.cz/kniha-ticho Ačkoliv jsem ji sama nečetla, četla jsem recenze a pár lidí mi o ní vykládalo a vyznívalo to právě takhle.
B) Netvrdím, že spolu souvisí. Lidé je ale společně velmi často zmiňují, když o sobě mluví jako o introvertech. Tedy dle mé zkušenosti.
Rozhodně netvrdím, že by introverti měli sedět v koutě a nemluvit, ani náhodou! Ani bych sama o sobě netvrdila, že jsem extrovert, jsem spíše introvert s občasnými extrovertními chvilkami, tedy co se společenského offline kontaktu týče. Nejde mi o to, jak by se ti lidé měli chovat, naopak je v některých věcech i chápu. Jen mi vadí to, když o sobě najednou každý druhý začne roztrubovat, jaký je introvert a jak žije těžký život introverta neustále utlačovaného extroverty – přitom jde jenom o pózu danou moderními trendy.
„Konečně jsem pochopila, proč mě na ulici nikdo z mých známých nezdraví a všichni se, jakmile mě zmerčí, dívají zarytě na druhou stranu.“ – a nemůže to třeba být tím, že jste prostě a jednoduše píča?
Hezký den, Franto,
děkuji moc za konstruktivní kritiku, pokusím se nad ní zamyslet ;)
Chci podotknout, že z hlediska sociologie a společenské psychologie je „in“ extrovertní sangvinik, který je vůdcem společnosti.