Češtinářský diskurz

Zdá se, že městská hromadná doprava je poslední dobou pro bloggery velmi inspirativní :D Ale k věci. Dnes, když jsem jela autobusem, seděla za mnou na čtyřsedadle dvě dítka, chlapeček a holčička, v doprovodu prarodičů. Děti, které, jak vyplynulo z konverzace (jo, vím, že se nemají poslouchat cizí rozhovory, jděte do háje, to se nedalo přeslechnout :D), chodí do první třídy, pokřikovaly, co se dneska ve škole učily a pak se babičky ptaly, jak je možné, že když říkáme lef, píše se to lev. Babička na to, že je to proto, že v množném čísle říkáme lvi. Děti se zeptaly, co je to množné číslo. Odpověď zněla: „To se budete učit ve škole, to vám říkat nebudu.“ Pak se děti začaly hádat, jak se píše slovo psi. Děvčátko soudilo, že se píše s tvrdým y, chlapec že s měkkým. Dědeček se do diskuze vložil s tím, že se píše psi, ale že v sedmém pádě se píše psy. Děti chvíli zaraženě mlčely, načež se otázaly, co to je pád. Odpověď zněla: „To se budete učit ve škole, to vám říkat nebudu.“ A já si říkala, to je tak těžké dětem objasnit, co to jsou pády? To je tak těžké jim vysvětlit, jaký je rozdíl mezi jednotným a množným číslem? Uznávám, že nejsem matka (a doufám, že ještě pěkných pár let nebudu), ale vzhledem ke svému věku vím přesně, kolik mě toho ve škole nenaučili – a pozorováním ostatních taky poznávám, kolik toho nenaučili je. A jestli rodičové posílají své děti s dotazy do háje, že „je to naučí ve škole“, není divu, že po světě běhá tolik blbců. Musím říct, že mně se máma v dětství hodně věnovala, hlavně díky tomu, že o domácnost se starala babička, a že mě spoustu věcí naučila už ona. Taky si pamatuju, jak mi občas tvrdila bludy, když jsem se zeptala na něco, co nevěděla – protože jsem těm bludům uvěřila a teprve za pár let mi je ve škole/v encyklopediích/kdekoli jinde vyvrátili (a já pak přišla za mámou s obviněním když jsem byla malá, tvrdilas mi, že… a ona to není pravda! a ona se vždycky hájila, že mi nic takového určitě nikdy neřekla :D). Ale pořád si myslím, že je to lepší, než odbývat dítě s tím, že se to dozví časem ve škole. A nechci tím tvrdit, že jsou školy tak hrozné, to nemůžu komplexně tvrdit. Faktem je, že někteří pedagogové toho moc nenaučí, ale i u dobrého pedagoga se může stát, že si některé děti z výuky moc neodnesou. Třeba proto, že si radši povídají nebo hrají piškvorky se sousedem, nebo prostě proto, že se rozhodnou školu bojkotovat, protože je prostě nebaví… a tak dál. Důvodů bych mohla vyjmenovat asi milion a samozřejmě všechno souvisí se vším. Zkrátka a dobře považovat školu za hlavní výukový a výchovný orgán mi přijde jako blbost. Věřte mi. Není tomu tak dávno, co jsem ještě do školy chodila :D