Celý život za 3,5 kilometru

Během tohoto týdne jsem si stihla několikrát projet Vinohradskou třídu a při znuděném zírání z okénka tramvaje jsem přemýšlela, co všechno se na Vinohradské najde. Když jsem byla úplně malá, s babičkou jsme sem často jezdily, když bylo potřeba sehnat víc věcí najednou – velká obchodní centra tehdy ještě neexistovala (fuj, teď si připadám jako pamětník), takže jsme vždycky proběhly/projely celou Vinohradskou a sehnaly všechno, co bylo nutné. Mám dojem, že tehdy po ní i jezdívalo víc tramvají, než jen chuděrka jedenáctka.

Teď už jsou zlaté časy Vinohradské dávno pryč, čilý ruch tam ale panuje nadále. Pokud byste se snažili, zvládli byste se během chůze po této třídě vyřádit nebo opít v nějakém klubu či hospodě, pořídili byste zásnubní prsten a v luxusní restauraci požádali přítelkyni o ruku, naplánovali byste celou svatbu, koupili šaty, boty a šperky, pořídili květiny a dekorace, zabookovali zájezd na líbánky, uspořádali rozlučku se svobodou, vzali se, sjednali si hypotéku, abyste si v jedné z realitek mohli pořídit domek, vybavili ho od koupelny, přes kuchyň a všechny kuchyňské potřeby až po matraci v ložnici a několik vestavěných skříní, nechali si vybudovat bazén a najali zahradní architektku, vyřídili pojištění pro děti, koupili si pořádné auto, nechali si vyvěštit budoucnost, vybavili děti učebnicemi do školy, začali trochu sportovat (co třeba kola, nebo radši vysokohorská turistika?) a zašli na masáž, nechali se párkrát vyfotit a mezi tím vším si také odpočinuli v kavárně a koupili prášky na bolavou hlavu. A záleží jen a jen na vás, jestli skončíte na Václaváku, nebo v krematoriu Strašnice…