A-Z knižní TAG

Blogerského TAGu jsem se nezúčastnila už pěkných pár let, a tenhle knižní od Nofreeusernames se mi docela zalíbil. Nad některými jeho otázkami jsem se totiž musela docela hluboce zamyslet :D Ne že bych byla přímo knižní bloger nebo nějaký kdovíjaký knižní nadšenec a knihomol, minimálně donedávna jsem na čtení moc času neměla, ale od doby, co jsem dostudovala, se snažím si to vynahrazovat :) Takže s chutí do toho…

Autor, od kterého jsem četla nejvíc knih

Jako první mi naskakují jména Nesbøho a Rowlingové, která píší prakticky všichni. Pokud ale počítáme tak nějak všechny knížky, co jsme kdy přečetli, tak myslím, že oba tyhle autory hravě strčí do kapsy Enid Blytonová, autorka Správné pětky a dalších sérií pro děti. Knížky od Blytonové jsem hltala, když mi bylo okolo deseti let, a přečetla jsem jich podle mě tak okolo třiceti až čtyřiceti. Půjčovala jsem si je tehdy v knihovně, takže jsem všechny série četla porůznu napřeskáčku podle toho, co zrovna nebylo rozpůjčované… a když jsem pak o mnoho let později zjistila, že jsou to knížky napsané v padesátých a šedesátých letech, naprosto jsem to nechápala, protože mi vůbec nepřišly nijak zastaralé. Zajímalo by mě, co si o nich myslí dnešní děti, zvyklé na internet, smartphony a počítače…

Bookoholikovo pravidlo číslo 1

Přiznávám, že asi nejsem úplně čistokrevnej bookoholik (i proto, že mi tohle slovo pořádně leze na nervy svou nečeskostí), ale přece jen…

Citát z knihy, který bych si zarámovala

Jo, je to možná trapný a tisíckrát omletý atakdál, ale prostě… <3

(tričko momentálně k dostání na Qwertee)

Důležitá kniha mého dětství

Děti z Bullerbynu od Astrid Lindgrenové. Četla jsem je asi padesátkrát, každé léto na chalupě jsem si představovala, že na zahradě blbnu s Lassem, Bossem, Ollem, Lisou, Annou a Brittou, no prostě jsem je znala skoro nazpaměť. Mívala jsem takovou tu stařičkou čtvercovou edici, netuším z kterého roku, a byla už pořádně zažloutlá a otlapkaná, ale naprosto jsem ji milovala. A pak ji babička jednou půjčila klukovi od příbuzných, který měl Děti z Bullerbynu jako povinnou četbu ve škole… a on nám tu knihu vrátil celou rozsalátovanou, potrhanou, počmáranou sprostými obrázky a prostě úplně zničenou a zneuctěnou. Ještě teď se mi vaří krev, když si na to vzpomenu. A pokud se dobře pamatuju, tak naše babička, která byla přitom pěkně od rány, za to tomu smradovi ani nevynadala!

E-kniha, audiokniha, nebo papírová kniha?

Dlouho jsem četla příšerně málo, teprve s pořízením čtečky Kindle jsem se ke čtení vrátila a od té doby čtu čím dál víc. Díky čtečce jsem přestala řešit, že knihy nemám kam dávat, a začala k nim přistupovat víc „spotřebně“ – koupím, přečtu, koupím další… Naopak audioknihy mi vůbec nevyhovují, nedokážu se na ně soustředit, vždycky mi utečou myšlenky a přestanu poslouchat… což se samozřejmě děje i při čtení, ale tam je přece jen dost snazší se vrátit tam, kde jsem vnímat přestala. V papíru si tak kupuju hlavně naučnou literaturu, protože si z ní pak víc pamatuju (což je strašně vtipné, protože přesně tímhle jsem se zabývala ve své diplomce, načetla všemožné výzkumy a vyšlo mi z nich, že si člověk prý z papíru i z obrazovky pamatuje totéž – sama na sobě to ale vnímám úplně jinak…).

Fiktivní postava, se kterou bych pravděpodobně chodila na střední

Na střední? Proboha proč na střední? OMFG, úplně nejhorší otázka… Pokud bych s někým chtěla chodit na střední, byl by to asi Jesse ze série Mediátor od Meg Cabotové, toho jsem tehdy úplně zbožňovala (teda než jsem začala slintat nad Edwardem ze Stmívání jako úplně každá, že jo…). Ale pokud bychom se bavili o někom v rámci mé ligy, tak jsem tehdy byla naprosto neoblíbený outsider, takže třeba… nevím, Albus Potter? :D

Gejzíry emocí ve mně vyvolala kniha…

Ufff, škoda že emoce časem blednou. Gejzíry emocí ve mně určitě vyvolala spousta knih, vzpomínám třeba, jak jsem dostala k Vánocům šestý díl Harryho Pottera, dočítala jsem ho snad ve čtyři ráno a od scény v jeskyni, kde Brumbál pije jed, jsem brečela nonstop… Ale to byla jen jedna pasáž. Jinak mě takhle z hlavy napadá třeba Vyhnání Gerty Schnirch od Kateřiny Tučkové, nebo The Fault in Our Stars od Johna Greena.

 

Hahaha, u téhle knížky jsem se smála nonstop!

Tak tady musím dát svou nejnovější oblíbenou „knihu“, a tou jsou komiksy od Sarah Andersen, Adulthood is a Myth. Koupila jsem si je v angličtině, protože se bojím, že český překlad jim mohl ubrat na uvěřitelnosti, každopádně Sařinu stránku sleduju už nějakou dobu a když teď oznámila, že její další knihu je už možné předobjednat, málem jsem skákala radostí do vzduchu. Jako fakt, její stripy jsou naprosto geniální, v snad každém jsem se viděla, prostě jak kdyby to psala o mně. Nejlepší.

 

Chci, aby vyšlo v češtině

Chmpf, tohle je pro mě dost těžká otázka. U hned několika knih, které jsem během posledních pár let četla v češtině, místo abych sáhla po anglickém originálu, jsem byla hrozně rozladěná špatným překladem, takže je-li kniha původně v angličtině, čím dál víc se uchyluju právě k originálu. A naopak pokud je původně v jiném jazyce, tak si ji nemohu přečíst ani v originále a tím pádem nevím, jestli bych chtěla, aby vyšla v češtině… Chápete, ne? Jediné, co mě tedy napadá, je kniha Made to Stick, což je taková bible kreativních markeťáků… a pak mě ještě napadá druhý díl Malého bratra od Coryho Doctorowa s názvem Homeland. První díl jsem četla česky a líbil se mi, druhý jsem zatím příležitost číst neměla.

 

I když nemám čas číst, vždycky si najdu chvilku na knihy od…

Jsem „konzumní“ čtenář, žádnej literární snob, takže moje odpověď není nijak originální: jakmile vyjde něco nového od Rowlingové/Galbraitha nebo Nesbøho, metelím do knihkupectví.

Jedna kniha, kterou bych si vzala, kdybych uvízla na Měsíci

Kdybych uvízla na Měsíci a mohla s sebou mít jenom jednu knihu… vzala bych si asi Dekameron. Párkrát jsem ho zkoušela číst, ale vždycky to záhy vzdala, a vzhledem k tomu, jak je tlustý, tak by mi mohl vydržet do té doby, než mě někdo přiletí zachránit…

Kniha, kterou asi nikdy nedočtu

Erm, na to jsem vlastně víceméně odpověděla v předchozím odstavci :D Já jsem celkově dočítač, jen hodně málo knih opravdu odložím bez dočtení, a navíc vždycky čtu jen jednu knihu, nedokážu se věnovat více příběhům najednou… A tak mě nakonec napadá ještě jedna kniha, která mě příšerně nebavila a kterou jsem naprosto nepochopila a nakonec frustrovaně odložila, a to je Hejno bez ptáků od Filipa Douška. Na to jsem asi moc málo intelektuál. Nebo moc málo hulím. Nebo tak něco.

Lituji, že jsem jako malá nečetla…

…víc. Na základce jsem četla ještě docela dost, ale byly to takové ty dětské knížky apod., pak se začátkem gymplu a se vpádem počítače do mého života jsem se na čtení vlastně dost vykašlala, a doteď mě to mrzí. Z klasiky a povinné četby jsem tedy četla jen minimum a oproti některým vrstevníkům (kteří v čerstvých -nácti ve volném čase četli a randili, zatímco já seděla u kompu, hrála The Sims a zkoumala, co je to ten internet) si připadám dost nesečtělá.

Moje oblíbené místo na čtení

Postel. A nově taky ušák z IKEA v obýváku, kterým jsem si trošku splnila sen :)

Nejlepší druhý díl v sérii?

Asi Dívka, která si hrála s ohněm z trilogie Milénium od Stiega Larssona. Díky prvnímu dílu jsem se zamilovala do severských krimi, a druhý díl, který je celý o Lisbeth Salanderové, se mi asi líbil víc než kterýkoli jiný druhý díl série.

O kterého knižního hrdinu jsem se nejvíc bála?

Hmm, to se taky docela rychle zapomíná, bohužel. Napadá mě výš zmíněná Lisbeth Salanderová, a nebo Ráchel, přítelkyně Harryho Holea od Nesbøho. Paradoxně o samotného Holea se nikdy tolik nebojím, přece jen je to hlavní hrdina série, toho Nesbø hned tak nekuchne, o čem by pak psal.  Ale Ráchel…

Právě čtu

Zakázané přání od Jessiky Khoury. Džinové, orientální tematika, to mě, vzhledem k tomu, že jsem 10 let tancovala orientální tance, zaujalo. O vydání téhle knížky jsem se dozvěděla z vlogu Jana P. Martínka, kterého sleduju na Twitteru a YouTube, a když jsem pak šla v Neoluxoru kolem krásné orientálně laděné výstavky s touhle knížkou, rozmarně jsem si ji přidala do košíku.

Q&A na tělo: Nikdy bych nikomu nepůjčila…

Upřímně řečeno mě na první dobrou nic nenapadá. Nemám v knihovně žádný unikát, žádné historické nebo první vydání nebo třeba podepsanou knihu. Nejblíž k tomu se asi blíží O literatuře od Umberta Eca, kterou mi kdysi sehnal kamarád přes kamaráda, i když byla všude beznadějně vyprodaná.

Retelling, který originálně překroutil původní příběh

Retellingy nejsou zrovna můj oblíbený žánr, ale třeba taková Maškaráda od Terryho Pratchetta je naprosto geniální. Celkově Pratchettovy knihy jsou co se týče překrucování již známých příběhů vynikající. Přijde mi půvabné, že Pratchetta milovali všichni ve třídě, když nám bylo nějakých jedenáct nebo dvanáct. Četla jsem ho tehdy taky (protože ho četli všichni, že jo), ale moc nechápala, co na něm kdo vidí – hlavně tehdy jsme byli tak malá pouchňata, že jsme devadesát procent jeho kulturních narážek a právě těch překroucení původních příběhů vůbec nemohli pochopit, protože jsme ještě zdaleka neměli takový všeobecný přehled :D

Spánek jde stranou, když čtu…

…posledních 20 % nebo pár kapitol jakékoliv beletrie. A to fakt jakékoliv. Chci prostě vědět, jak to dopadne, a chci to vědět ještě dneska.

Tři nejoblíbenější knihy

Tohle je teda pěkně vypečená otázka.

1. Harry Potter a vězeň z Azkabanu (J. K. Rowlingová)
2. Žítkovské bohyně (Kateřina Tučková)
3. Mrtvá a živá (Daphne du Maurier)

Harry Potter je prostě srdcovka, je to úplně první díl Pottera, který jsem kdy četla, a to v době, kdy u nás HP mánie ještě nebyla vůbec známá. Žítkovské bohyně jsem sice zatím četla jen jednou, ale byla to snad nejdelší knižní kocovina, jakou jsem kdy měla – snad ještě týden po dočtení jsem nad příběhem přemýšlela a nebyla schopná rozečíst cokoliv dalšího. Mrtvou a živou jsem četla ještě na gymplu, tehdy z jakéhosi salátového paperbackového vydání, které jsme měli na chalupě, a hrozně se mi líbila. Její nové vydání jsem pak před pár lety dostala darem, přečetla ho asi před rokem a znovu se zamilovala.

Ukaž knihovnu

Mno… Když jsme koupili dům, chtěla jsem velkou knihovnu. Tak jsme v obýváku celou stěnu koncipovali jako velikou knihovnu, jenže jsem tehdy netušila, že to, že máme velkou knihovnu, vezme přítel jako signál k tomu, aby si přivezl všechny své sci-fi a fantasy knihy, které za posledních 20 let přelouskal. Takže máme obrovskou knihovnu, která je prakticky plná sci-fi a fantasy (které já nečtu), a kde moje knížky okupují jen jednu jedinou buňku.

Naštěstí mám pak ještě jednu knihovničku v pracovně, kde mám ale hlavně odborné nebo naučné knížky a takový ten provozní bordel. A komiksy s Garfieldem a knížky od Stephena Clarka.

Vytáhni 13. knihu zleva z 1. police odspodu

První police odspodu je zrovna naše „to-read“ polička, kam zcela chaoticky házíme všechny nově koupené knížky, nebo knížky, které jeden druhému doporučíme. Takže 13. kniha je Myšlení rychlé a pomalé od Daniela Kahnemana.

WC knihy aneb co čtu na záchodě

Na záchodě obvykle nečtu knihy (teda pokud mi nezbývá posledních pár procent/kapitol, to pak čtu za chůze, při jídle, na záchodě, kdekoliv), ale spíš Twitter nebo třeba koukám na videa na YouTube.

Xkrát jsem četla…

Od té doby, co mi došlo, kolik knih je na světě, kolik jich každý rok nově vychází a jak krátký je život a jak málo času mám, tak už nějak nečtu knihy několikrát. A trochu mi chybí ten pocit v dětství, kdy jsem prostě měla chuť si přečíst knihu, kterou jsem četla už pětkrát, a tak jsem si ji prostě přečetla pošesté. Teď už mi re-reading něčeho, co znám skoro nazpaměť, přijde jako ztráta času, bohužel. Takže do téhle kategorie můžu zařadit samozřejmě Harryho Pottera, ale taky Princezniny deníky a sérii Mediátor od Meg Cabotové, které jsem žrala v -nácti. Ale možná nejvíckrát v životě jsem fakt četla ty výš zmiňované Děti z Bullerbynu…?

Young adult kniha, kterou by měli číst všichni bez ohledu na věk

Já už jsem bohužel na YA literaturu moc stará a cynická, takže třeba Eleanor & Park mě moc nezaujali. Líbilo se mi ale The Fault in Our Stars od Johna Greena, i když obvyklí milovníci young adult mu často vytýkají, že dialogy v knize vůbec nejsou uvěřitelné a že je to celé prostě moc vykonstruované a divné. Mě ale to téma hodně zasáhlo, bylo to napsané tak, že se mi to skvěle četlo, a neuvěřitelnosti rozhovorů jsem si asi nevšimla proto, že jsem to četla v angličtině a nevím úplně, jak se američtí teens normálně baví :)

Ze které knihy by měli udělat film?

Zase sáhnu mezi knihy, které jsem přečetla nedávno, a řeknu Umrlčí cesta od Petera Maye. Odehrává se totiž na skotském ostrově, takže bych tu atmosféru, to rozbouřené moře, skaliska a tak ráda viděla ve filmu <3