Se Sylvinkou se známe dobrých osm let (?) a poslední asi tři až čtyři roky se vždycky domlouváme, že bych se mohla přidat na tzv. Pochod Českým rájem aka Putování za Rumcajsem. Sylvinčina babička totiž žije v Jičíně a naše chalupa není od Jičína zrovna daleko, tak nás napadlo, že bychom někdy na každoroční jarní pochod mohly vyrazit společně. Zdá se ale, že je pro mě tahle událost začarovaná.
Před třemi lety jsme se chtěli zúčastnit i s Honzou, ale psí počasí v době pochodu nás moc nelákalo.
Před dvěma lety jsme s Honzou byli v době konání pochodu v Českém Krumlově.
Před rokem bylo v den pochodu mínus deset stupňů a na zemi ještě ležel sníh, což jsem taky nepovažovala za ideální podmínky pro pochodování Českým rájem.
Zato letos to už vypadalo, že by to i mohlo vyjít.
Po „fiasku“ s, ehm, procházkou před pár týdny jsem si hned následující den koupila pohorky, takže jsem se začala těšit, že je v Českém ráji trochu prošlápnu, než je vezmu do Walesu. Poté, co jsem se ale minulou středu nejprve pokoušela rozchodit nové tenisky, z čehož jsem si odnesla krásný puchýř, a posléze v pátek poletovala po celé Praze kvůli školnímu projektu, podání daňového pžiznání a večernímu koncertu v Balbínce, rozdrbala jsem si puchýř do krve a večer měla co dělat, abych vůbec došla domů. Do toho na mě začala lézt rýma, patrně kombinace Sylvinčiny choroby a chřipky, která sužovala polovinu týmu v práci, a navíc byl Ivan po operaci oka.
Usoudili jsme tedy, že to nebudeme pokoušet a nikam nepůjdeme.
Za čerstvým vzduchem jsme ale vyrazili a strávili pěkný den s našima na chalupě. A večer úspěšně zahájili letošní grilovací sezónu.
Tak příští rok! A snad bude zas tak krásně, jako letos :) To byla pro nás zkušené harcovníky odměna za poslední tři roky, kdy jsme pokaždé ťapali na Prachov blátem, sněhem a podobnejma sračkama :D
A jezdí tam pak sběrný vůz, který v příkopech sbírá odpadlíky? :D
Hodil by se, letos jsme šli 22 km a ke konci jsem měla dojem, že se domů snad budu plazit po čtyřech :D