Asi nikdy mě nepřestane překvapovat rozdílnost jazyka v rámci jednotlivých rodin. To, čemu se v jedné rodině říká nějak, může v jiné rodině znamenat něco úplně jiného.
Tak třeba pifík.
Tohle slovo znám od útlého dětství. U nás doma se tak totiž označovalo, ehm, mužské pohlavní ústrojí. Bylo to takové to kódové slovo, které se používalo v přítomnosti dítěte, tedy mě, a mně díky tomu celkem utkvělo.
Před nějakou dobou jsem se bavila s jedním z mých přátel, a už ani nevím, o čem jsme mluvili a jak jsme se k tomu dostali, ale on najednou povídá:
„To já jsem si v dětství ze všeho nejradši hrával s Pifíkem.“
Já lehla pod stůl smíchy.
On nechápal.
Já brečela smíchy a válela se na zemi.
On stále nechápal.
Teprve když jsem se sebrala, zeptal se, čemu se směju.
„Prosímtě, čemu říkáš pifík?!“
„No mýmu oblíbenýmu plyšovýmu medvídkovi! Ten se jmenoval Pifík!“
Objasnila jsem mu, čemu se říká pifík u nás.
Pochopil, že jím použitá věta v tomto kontextu vyzněla trochu… divně.
A čemu říkáte pifík vy?
Já tomuhle :D http://www.heureka.cz/?h%5Bfraze%5D=Pif+do+kapsy
Taky jsem měla svýho Pifíka – byl to hrdina mýho vlastnoručně kreslenýho a vlastnohlavově vymyšlenýho komixu. A pes to byl, žádnej pinďour! :D
Hm hm, a jsi si jistá, že tě neinspiroval ten francouzskej? :D
Je pravda, že tohohle Pifa jsem taky kdysi mívala, ale nějak jsem to nezdrobňovala :D
Jsem, tohodle vašeho Pifa vůbec neznám. Komix jsem tvořila, když mi bylo tak pět, to jsem určitě ještě nečetla… :)