Že ženské milují nakupování bot, to vám asi vykládat nemusím, to všichni vědí. Já jsem ale svou posedlost obuví dovedla k dokonalosti. Dokonce jsem tu už jednou, před skoro čtyřmi lety, o své úchylce psala.
Jak? Jednoduše. Uvědomila jsem si to včera, když jsem si uklízela ve skříni a tím pádem jsem probírala i své dva šuplíky s obuví.
Hm, tyhle sandálky mají rozbitý zip, ty bych asi měla vyhodit. Ale vždyť v těch jsem byla před třemi lety v Provence! Přece je nevyhodím!
A tyhle lodičky, ty by už potřebovaly nové podpatníky, a vnitřek už se celý loupe… Jenže ty jsou moje maturitní! V těch jsem úspěšně odmaturovala, přece je jen tak nehodím do popelnice?!
Tyhlety tenisky už sice vypadají jako něco, co vypadlo krávě z huby, ale koupila jsem si je po jedné krásné jarní procházce a přežily se mnou těch několik dní v Dánsku, kdy jsme šli v dešti po pláži na nejsevernější bod Dánska a promokli totálně na kost!
Úplně jsem zapomněla, že tyhle černé páskové sandály ještě mám… vždyť jsou příšerně nepohodlné. Ale prošla jsem v nich Via del Amore! Sice jsem pak měla takové puchýře, že jsem si po zbytek zájezdu musela co dvě hodiny měnit náplasti na nohou, abych byla vůbec schopná vstát, ale…
Páni, tyhle plesové střevíčky jsem si koupila za odměnu za úspěšnou zkoušku před třemi lety… a měla jsem je na sobě vlastně jen jednou na příšerně nudném plese, kde jsem byla bez doprovodu a odkud jsem po dvou hodinách utekla…
Každý pár obuvi v mém šatníku má svůj tklivý příběh, ke každému páru se vážou nějaké vzpomínky. Je to skoro jako dát domácím zvířatům jména a pak je odmítat jíst, protože přece nesním Ferdu s Tondou. Jenomže… já si prostě nemůžu pomoct.
Mluvíš mi z duše. Před čtyřmi měsíci jsem se po x letech musel zbavit tenisek, které vypadaly, jako kdyby prošly krávě trávicím traktem tam a zpět a ještě přes ně přejel hodně nakvašený tank…. Ale byly to tenisky, ve kterých jsem v Tethihuacanu v Mexiku vyšlapal na Pyramide del Sol!!!
Nech si na ně udělat vitrinky v podobě obrazů a vytapetuj si jimi ložnici :-D