Nejsem úplně věrným copycamperem, byla jsem pouze na úplně prvním CopyCampu před dvěma lety, načež mi následující dva tak nějak unikly, respektive byly v tak blbá data, že jsem zrovna byla mimo republiku. A o to víc jsem se těšila na tenhle, předvánoční CopyCamp.
Jsem neplatič!
První error nastal už při přihlašování.
Když jsem vlezla na web, první informace, která na mě vyskočila, byla studentská cena xxx a plná cena yyy. Jakmile jsem ale začala vyplňovat registrační formulář, zjistila jsem, že tam nikde možnost studentské ceny není.
Inu, nechala jsem to být a když mi přišla zálohová faktura, odpověděla jsem na ni, že bych tedy ráda uplatnila studentskou slevu, ale že jsem nepřišla na to, jak.
Slečna naštěstí byla moc milá a vzápětí poslala novou fakturu se studentskou slevou.
Ovšem svým škrtstvím a vyžádáním slevy jsem si to pěkně pohnojila, protože mi včera přišel od organizátorů mail, že jsem neplatič.
Zděsila jsem se, otevřela internetbanking, zkontrolovala všechny údaje na odešlé platbě… a zjistila, že jsou fakt správně. Poslala jsem tedy zpět screenshot s tím, že ode mě platba určitě odešla, a čekala napjatě na verdikt – budu moct přijít, nebo ne?
Slečna odpověděla, že jí v systému udělala bordel ta sleva, ale že už platbu dohledala a vše je tedy oukej.
Gramatický test a prázdná visačka
A tak jsem tedy dnes vyrazila na CopyCamp.
Slečny u prezence byly zmatené jak lesní včely. Nikdo se ani nenamáhal kontrolovat mi studentský průkaz, o němž na webu důrazně psali, že mi ho určitě kontrolovat budou, a další účastnice, která přišla se mnou, se s děvčaty u prezence dohadovala, protože se prý registrovala i zaplatila, ale slečny ji prostě na seznamu vůbec neměly.
Já naštěstí ale obdržela visačku a čtyřstránkový gramatický test bez potíží a pokračovala do útrob kina.
Když už jsme u té visačky – na téhle akci rozdávali visačky prázdné, beze jména. Ovšem, zajímalo by mě, kolik z přítomných si s sebou nosí fixu. Ksakru, jsme digitální generace – kolik lidí u sebe má vůbec obyčejnou tužku nebo propisku?!
Já s sebou sice propisku měla, ale beztak mi bylo jasné, že když na jmenovku svoje jméno napíšu jen propiskou, stejně ho nikdo nepřečte. Teda, od toho jsem si tak nějak myslela, že ty jmenovky jsou – uvidím známou tvář, nedokážu si ji zařadit, mrknu na visačku – á, no jasně, to je přece Pepa Novák!
Bez WiFi a bez signálu
Už na webu CopyCampu bylo psáno, ať neočekáváme přítomnost WiFi. Jasně, některé dané důvody chápu. Ovšem po vstupu do sálu kina jsem zjistila, že tu s Vodafonem mám jen jednu, maximálně dvě čárky (většinou spíš Žádnou službu) a údajný, leč nefungující Edge. Mno co, řekla jsem si, tweetovat tedy nebudu.
Usadila jsem se pohodlně do křesílka a chtěla mrknout, která přednáška je vlastně první.
Jo. Aha. U vstupu jsem sice dostala čtyřstránkový gramatický test, ale už ne program akce. Oukej, kouknu teda na web… jo aha, nekouknu – není tu WiFi ani signál. Bezva. Tak to holt bude překvápko.
Kopyvrajteři útočí!
Hlavní organizátorka a moderátorka Pavlína bohužel onemocněla, takže se moderování musel narychlo zhostit někdo jiný a podle toho to také vypadalo, včetně oblíbeného eeeeeeeeeeeee a uuuuuuhhhhhhh, případně trémou roztřeseného hlasu.
A zase ten kopyvrajtynk. Jak může člověk, který vede tým copywriterů, říkat kopyvrajtynk?! Snad na nic nejsem alergičtější než na kopyvrajtery.
První přednáška od Tomáše Vyskočila byla o content marketingu. Teda takové to… milé děti, teď vám zábavnou a vtipnou formou vysvětlím, co je to ten content marketing. Staré otřepané fórky a nic nového, no co, říkala jsem si, je to začátek, asi očekávali, že touhle dobou budou lidi teprve přicházet.
Tou dobou už byl ale sál skoro plný, a vzhledem k tomu, že je vybaven stolečky a křesílky, nedalo se dost dobře jednoduchým pohledem do zšeřelého sálu zjistit, zda je ještě někde volno – takže nově příchozí seděli na schodech nebo postávali u dveří.
Čmajzni turban!
Následovala zajímavá přednáška Ireny Zatloukalové o debatování a po ní případovka Brunhildy a Tadeáše Nováka o kampani pro Kofilu. Aplikace Čmajzni turban mě neuvěřitelně zaujala a nechápu, jak mě tahle kampaň mohla tak úspěšně minout, když bych přitom správně měla patřit do cílovky! V životě jsem o tom neslyšela, a to mě štve – vypadá to jako dobrá kravinka, co by mě mohla bavit :)
Jakub Mařík z Boomerang Publishing mluvil o tom, jak blog ČiliChili při redesignu těžil z tištěné verze. Jeho přednáška mě bavila a byla zajímavá, jen jsem úplně nenašla, co bych si z toho mohla odnést sama pro sebe.
První blok pak uzavírala Máša Dudu s jejími 30 odstíny obsahu. Ty jsem sledovala už na Facebooku a Twitteru, když je Máša tvořila, a její CopyCampová přednáška měla sice nějaké to zákulisní info, ale jinak opět pro mě nic nového.
Na co poznámky?
U vstupu člověk nedostal žádný bloček ani propisku na poznámky, a sál osvětlený jen světly čajových svíček na stolcích ani moc neumožňoval si něco psát. A tak byly zřejmě koncipovány i přednášky – aby si diváctvo nemuselo nic psát. Za ty dvě hodiny jsem nepotkala žádnou myšlenku, která by mě zaujala, bylo to od většiny přednášejících spíš takové selfpromo, pochvala a poplácání se závěrem roku po ramenou, jak to děláme dobře.
Po tomto bloku byla vyhlášena hodinová pauza na jídlo a pití, kdy se ve foyer kina strhl lítý boj o jídlo, lidé po sobě šlapali, mačkali se a strkali… a já, protože nejsem zrovna frotér, jsem usoudila, že tu hodinu na další blok čekat nebudu. Nevzpomínala jsem si totiž, které přednášky ještě budou, a neměla jsem k ruce program, abych se podívala, a tlačenice s krycím názvem networking mě nelákala.
Tak nějak jsem čekala, že CopyCamp bude pro copywritery. Že bude plný tipů, jak lépe psát, případovek, jak se vydařila direct mailingová kampaň a tak. A ne že bude o tom, jak někdo vytvořil úspěšnou mobilní aplikaci, nebo jak bude někdo vykládat, co je to obsahový marketing. Takže jsem odcházela dost zklamaná a navíc otrávená ne úplně povedenou organizací.
Ahoj. Škoda, že jsi nevydržela na druhou půlku. Právě témata o Zoot a Marketing festivalu by ti přišla asi konkrétnější a víc o copy. Pro mě byl třeba inspirativní i Lukáš Hurych. Jinak program jsem viděl nalepenej na několika místech, ale mrňavej příruční bych taky uvítal.
Myslím, že CopyCamp je už od začátku spíš punkovým barcampem, kde se hlavně mají copywriteři potkat, nasát inspiraci, zahodit trošku svou introverzi a networkovat. Když se tomuhle vyhneš a radši odejdeš, chápu, že jsi dost zklamaná. Já třeba jezdím pravidelně už proto, že se potkám s copy kolegy, které jinak „vidím“ jen online. Ale máš recht, že první ročník byl víc punk, něco nového, víc o copy a konkrétnější. Ale aspoň není každý ročník stejný, hm? Třeba třetí byl boží, hlavně na výběr řečníků, témat i workshopů. I copywriteři potřebují přesah, takže občasná přednáška mimo hlavní copy mi nevadí.
Kolem výslovnosti slůvek copywriting a copywriter budou asi vždycky 2 tábory, tak to druhé barikádě neměj tak za zlé :-). Komentoval jsem to v článku http://www.o-psani.cz/kopyrajtr-rikate-ja-rikam-normalne-kopyvrajtr.
Čmajzni turban jsem taky vůbec nezaznamenal. Cílovka teda nejsem, ale stejně by mě to profesně zaujalo. Tak aspoň díky CopyCampu jsme se o tom dozvěděli, no ne? :)