Článek Romana Hřebeckého o tom, jak psát náborové inzeráty, mě inspiroval k napsání tohohle příspěvku, takového povzdechu nad HR všech možných firem.
Já totiž znám náborové inzeráty hlavně z druhé strany – tedy jako onen uchazeč, který je čte a posléze na ně odpovídá.
A protože dělám ten soušl, setkávám se s jedním zajímavým trendem. Všichni, kdo hledají někoho na správu sociálních médií, hledají soušl mýdija nindžu nebo superhrdinu nebo něco podobného.
A všichni taky cítí potřebu napsat onen inzerát co nejvíc free, cool a in.
Takže pak čtu inzerát, který vypadá asi takto:
Jsi úžasně ulítlý internetový závislák a slova jako Facebook, Twitter a Instagram pro tebe nejsou nadávky? Víš o tom, že hledat se dá nejen na Seznamu, a rozumíš větě postnul jsem to na wall a boostnul to kvůli lepšímu engagementu? Jsi pohodová osoba, která ráda po práci zajde s kolegama na pivko? Tak to hledáme přesně tebe!
A tak si řeknu, ti vypadají jako dobří pankáči, zkusím to. A nadrásám odpověď v tom samém stylu.
Čau vespolek, četla jsem, že sháníte nějakýho toho blázna na social media, tak se poslušně hlásím do služby. Googlit umím jako blesk, od Instáčů, Twitterů a Fejsbuků mě musí večer páčit heverem a jsem dokonce takovej profík, že jsem naučila tweetovat i moji mámu! Chcete mě?
No a čekám, co bude.
Samozřejmě mnohdy se nestane nic.
Ale pokud už dostanu nějakou tu odpověď, obvykle vypadá nějak takto:
Velevážená slečno KlaPi,
rádi bychom Vám srdečně poděkovali za projevený zájem o pozici soušl mýdija blázna v naší firmě. Bohužel Vám však musíme s lítostí oznámit, že jsme v současné době dali přednost vhodnějšímu kandidátovi. Vaše CV si však ponecháme v databázi a otevřela-li by se v naší firmě v budoucnu podobná pracovní příležitost, rádi Vás kontaktujeme.
A já na to čumím jak puk.
Takže co?
Jsou to teda ti pankáči, co hledají nějakého toho blázna, co s nima bude chodit po práci na pivo?
Nebo ten inzerát tak napsali jen proto, že jim připadalo, že je to v módě?
A nebo jsem já ujetá, že se v odpovědi na inzerát přizpůsobuju tónu firmy, pro kterou chci pracovat? Dopadla bych líp, kdybych jim napsala stejně šroubovaný motivační dopis, který každý HRista četl už asi tak stotisíckrát?
Když už si zvolili tenhle styl inzerátu, proč mi prostě nenapíšou Ahoj KlaPi, hele sorry, tentokrát to nevyšlo, ale povedeme tě v patrnosti a kdybychom zase nabírali, tak se ozvem, jo?
Přijde jim, že by to jejich firmě ubralo na důležitosti? Tak proč takhle napsali ten inzerát?!
Jsem poměrně velký pankáč (a do konce života to už v tomto směru nevytrhnu), který nezkazí žádnou srandu a jít po práci s kolegama na pivo nebere jako „povinnost,“ ale jako relativně běžnou věc, ovšem zmíněným způsobem napsané náborové inzeráty mám ve zvyku automaticky přeskakovat – je sice fajn, že píšou, že hledají přímo mě, ale v takovém inzerátu není ani slovo o tom:
a) co by ten člověk měl v práci dělat;
b) za kolik by to ten člověk měl v té práci dělat.