Pošťačka mě nenávidí

Miluju internet.

A naše pošťačka mě nenávidí.

Letos mě vánoční atmosféra dostihla překvapivě brzy, a tak mám 99 % vánočních dárků už vymyšlených a část už dokonce i koupenou nebo objednanou. A právě to poslední slovo je důvod, proč mi naše poštovní doručovatelka nemůže přijít na jméno.

Během posledních 14 dnů mi totiž chodí spousta balíčků. A samozřejmě nemůžou přijít všechny najednou, ale vždycky jeden denně.

Každý den mezi jedenáctou a dvanáctou u mě tedy zvoní pošťačka s dalšími a dalšími zásilkami.

Minulý týden ve středu u mě zazvonila s jedním z prvních balíčků, já jí přislíbila, že budu hned dole, a vyrazila k výtahům.

Bohužel ve stejnou dobu jako já k nim dorazil taky důchodce z druhého patra, který šel vysypat smetí, a pochopitelně si na to přivolal výtahy oba. Chvíli jsem váhala, jestli nejít po schodech, ale vzhledem k tomu, že na schodišti je vždycky šílená kosa a já byla jen v tričku, zavrhla jsem to.

Když jsem se konečně dočkala výtahu a sjela z osmého patra dolů, pošťačka nikde, u dveří stál jen její vozík. Důchodce s odpadkovým košem v ruce se pokusil mi zabouchnout dveře od domu před nosem, načež jsem ho slušně požádala, ať mi nechá otevřeno, že jen čekám na pošťačku.

„Ta ale šla do vedlejšího vchodu,“ odpověděl mi důchodce a znovu se pokusil dveře zabouchnout, já je ale zachytila těsně než se dovřely.

Důchodce se na mě vztekle zatvářil a zavrčel, ať tedy hlavně pak nezapomenu zavřít.

To už se přiřítila pošťačka.

„Vy než jste přišla, tak jsem stihla oběhnout další dva vchody!“ zaječela na mě vztekle.

Nevěděla jsem, co na to říct, tak jsem se na ni jen mile usmála.

„No mně to teda moc vtipný nepřijde!“ štěkla pošťačka, balíček po mně spíš hodila, než že by mi ho předala, a byla v trapu.

Ve čtvrtek a pátek mě pošta spamovala SMSkami a e-maily, že mi budou doručovat balíčky – a poté večer dalšími SMSkami a maily, že doručovací pokus nebyl úspěšný (ano, byla jsem celý den doma a čekala, kdy zazvoní).

V pondělí pošťačka kupodivu opravdu zvonila.

Tentokrát jsem ale radši já usoudila, že se zapřu. Na poštu stejně musím pro ty dva balíčky, tak budou holt tři. Přece jen nepotřebuju, aby mi hned v pondělí ráno protivná pošťačka zkazila náladu, ne?

No jo, prostě se blíží Vánoce. Čas radosti, veselosti… nebo jak že se tomu říká.