Panda

Před x příspěvky jsem tu letmo zmínila, že mě v průběhu léta začala trápit dermatitida v obličeji, tedy hlavně v okolí koutků úst. Když jsem se s ní několik měsíců prala neúspěšně, zašla jsem s tímhle problémem k praktické lékařce.

Narazila jsem na skutečně velmi praktickou praktickou lékařku.

Bylo asi stopadesát let, a rozhodně se se mnou nepárala.

Koukla na mě nad obroučkami brýlí a prohlásila: „No teda není to nic pěknýho!“ a vypsala mi žádanku na kožní a recept na Zyrtec, protože „to určitě bude ňáká alergie“.

Teprve pak jakoby mimochodem podotkla: „Víte, kdybyste byla můj syn, dala bych vám na to takovou slabou kortikoidovou mastičku a to by bylo hned pryč! Já jsem tím synovi mazala akné, když byl v pubertě, a měla byste ho vidět teď – má tvářičku jak dětskou prdýlku!“

Nahodila jsem prosebný pohled, na což ale doktorka reagovala nekompromisně: „Jenomže to my nesmíme předepisovat, tyhle věci, takže vám to dát nemůžu.“

„Opravdu nemůžete?“ žebrala jsem s pohledem Kocoura v botách od Pixaru.

„To kdybyste na mě řekla, to bych z toho mohla mít hroznej průšvih, to nemůžu! Pěkně si zavolejte na to kožní, co jsem vám doporučila, a objednejte se.“

„Jenomže tam to znám, tam by mě objednali až za 3 týdny až měsíc, a já doufala, že se toho zbavím co nejdřív,“ povídám já.

Doktorka se na mě zamyšleně zahleděla. „No je pravda, že jste mladá a potřebujete vypadat dobře…“ prohlásila pak a recept mi napsala.

——

Zkoušela jsem tedy asi měsíc vyléčit ta chapadýlka pomocí slabé kortikoidové mastičky, ale vždycky už to vypadalo nadějně a pak se to zase zhoršilo. A tak jsem si tedy zavolala na kožní – a měsíc si počkala na prohlídku.

V úterý jsem tedy v ordinaci popsala své problémy, na což doktorka zareagovala slovy: „Jé, no vy mě teď nebudete mít ráda!“ a předepsala mi dvě mastičky – jednu na první tři dny a druhou na následující dva až tři týdny, dokud se to nevyléčí.

„Mažte si to vždycky na noc, ona je ta mastička taková do běla, tak ať s tím neběháte po městě,“ doporučila mi ještě.

Dneska tedy nastal čas na tuhle hyper super bílou mastičku. Když doktorka prohlásila, že je do běla, čekala jsem, že po ní budu třeba maličko světlejší.

Jo, hovno hovno zlatá rybka!

Bílá barva na obličej je proti tomuhle slabý odvar. Vypadám, jak kdybych obličejem narazila do štětky s primalexem.

Chvíli jsem se pokoušela mastičku do kůže vetřít, abych tu bělobu trochu zmírnila, ale nepomáhalo to.

Pochopila jsem, proč paní doktorka pronesla, že ji nebudu mít ráda. A proč nechtěla, abych s tímhle běhala po městě.

Přece jen, Halloween už byl.

Houkla jsem tedy na drahou polovičku do ložnice, ať zhasne.

Odmítl.

Přišla jsem do ložnice, rukama si zakrývajíc obličej, a znovu se dožadovala okamžitého zhasnutí.

Drahý pobaveně odmítl, že prý to chce vidět.

Sundala jsem ruce z obličeje.

Drahý vybuchl smíchy a mezi jednotlivými záchvaty smíchu ze sebe vyrazil, že mi chybí už jen červený klaunský nos. No, podle mého mi chybí spíš jen černé kruhy kolem očí a byla bych docela roztomilá panda.

Lehla jsem si tedy do postele, dostala velmi opatrnou až štítivou pusu na dobrou noc a doufala, že se můj milý nad ránem neprobudí a nevyletí z postele s jekotem.

Nejvíc jsem ale nakonec vyvedla sama sebe.

Když jsem uprostřed noci zamířila rozespalá na toaletu a s ještě spánkem slepenýma očima zahlédla v zrcadle v předsíni svůj odraz, fakt jsem se kurevsky lekla!

No, budou to asi zajímavé 3 týdny. Doufám, že ta pitomá mastička aspoň k něčemu bude!