Whole30

 

Nemám ráda takové to všeobecné chlubení se tím, co kdo právě pro sebe dělá. Chápu motivační složku onoho roztrubování do světa, ale je mi to prostě trochu proti srsti. Proto jsem sem nepsala, že se chystám pustit do programu Whole30.

Knížku Jídlo na prvním místě jsem četla už v květnu (a dočítala jsem ji na trajektu z Calais do Doveru při naší cestě do Walesu), načež jsem ji vnutila i Ivanovi a rozhodli jsme se, že zkusíme, jestli je to tedy takový zázrak, jako se tam píše. Původní start týden po návratu z Walesu se nám nepovedl a nakonec jsme to odsouvali a odsouvali až na 18. 7. Ono přece jen, máte-li plný byt sušenek, mléčných výrobků a podobných mňamek, které během Whole30 nesmíte, asi by se vám to dodržovalo dost těžko, že. Takže jsme nejprve udělali kompletní očistu bytu a teprve pak se vrhli na to.

Co mi chybělo?

Musím říct, že jsem se toho bála. Bála jsem se, že to ten měsíc nevydržím. Že budu mít fakt nesnesitelné chutě.

Ale nakonec jsem byla velmi příjemně překvapená. Hlady jsem netrpěla, chutě jsem měla jen velmi mírné a velmi snadno překonatelné.

Pečivo ani alkohol mi nechybělo skoro vůbec.

Větší problém jsem měla s mléčnými výrobky. Kafe bez mlíka jsem překousla překvapivě snadno, ale chutě na sýry nebo jogurty by byly.

Jsem ale solidní závisláček na cukru, protože čokoláda a sladkosti mi chyběly docela dost. Zase zopakuju, že to nebylo nic nepřekonatelného, ale myslela jsem na ně častěji než na ten zbytek zakázaných potravin.

Zhřešila jsem?

Zhřešila. Celý program jsem brala jako test toho, co moje tělo vydrží, ale hlavně co vydržím já psychicky, tedy jestli jsem schopná měsíc si nedat nic zakázaného. A zjistila jsem, že vlastně jsem!

Poprvé jsem zhřešila naprosto omylem a nevědomky na schůzce s klientem, majitelem restaurace. Při ochutnávce jídel jsem si opatrně vybírala, co můžu a co ne, a u falafelu jsem se majitele ptala, co v tom je. Opáčil, že jen zelenina, a tak jsem si dvě malé kuličky falafelu dala – aby mě pak doma I. kádroval, že falafel přece obsahuje cizrnu, která je ve Whole30 zakázaná.

Podruhé jsem zhřešila minulou středu, opět na akci v restauraci jednoho z klientů. Celý degustační večer jsem se schovávala za foťákem a s díky odmítala ataky celého zaměstnanectva restaurace, které se do mě pokoušelo něco nacpat. Držela jsem se výborně – až na závěr večera, kdy mi sám majitel restaurace donesl zmrzlinu a prohlásil, že jemu přece nemůžu říct ne a že jestli si nevezmu, skutečně se urazí. Vzhledem k tomu, že je cizinec, obávala jsem se, že nejde jen o plané výhrůžky, ale že by se skutečně mohl urazit, a tak jsem si malinko zobla.

Ovšem tento víkend jsem hřešila skoro celý, a to proti své vůli. Makovice, ač se původně tvářila chápavě, prohlásila, že tu pitomou nesmyslnou dietu stejně držím jenom kvůli Ivanovi, a že tedy na mě nebude brát až takové ohledy. Že byly v boršči brambory jsem se tak dozvěděla až poté, co jsem jej už slupla („A že v tom boršči byly brambory ti nevadilo, ne?“) a sobotní špenát byl zase se smetanou („Já za to nemůžu, já už ho tak koupila! Ale neboj, to určitě smetanu nevidělo ani z vlaku…“). Poslední dva dny „diety“ jsem si tedy takhle zkurvila víkendem s našima, což mě strašně štve.

Výsledek tedy je čtyři kila dole (oproti přikázání z knihy jsem se postavila na váhu už minulý víkend, víc jak týden před skončením programu, a váha ukazovala o 6 kilo míň, zřejmě mi ale úbytek jaksi rozhodilo hřešení v minulém týdnu) a rozhodnutí v programu pokračovat i nadále. Podle knihy by člověk správně měl začít nasazovat jednotlivé skupiny surovin zpět do jídelníčku a pozorovat, co to s ním dělá, v knize je ale taky psáno, že některým lidem Whole30 nestačí a musí držet Whole60 nebo dokonce Whole90. Usoudili jsme tedy s I., že vzhledem k tomu, že nejde o žádnou drastickou dietu, ale spíš upravení jídelníčku a životosprávy, budeme pokračovat.

Pozitivní účinky?

Kniha slibovala, že se člověku drasticky zlepší život. Samozřejmě, vzhledem k tomu, že mám na tyhle „americké kydy“ pifku a vlastní názor, neočekávala jsem, že najednou budu snídat duhu a kolem mě se budou prohánět jednorožci.

Se srovnáním hormonů mělo souviset, že se budu budit s hladem. Nikdy v životě se mi nestalo, že bych se budila s hladem, tohle prostě neznám, a Whole30 to rozhodně nezměnil. Proto je pro mě taky problém ráno snídat. Dle knihy je snídaně nutným startem dne, ale já nikdy nebyla zvyklá snídat a když mám do sebe hned po exhumaci tlačit nějaké jídlo, jde mi to dost ztěží.

Psali taky, že se člověk bude cítit líp a přestanou jeho zdravotní problémy. Co se týče zažívání rozhodně cítím jisté zlepšení, a zdravotní problémy vlastně nemám – klouby mi křupou pořád stejně a ani vyrážka, co mi vyrazila asi před dvěma měsíci, nevypadá, že by se chtěla díky Whole30 nějak lepšit (asi s ní už vážně budu muset zajít k doktorce).

Taky se má podle knihy údajně zlepšit kvalita spánku. To jsem na sobě tedy moc nepozorovala, respektive vím, že mě kočky méně budí, ale nejsem si jista, zda je to tím, že se prostě uklidnily a už v noci neprudí, nebo tím, že spím tvrději a tudíž mě to neprobudí :D A podle Smart Cycle, chytré budíkové aplikace, která sleduje spánek, to taky nevypadá na žádné velké zlepšení, ačkoliv ta křivka od půlky července trochu nahoru leze – ale jak vidno, v dlouhodobém horizontu to není nic zvláštního. Ovšem údajně se má člověk budit odpočinutější a svěžejší a vstávání z postele pro něj nemá být vůbec problém – na tenhle účinek programu jsem se fakt těšila, ale houby houby, po ránu se cítím úplně stejně přejetá kombajnem, jako dřív.

Jak už jsem psala výš, možná jsem ještě organismus nerestartovala dostatečně. Možná je třeba, abych ještě pár týdnů vytrvala. A to taky hodlám udělat. Tak uvidím. Rozhodně mi tenhle režim neškodí, tak proč nevytrvat.

Ovšem upřímně řečeno, zcela nejhorší na programu Whole30 není vytrvat, překonat chutě nebo tak něco.  Ani návštěva supermarketu pro mě nebyla žádnou torturou – no co, prostě to nejím, čau. Ne. Nejhorší je vysvětlovat to lidem. Odpovídat na všechny ty „Proč nejíš? Ale dej si, vždyť ti to neublíží! Aspoň kousek, no tak, ochutnej, je to vynikající! Mmmmmmmmm to je ale dobrota! Nevíš, o co přicházíš!“ a vysvětlovat lidem, že ne, fakt ne, díky moc, nedám si, sorry, nechci. Jakmile se někomu zmíníte, že držíte detox jen tak z plezíru, a ne proto, že máte nějakou šílenou chorobu a to jídlo vám prokazatelně škodí, ideálně vás může zabít, všichni se na vás dívají jako na blázna, co si vymýšlí, a jako na vybíravého rozmazlence. Kdybych se mohla vyhnout jakémukoli lidskému kontaktu, bylo by dodržení Whole30 asi o 100 % jednodušší. Nemuset pořád poslouchat ty kecy a nemuset čelit tomu, jak se člověka lidi snaží přemluvit, aby si přece jenom dal.

A naposledy říkám: Chtěla jsem to vyzkoušet. Byl to můj nápad. Já koupila knihu, já se pro to nadchla, já to vnutila Ivanovi. Zajímaly mě účinky a zajímají mě doteď. Ne, vážně to nedržím kvůli Ivanovi. Kurva fix.