Proč nepřispívám na charitu

Včera byl Český den proti rakovině, a tak mě v metru cestou do práce přepadla slečna s kytičkami a chtěla po mně dvacku. Akorát že já zrovna neměla drobné, načež jsem ale slečnu evidentně naprosto šokovala tím, že jsem prohlásila, že si dojdu rozměnit, a zaběhla si vedle do pekárny koupit snídani, abych se za chvilku vrátila a strčila dívce ukořistěnou dvacku do taštičky.

Jo. Kytičky si kupuju. Na rakovinu přispívám.

Je to totiž jediná takováhle sbírka, na kterou přispívám.

Kdykoliv mě kdekoliv loví kdokoliv s plyšáčky/propiskami/pohledy/čímkoliv jiným a huláká na mě „přispějte na pejskyyyyy“ nebo „přispějte na postižené děěěěěěětiiiii“ nebo „přispějte na deštné pralesyyyyy“, nemilosrdně kroutím hlavou, všechny odmítám a obcházím je velkým obloukem. A víte proč?

Pamatuju si to přesně. Je to tak patnáct let, co mi maminka koupila první dívčí časopis. Přesně si pamatuju, že to bylo o letních prázdninách, když jsme jeli na nákupy do Jičína, a přesně si pamatuju, v které trafice to bylo. A taky vím, že to byl časopis Dívka. Koho měl na obálce už netuším, ale pamatuju si přesně, jak jsem se pak začetla do sekce s trapasy a přiznáními, kde nějaké děvče popisovalo svůj příběh o tom, jak mu rodiče nechtěli koupit nádherné nové kozačky. No a tak děvče vzalo obyčejnou kasičku, kterou doma našlo, vytisklo si z počítače ceduli a vyrazilo do ulic s tím, že vybírá na jakousi charitu – už nevím, jestli to byla opuštěná zvířata, nevidomé děti nebo postižení – každopádně takhle vynalézavá -náctka vysbírala dost peněz nejen na krásné nové kozačky, ještě jí zbyl několikanásobek kapesného, takže si mohla následujících pár měsíců pěkně užívat.

Tahle vychcanost dané pisatelky mě tak šokovala, že jsem od té doby přestala věřit komukoliv, kdo mi začne chrastit před nosem kasičkou a chce, abych přispěla na cokoliv.

Ne.

Prostě ne.

Čert ví, jestli si vybíráš na to, aby ses mohl večer ožrat, nebo na to, aby sis mohla koupit nové značkové hadry.

Trhni si.

Nebudu tě legitimovat, nebudu se vyptávat na detaily. Dneska se dá zfalšovat všechno.

Jen u rakovinových kytiček vím, že jde o opravdovou sbírku, na kterou jsem ochotna přispět.

Vy ostatní táhněte do pekel.