Nepochopený génius

Chtěla jsem jít ve stopách Cimrmana. Zkoumat slepé uličky. Moct sdělit světu Tak tudy ne, tudy cesta nevede!

Ale můj potenciální vedoucí diplomky mi to zatrhl.

My géniové jsme zkrátka vždycky ve své době nepochopení.

A tak jsem si vzpomněla na jednu z konzultací bakalářky, jak jsem ji před dvěma lety zachytila na Facebooku (jak mi před pár dny připomněl Timehop):

Konzultace před 14 dny:
„Pane docente, je možné, abych měla v práci dvojí typ poznámek?“
„No to záleží, mladá dámo, na tom, jak si to představujete.“
„Že bych měla poznámky pod čarou značené hvězdička, křížek atd., a pak číslované poznámky, co by označovaly citace a vedly dozadu k seznamu citací.“
„Tak takhle to samozřejmě jde, to je jasné.“

Konzultace v úterý:
„Mladá dámo, vy v těch poznámkách máte ale příšerný bordel! To nemůžete takhle mít!“ *škrt škrt škrt, přeškrtaná půl práce* Po pár stránkách: „Jo ahá, vy máte ty poznámky dvojí, no jo vlastně, o tom jsme se tehdy bavili, už si vzpomínám, tak to pak tedy ano!“ *škrt škrt škrt, přeškrtaná druhá půlka práce škrty toho, co přeškrtal předtím* „Ale to nemůžete takhle značit, ty první poznámky, to nemůžete mít hvězdičkou, to se nedělá tohle, to musíte mít značené X.“
Já inteligentně: „X? Jako X, Y, Z?“
On: „Ne, jako x, xx, xxx, xxxx přece!“

Konzultace dnes, poté, co jsem si včera rvala vlasy při snaze přemluvit Word, aby mi poznámky značil x, xx, xxx:
„Pane docente, já se ještě jednou chtěla zeptat na to značení těch poznámek, nemohla bych to značit třeba písmeny?“
On: „Poznámky si značte jak chcete, to je úplně na vás, jak si to uděláte!“