Zacíleno na ovce

Do Čech dorazil trend osobního rozvoje, motivačních knih a podobných amerických výmyslů. Všude možně na těch internetech se válí stovky článků se zaručenými návody, jak se stát organizovanějším, produktivnějším, veselejším, štíhlejším, bohatším, populárnějším, šťastnějším a jak při tom všem mít spoustu času na koníčky a rodinu a ještě to všechno zvládnout uvést do praxe za pouhé tři dny. Už nějakou dobu jsem na Twitteru sledovala záplavu pochvalných recenzí a nadšených komentářů lidí, kterým některá z knih změnila život, zachránila je před vyhořením nebo rozvodem, případně jim pomohla vydělat spousty peněz. Těmito tweety mě bohatě zásoboval účet nakladatelství Jan Melvil, které se vydáváním této literatury zabývá a retweetuje všechny pozitivní zmínky o knihách z jejich produkce – sledujete-li je, za chvíli si zaručeně budete připadat jako zpátečník, který nezná nejnovější trendy. Bude se vám zdát, že váš život stojí za houby, a zatoužíte taky nakouknout pod pokličku a zjistit, jestli jsou tyhle knížky vážně tak skvělé a jestli se váš život doopravdy díky nim najednou obrátí vzhůru nohama. A tak jsem se i já někdy vloni v létě uchýlila k objednávce několika knížek od Melvilů, abych zjistila, co na tom tedy všichni vidí.

Hrajeme si na boha

Objednané knihy mě jen utvrdily v tom, čeho jsem si všimla už dřív: my lidi jsme prostě ovce, stádo, masa.  Pokud jste úspěšný, nebo aspoň dokážete předstírat, že jste úspěšný, respektive že jste něco víc než všichni ostatní, začněte psát o tom, jak toho docílit, a máte obecenstvo zaručeno.  Veškeré servítky stranou – vy jste bůh, vy jste ten, kdo je tím skvělým, úspěšným, prachatým hrdinou, kterému mají všichni závidět! No ano – kromě toho, že jsme ovce, jsme taky závistivé ovce.  Vždyť kdo by nechtěl být bohatý, úspěšný a populární? Proto je po takových textech obrovská poptávka, ať už jde o knihu nebo třeba blog. Lidé nadšeně hltají texty o tom, jak se stát nadčlověkem, a vlastně jim vůbec nevadí, že z nich autor díla dělá totální blbce, tahá je na provázcích jako loutky a vyhrožuje jim, že nebudou-li se držet jeho dobře míněných rad, umřou sami, chudí, opuštění a tlustí.
Jak řekla tento týden Máša na hodině marketingu v sociálních sítích: „Musíte těm lidem říct, aby vám dali lajk nebo vás okomentovali, protože oni to jinak neudělají.“ Je to vlastně fascinující hra s lidskou psychikou.  Podívejte, já jsem tady ten skvělý, supercool člověk, co má skvělou práci, skvělou partnerku/partnera, skvělý život a topí se v prachách – a jsem dokonce tak hodný, že vám prozradím, jak to dělám, takže když mě budete číst, budete stejně skvělí, supercool lidi se skvělým životem, jako jsem já. A světe div se, ono to funguje. Dělejte tohle. Nedělejte tamto. Pište. Mluvte. Běžte tam. Kupte si tohle. A lidi jsou okamžitě v transu, nábožně pisatele sledují a vynášejí do nebes. Já to dělám takhle, protože je to ten nejlepší způsob, jak to dělat, takže to tak dělejte taky. Nechápete, o čem mluvím? Mrkněte se třeba na populární blog Růžová panda.

Rozkopni tu bednu

O Sethu Godinovi jsem toho četla/viděla/slyšela už spousty, a tak jsem si k objednávce přihodila i jeho Kopni do té bedny. Ačkoli jde o útloučkou knížečku, četla jsem ji asi tři týdny. Mně je totiž tenhle způsob psaní proti srsti.  Vždycky jsem zvládla přečíst maximálně několik stran, než se ve mně všechna ta jeho Jděte. Udělejte to. Začněte… a podobně vzpříčila a já měla chuť knížku roztrhat na cucky nebo vyhodit z okna. Z jejího čtení jsem si ani nic moc neodnesla, protože mě její agresivní vnucování a nakopávání příliš znechucovalo. Další zvláštní knížkou je Mít vše hotovo od Davida Allena, která mě iritovala prakticky od začátku do konce neustálým vyhrožováním, že jedině postup popsaný knihou je ten správný a pokud ho nedodržíte, nemáte šanci uspět. A přitom je to právě jeden z nejúspěšnějších titulů!
Ale abych jen nekritizovala, dá se to udělat i tak, abych z toho nechytala záchvaty vzteku – například knihy Restart nebo Kraď jako umělec jsou napsány mnohem přijatelnějším stylem. My to udělali takhle a vyšlo to. Já si myslím…, Ten a ten kdysi řekl, že…, Vyzkoušeli jsme tuhle a tuhle metodu, ale nevyšla nám, takže si myslíme, že lepší je to dělat takhle… a podobně. Pro mě mnohem lépe zkousnutelné než nabubřelé kecy pánů Neomylných, Godina a Allena.

Jak na bestseller?

Dejme teď stranou mé osobní preference a výhrady. Jak tedy napsat správný bestseller o osobním rozvoji?
Zaprvé: popište se. Rozhodně nešetřete sebevědomím! Popište, jaká hrozná troska jste byli, než jste přišli na dále popsané metody, a jak skvělí, dokonalí nadlidé jste teď, jak všechno zvládáte jako mávnutím kouzelného proutku, jak vám to zlepšilo život na všech frontách, no prostě lidi musíte navnadit, aby viděli, o co přicházejí, aby jim bylo jasné, že jedině takhle mohou svůj život vylepšit.
Zadruhé: Vytvořte striktní metodiku a dbejte na její dodržování. Nezapomeňte čtenáře na každé stránce aspoň pětkrát upozornit, že žádný z bodů nesmí vynechat ani ošulit, protože v ten okamžik se nedokáže dobrat zdárného konce. Připomeňte mu, že když nedodrží přesně váš postup, nikdy nebude tak skvělý, úžasný a dokonalý jako vy!
Zatřetí: Popište všechno velmi sáhodlouze. Blbuvzdorně, ale sáhodlouze. Vaše technika by se možná dala popsat na deseti stránkách, ale to ne, musíte to pořádně natáhnout! Ať si nikdo nemyslí, že vylepšení života je nějaká hračka, kdepak! Je potřeba dřít, potit krev, trápit se – jedině tak je to správně a teprve za těchto podmínek dokáže člověk vytrvat!
Začtvrté: Na závěr knihy dodejte odkaz na svůj web a výzvu, aby se lidé, kteří váš postup dodrželi a skutečně si vylepšili život, ozvali.

Je to celé o marketingu – aneb přesvědčte lidi, že chtějí změnit svůj život…

Ze všech těchto pravidel plyne, že člověk, pokud tedy opravdu váš postup dodrží, se bude cítit hrdý, bude rád, že má ono privilegium, že může napsat někomu tak skvělému, jako jste vy, no zkrátka a dobře, i když čtenář po čase zjistí, že zavedení vašeho postupu nebylo nic až tak revolučního a vlastně mu to život moc neusnadnilo, stejně bude rád, že to udělal. A v době, kdy byl ještě nadšen úspěchem, napíše na vaši knihu pochvalnou recenzi plnou superlativů. A tak si knihu koupí další a další zázrakuchtiví lidé. Ano, zázrakuchtiví – protože kdyby opravdu chtěli něco změnit ve svém životě, tak by to zkrátka změnili. Nepotřebovali by sáhodlouhé příručky o novém náboženství jménem GTD, nepotřebovali by nakopávací a motivační výkřiky. Protože lidé čtoucí tyto příručky doufají, že jim příručka změní život sama. Ano, možná se po jejím přečtení dostaví onen wow! efekt, kdy se divoce rozhodnou následovat všechny rady v knize uvedené. Ale jakmile po pár dnech, týdnech nebo měsících wow! efekt opadne, vrátí se zpátky do starých kolejí, protože nemají dostatečnou vůli. Zkrátka je to celé o marketingu, o tom, jak přesvědčit lidi, že chtějí měnit své životy. Nebo mi něco uniklo?