Wales podruhé, část třetí

Tentokrát se budeme bavit o jednom jediném, trochu adrenalinovém dni ve Walesu, a to o pátku 26. května. Na ten den hlásili největší vedra, osmadvacet stupňů a parno, takže jsme se rozhodli, že to nebudeme přehánět a zvolíme nějakou odpočinkovější, méně fyzicky náročnou aktivitu.

Centrum více nebo méně volnočasových aktivit Zip World ve Walesu otevíralo v létě 2014, tedy pár týdnů poté, co jsme Wales opustili, a tím pádem jsme minule neměli ani potuchy, že něco takového existuje. Naopak tentokrát jsme si nemohli nevšimnout, protože jsme z našeho ubytování u Bethesdy měli výhled přímo na Penrhyn Quarry, kde se nachází atrakce Zip World Velocity, nejrychlejší zipline na světě.

Zip World má ve Walesu 3 pobočky, zmíněný Zip World Velocity, pak Zip World Fforest v lese poblíž Betws-y-Coed, a nejvíce atrakcí je pak v Blaenau Ffestiniog, kde se většina z nich nachází v podzemí v bývalých břidlicových lomech.

Protože jsem před cestou zkoumala všechny možné způsoby vyžití v okolí, zjistila jsem, že v týdnu těsně před naším příjezdem slavnostně otevírali novou atrakci, Zip World Fforest Coaster. Tedy takovou bobovou dráhu, něco jako je coaster u nás v Peci. A protože naše české bobovky mě vždycky bavily, chtěla jsem se tam určitě podívat.

Ne že bych se považovala za nějakého adrenaline junkieho, takže mě původně lákal právě jen ten coaster, ze zipline jsem měla spíš respekt. Nakonec jsem ale koukla na pár videí na YouTube a prošla si web Zip Worldu a rozhodla se, že vystoupím ze své komfortní zóny (muheh, miluju tenhle newspeak) a vpředvečer jsem si nakonec pořídila lístek na Zip World Titan, nejdelší zipline v Evropě.

Ivan se na můj návrh povozit se na coasteru (sorry, český ekvivalent pro to nemáme, bobová dráha to vyloženě není, protože jste připevněni na ocelové trubce…) moc nadšeně netvářil, ale po první jízdě byl nadšený. Koupili jsme si každý 1 lístek, tedy 3 jízdy, a bylo nám skoro líto, že jsme si jich nekoupili víc. Každá jízda stojí ale 5 liber (tzn. něco kolem 150 korun, pokud jste v převodech stejně marní jako já), což není úplně málo.

Na jednu hodinu odpoledne jsem pak měla rezervovaný termín na Titan. Při registraci si mě nejprve zvážili a nechali mě podepsat, že pokud jim tam umřu, je to moje chyba, a pak celou naši skupinu asi 15 účastníků postupně nahastrošili do sedáků, helem a brýlí. Potom nás nalifrovali do dodávky a vyvezli nás na nedaleký kopec, kde začíná první ze tří tras Zip World Titan.

Přímo u horní stanice Titanu byla zaparkovaná ambulance, což člověku vskutku vlije naději do žil :D Když jsme vystoupili z dodávky, přivítali nás instruktoři a dali nám bezpečnostní školení. Také nám řekli, že máme obrovské štěstí na počasí, že zpravidla se tahle nejvyšší stanice skrývá v mlze nebo oblačnosti. My ale měli azuro a viděli jsme na všechny strany, takže odtud byl vidět i Mt. Snowdon.

Zároveň nás ale varovali, že vane silný protivítr, a že protože úsek Alpha je z celé zipline nejdelší, hrozí, že nedojedeme až na konec. A proto ať se radši sdružíme do dvojic a pojedeme v tandemu, abychom byli těžší a dojeli až na závěr.

Mno. Jakožto jediná cizinka a taky jediná bez doprovodu jsem jaksi tandem úplně nesehnala, takže zatímco mě kšírovali a přidělávali na lano, modlila jsem se ke všem velšským bohům, abych zvládla dojet až na konec a nemuseli mě sáhodlouze vyprošťovat z půlky trasy.

Instruktor mě nabádal, ať se stočím co nejvíc do klubíčka, abych byla co nejaerodynamičtější, a taky mi kladl na srdce, pokud nedojedu na konec, ať nic nedělám a prostě počkám na rescue team. Pěkně děkuju, říkala jsem si a byla vlastně fakt docela nervózní z představy, že tam teď budu někde dvě hodiny viset uprostřed ničeho.

Zatímco instruktoři přikurtovávali všechny ostatní, trošku jsem panikařila a nadávala si za ty debilní nápady, proč jsem si proboha ten lístek kupovala, já blbka blbá. A pak najednou tým zahulákal do vysílačky, že cesta je volná, odsunul bránu přede mnou, zařval TŘI, DVA, JEDNA, TEĎ! a my všichni se pořádně odrazili a za chvíli už svištěli dolů.

Video je trochu nakřivo, protože jsem měla GoPro připevněné na ruce a přitom jsem se snažila být co nejvíc v klubíčku, abych dojela co nejdál (s tím, že dojedu až na konec, jsem tou dobou už ani nepočítala), a nakonec než jsem se nadála, byla přede mnou cílová brána a já dorazila jako první ze všech čtyř jezdců, a dojela z nich taky úplně nejdál :D

Černovlasá slečna mě chytla za nohu a vytáhla až na místo, kde jsem se mohla postavit sama, načež mě odpojila od lana a poslala na stranu, kde jsme čekali na zbytek účastníků. Když jsme Alphu sjeli všichni, včetně instruktorů, došli jsme pěšky k začátku úseku Bravo. Tam už mají namontované kamery, takže jsme si mohli pípnout svůj náramek, který jsme dostali na registraci, a dole si pak koupit video z webkamer, které mají u druhé a třetí části zipline přidělané – části z toho videa vidíte i v mém vlogu, kvůli ne úplně dobré kvalitě jsem je označila těmi rámečky, které vypadají jako když natáčíte starou kamerou :)

Úsek Bravo byl o dost kratší a rychlejší a vedl přímo nad jedním z lomů. Od něj jsme se pak museli vyškrábat do pořádného krpálu k začátku trasy Charlie. Ten krpál by nebyl nic tak zásadního, ale když na sobě máte celý ten „obleček“, který má vypolstrovaný sedák, na kterém sedíte, když se vezete, a sahá vám až pod kolena, k tomu spoustu karabin, helmu a dost těžký pojezd, docela se to pronese.

Charlie byl poslední úsek, opět docela krátký, ale rychlý, a pak už mě sundali, rozloučili se se mnou a já se nemohla dočkat, až ze sebe ten sedák sundám.

Co bych k tomu řekla na závěr?

Rozhodně návštěvu Zip Worldu doporučuju. Jejich tým je moc fajn, dělají svou práci rádi a dělají to dobře. Je ale sjezd nejdelší zipline v Evropě zážitek, který by měl zažít každý? Popravdě, nevím. Bylo to fajn, to nepopírám, ale upřímně řečeno mi víc adrenalinový přišel ten Coaster, kde při jízdě v zatáčce cítíte to přetížení a tak. Titan mi nepřipadal jako takový adrenalin (kromě prvního úseku, kde jsem se bála, že nedojedu), a v té rychlosti si vlastně ani nedokážete dostatečně vychutnat ten výhled. A kromě toho – celý ten zážitek trvá 3 hodiny, z čehož ale na samotné zipline strávíte dohromady tak pět minut. Zbytek jsou přesuny, strojení a hlavně čekání na zbytek skupiny, což… je vlastně docela vopruz. Jo, jsem ráda, že jsem nakonec šla, ale určitě to nemusím absolvovat znovu.

Chápu, že pro většinu z vás je Wales decánko z ruky, ale chci ještě jednou připomenout nově otevřený Zip World London. Jestli máte někdy v budoucnu cestu do Londýna, určitě doporučuju si to zkusit. A ne, fakt se nemusíte bát. Rozhodně to není takový adrenalin, jako to inzerují. :)