Za těch pět nebo šest nebo kolik let, co navštěvuju kurzy tance, jsem si stihla všimnout, že se kurzistky dají vždycky rozdělit do několika kategorií. Tak, jako se říká, že v každé školní třídě musí být nějaký třídní šašek nebo šoumen a nějaký zavržený šprt, na kurzech orientu se vždycky najde aspoň jedno totální dřevo a minimálně jedna snaživka. Ostatní kurzistky se dají zařadit do nezajímavých kategorií – nadprůměrné, průměrné či podprůměrné tanečnice, dřeva by se dala ještě rozdělit na sebevědomá dřeva, která se i přes svůj dřevismus cpou na vystoupení, a dřeva, která si jsou svého dřevismu vědoma, ale tanec je baví a líbí se jim, tak si tančí pro sebe. Ze všeho nejhorší jsou ale trpaslíci snaživky.
Stejně jako dřeva by se i snaživky daly rozdělit do několika kategorií. Existují snaživky vlezdoprdelné, které se pořád motají kolem lektorky, zabírají si v sále místo co nejblíž k lektorce, na každý lektorčin vtípek reagují smíchem, jako kdyby šlo o hlášku století a na lektorčiny otázky typu „Chápete?“ nebo „Všechno v pohodě?“ reagují nadšeným „ANO!!!“ a na větu „Tak si přidáme další kousek choreografie“ extatickým „Juchů!“ nebo podobným výkřikem.
Další typem jsou snaživky extrémní. Ty přehánějí každý pohyb, při twistu boky málem rozbíjí zrcadla, rukama mávají jako větrný mlýn a tváří se, že jsou nejlepší a extrémně jim to jde. Navíc permanentně kladou dotazy. Přiblblé dotazy typu: „A na ty paty máme došlápnout, nebo se jen zhoupneme na špičkách?“ nebo „Mám tu ruku u boku jenom držet, nebo ji na ten bok položit?“ Případně řekne-li lektorka, že se tentokrát naučíme jenom krokovou variaci, protože je složitá, a ruce přidáme až příště, po chvíli se snaživka zeptá: „A co tam máme dělat s rukama?“ V ten okamžik lektorka usoudí, že jsme asi všechny na nukleární pohon a kroky už zvládáme, takže nám do variace přidá i ruce. A zatímco se tam všechny zmateně motáme a pleteme si levou ruku s pravou nohou, snaživka do toho pronese nějaký vtipný komentář jako: „Teď nevím, jestli se má začínat levačkou nebo pravačkou, hihihi!“
Posledním typem jsou pokročilé snaživky. To jsou dámy, které si přijdou nahradit lekci z vyšší pokročilosti, nebo třeba jen kurzu o den dřív, kde lektorka učí stejnou choreografii, případně které si přijdou zopakovat kurz nízké pokročilosti. Mám za to, že to dělají právě proto, aby se pak mohly tvářit povýšeně a dívat se na ostatní spatra, že tohle ony přece dávno umějí a že je to naprosto ízy. Zatím na všech kurzech, kam jsem chodila, byla taková přátelská nálada, kde si všechny ženské dělaly srandu z toho, jak jim to nejde, vtipkovaly, povídaly si a podobně. Pokročilé snaživky se ale nikdy všeobecného veselí neúčastní, tváří se nesouhlasně a už před začátkem lekce se v sále samy protahují, dělají provazy a jiné vychytávky, které nikdo jiný nezvládá. Když při lekci lektorka přijde s novým prvkem a jeho trénováním, pokročilá snaživka zvedá oči v sloup, že je to jednoduché, a místo tréninku nového prvku si sama opakuje celou choreografii. Pokud se někdo na něco zeptá, kvůli čemuž se pak už probraná část choreografie znovu opakuje, pokročilá snaživka si znuděně sedne na zem do roznožky a začne se protahovat.
Některé popsané symptomy snaživismu se samozřejmě vyskytují nejen u typu, k němuž jsem je přiřadila. Existují i různě promíchané typy snaživek, případně snaživky kombinující všechny tři kategorie. V tomto případě se jedná o velmi nebezpečný až nesnesitelný typ přechytračelé snaživky. Lidem vyskytujícím se v její blízkosti pak hrozí pokles sebevědomí, špatná nálada, zloba a po delší době také destruktivní sklony.
Já vím, proč na podobný radosti nechodím :D
(BTW: Aplikovatelné i na jakékoliv hodiny aerobiku a pod.)
u zumby je to úplně to samý a to už jsem byla u třech různých instruktorek, kapacita jejichž tělocvičen byla od 8 do bezmála 100 lidí…ale spolehlivě se v každý takový grupě najde nějaká z tvých kategorií snaživek :D
Mohu potvrdit ze svých zkušeností zumby a street dance. Na druhou stranu me vždycky mnohem víc iritovaly chcípliny a dřeva, který chodily vytrvale na lekce, ale vypadaly u toho, jako kdyby šlapaly zelí. Normální člověk by usoudil, že tanec asi nebude jeho parketa, ale oni ne, a ještě si dovolí udělovat rady ostatním :-D.
Co jsem ale nepochopila jsou ženský, který jdou například na zumbu a po hodině nejsou vůbec zpocený. Ze me se leje jak z vola, z lektorky taky a z nich nic. Podle mě teda netancujou naplno, nebo jsou to mimozemstani :-D
Jinak krasny clanek (fejeton?), hodil by se třeba do časopisu
Puff jako občas se ti zase tolik nedivím :D Třeba tentokrát jsem se na tý lekci spíš víc vytočila, než že bych si to učila, jedna nahrazující snaživka stála přímo za mnou, měla pěticentimetrový umělý drápy a ohrožovala mi jima oči… no peklíčko :D
Lejli, ty bláho 100 lidí, to by mě asi zabilo, naštěstí na orientu býváme tak po deseti maximálně.
Marička: díky moc <3 ale spíš než do časopisu by se to hodilo na 1000veci.blogspot.com obávám se :D Ale jako orient má tu výhodu, že jsem tam ještě nepotkala nějakou atletku nebo tak někoho, orient je spíš pro nás nesportovní typy se špíčkem na břiše :D takže problém s nezpocenou kurzistkou se mi ještě nestal, zvlášť teď když chodím ke Karolině Idrisový, která nás honí fakt hustě :)