Slušné vychování

Dnešní kurz francouzštiny byl velice poučný – mluvili jsme hodně o MDŽ, tedy na popud našeho lektora. Ptal se nás, zda ho budeme nějak slavit (v kurzu je nás 11 žen a 1 hoch), načež jsme většina odpovídaly, že ne, jedna dáma řekla, že je hezké mít příležitost něco slavit, ale že neví, zda bude její muž sdílet týž názor. A jedna z kurzistek se rozhořčila nad tím, jak může takový svátek vůbec někdo slavit, když je to odporný socialistický výmysl, který vznikl jen jako záminka pro muže, aby se mohli jít ožírat do hospody. Když dáma, která oslavy předtím romanticky hájila, argumentovala tím, že je to svátek mezinárodní a od dob komunismu už uběhlo dost let, byla tvrdě setřena, že na tyhle věci se nesmí zapomínat, že to byla příšerná doba a že je to pro ni complétement inoubliable. Začínám si myslet, že tahle paní asi za socíku fárala v jáchymovských dolech, když je schopná takhle vyletět kvůli blbému MDŽ.
Lektor se vzniklé hádky zalekl, a tak rozhodl, že budeme radši cvičit gramatiku. Na pořadu dne byly přací věty – měli jsme za úkol každý vymyslet jednu větu s tím, co bychom si přáli k MDŽ. Padaly věty jako „Chtěla bych světový mír!“ a „Chtěla bych, aby mi manžel pomáhal s úklidem“, načež lektor vyvolal mě. Má věta zněla „Chtěla bych, aby chlapi byli slušně vychovaní.“
„Ty myslíš, že Češi nemají dobré vychování?“ podivil se lektor.
„Jo, myslím,“ přitakala jsem, načež se lektor otočil na našeho jediného spolužáka v kurzu:
„No tak, braň se! Braň nás muže!“
Chlapec se usmál, načež povídá: „Jenže my chlapi fakt slušné vychování nemáme. … K čemu by nám bylo?“

Tak vám tedy, milé čtenářky, přeju krásný mezinárodní den žen ;)