Rok s iPhonem

Je tomu už přes rok, co jsem od svého Ničivého požáru aka HTC Wildfire S dostala poslední kapku a můj pohár trpělivosti přetekl. Tou kapkou byla nyní již vcelku vtipná scénka, kdy mi milé HTC už po stotisící zahlásilo, že má málo paměti, a já se tedy rozhodla, že odinstaluju antivirus, který jsem si tam paranoidně dala a který zabíral drahocenné místo. Na prográmku mě zaujala funkce nastavit ho tak, že je-li mi telefon ukraden, jsou rozeslány SMS o jeho ukradení a o jeho poloze vybraným kontaktům. Nastavila jsem si tam tedy matku a přítele, abych kdyžtak mohla zkusit telefon vystopovat. Program byl dokonce tak chytrý, že v případě, že chtěl někdo jeho nastavení měnit, musel zadat heslo, a tudíž by případný zloděj skutečně neuspěl. Na co ale vývojáři nepomysleli byla možnost, že bude chtít antivirus někdo odinstalovat. V tom případě se program na nic neptal a prostě a jednoduše – rozeslal SMSky o tom, že mi byl ukraden telefon. Takže jsem pak obdržela několik zděšených hovorů a nadávala jako špaček. A velmi záhy jsem zamířila koupit iPhone.

Ze začátku mi některé věci, na které jsem byla z Androidu zvyklá, dost chyběly. Třeba ona vrchní stavová řádka, která mi vždycky ukazovala, co se stalo či děje – v iPhonu musím notifikační centrum stáhnout dolů, abych se něco dozvěděla. Taky mi vadilo, že si na plochu nemůžu jen tak vrazit nějaký ten widget jako u Androidu; byla jsem zvyklá vypínat mobilní data, když je nepotřebuji, čímž jsem celkem úspěšně šetřila FUP a tím i svou peněženku, měla jsem zkrátka na ploše mačkátko, kterým jsem data vypnula či zapnula. U iPhonu bych se musela pokaždé hrabat v nastavení, a Apple patrně nepočítá s tím, že když už někdo má prachy na tak drahé zařízení, bude škudlit na FUPu (nebo spíš neočekává, že někde existuje země, kde mají tak absurdní poplatky za tarify jako u nás), a tak pokaždé, když data cca 5-6x vypnu a opět zapnu, zaseknou se a více u- vypnout či zapnout nejdou a musím vypnout a znovu zapnout celý telefon – což je třeba v okamžiku, kdy jen někde jsem a chci se rychle checknout na 4sq, celkem nevýhoda.

Každopádně se ale na iOS strašně rychle zvyká. Nikdy mi nepřipadalo, že by byl Android nějak složitý na používání, ale oproti iOSu je rozdíl fakt vidět. Jak v tom, jak rychle se na něj člověk adaptuje, ale i v přístupu lidí, kterým se telefon dostane do ruky. Jako příklad použiju svou drahou Makovici, která je sice v technologiích dost zběhlá, ale z chytrých telefonů měla vždycky spíš respekt. Když jsem jí do ruky dala HTCčko, zkusila ho odemknout, tedy poté, co jsem jí poradila, jak na to, pak chvíli pozorovala ikonky a widgety na ploše, načež mi telefon vrátila se slovy „No tak si to radši zase vem.“ Zatímco po pořízení iPhonu jej sama vcelku rychle odemkla a pak chvíli brouzdala mezi aplikacemi a ptala se mě, co je co, případně si i aplikace otevírala a dívala se, jak vypadají, s výkřiky jako „Jé, to je pěkný!“ apod. Androidisti si na Twitteru před časem dělali legraci z iPhonu, že je tak primitivní, že ho dokáže ovládat i liška. Jo, je to pravda – ale musím říct, že to nepovažuju za nevýhodu, naopak. Když chci někomu zavolat, napsat SMSku, najít si spojení místo autobusu, který mi právě ujel, nebo rychle napsat tweet, jsem fakt ráda, že nad tím nemusím nijak extra přemýšlet a nic sáhodlouze hledat.

iOS vs. Android?

Jednoduchost a uživatelskou přívětivost iOSu jsem si nejvíc uvědomila před pár týdny, když jsem staré a poněkud ošoupané HTCčko nabídla právě Makovici, jestli by ho nechtěla zkusit používat. Makovice souhlasila a já jí tedy chtěla telefon nastavit. Strávila jsem u toho snad hodinu a půl, potila se a co chvíli se plácla do čela – proč je proboha tohle nastavení zrovna tady?! Vždyť by bylo mnohem logičtější, kdyby bylo tam, kde jsem ho už 5x hledala! apod. Teprve tehdy mi došlo, co všichni hateři proti Androidu mají – je fakt pro hračičky, pro ty, kteří se v něm rádi hrabou, rádi řeší, co jak funguje, proč to tak funguje a jak by to mohlo fungovat jinak. Ačkoliv jsem taky docela geek, v tomhle směru oceňuju hlavně, když to funguje, a jak to funguje je mi vcelku jedno, hlavně když to dělá, co chci, aby to dělalo. A v tom jsem s iOSem fakt nesmírně spokojená. Jasně, občas se sice trochu sekne, nějaká appka spadne nebo něco nejde spustit, ale to se podle mě prostě u techniky stává. Hlavní je, že se to dá velice snadno vyřešit – resetem aplikace, vypnutím a zapnutím telefonu nebo něčím podobným. Jo, je to komplikace, ale jen miniaturní a jsem ochotna ji tomu přístroji odpustit. Původně jsem si myslela, že mi HTC tolik blblo proto, že má prostě moc slaboučký hardware, který Android neutáhne. Přítel ale dostal od Ježíška Sony Xperia Sola, což rozhodně není slabý telefon, a po pár týdnech se mu stalo, že smartphone zcela zmrtvěl – zhasl displej, svítila jen spodní lišta nad tlačítky – a ani jeden jsme několik hodin nebyli schopni ho přivést zpět k životu (půvabnou vychytávkou tohoto telefonu je, že má po vzoru iPhonu pevně zabudovaný akumulátor, takže se v případě takového zaseknutí nedá vyndat baterie). Nakonec, když už jsme mysleli, že dojde na reklamaci, se mi povedlo ji rozchodit jakousi tajemnou kombinací mačkání všech tlačítek a úporného zaříkávání. Této etudce předcházela jakási etapa v životě Androida, kdy svévolně začínal pouštět hudbu, kdy se mu zachtělo – například ve škole, když ho měl Honza jen tak položený na lavici (ano, pedagožka z toho měla velkou radost). A tohle všechno jsou přesně věci, které se mi s iPhonem nikdy nestaly. Díkybohu.

Mezi plusy iPhonu počítám taky AppStore. Apple si dost vybírá, co pustí do éteru a co ne, a radši nebudu počítat, kolik jsem za appky za ten rok dala. Zatímco v Google Play jsem si nikdy žádnou placenou aplikaci nekoupila (samozřejmě taky proto, že by se mi do HTCčka nevešly), v AppStore jsem si jich koupila už mnoho – ovšem najdou se i fakt skvělé, vymazlené aplikace, které jsou zdarma. Některé sice zobrazují reklamní bannery, ale to je tak jediná obtíž – na rozdíl od aplikací na Androidu, u kterých člověk mnohdy nevěděl, co stahuje a jestli mu to telefon nezaspamuje nebo nezaviruje. Ovšem když už jsem se tu tak opírala do Androidích nastavení, iOS má samozřejmě taky své mezery. Nastavení telefonu jsou fajn, těm nic nevyčítám, problém je ale s aplikacemi – některé aplikace mají nastavení přímo v sobě, jiné zase v systémových nastaveních, a v tom aby se prase vyznalo. Některé aplikace mají v systémovém nastavení jen informace o verzi a podobné věci, jiné se tam nastavují celé, a některé mají dokonce část nastavení v sobě a část v systémovém nastavení. No prostě bordel. Co je ale skvělé je fakt, že mám v iPhonu asi 90 aplikací a stále mám čtvrtinu paměti volnou (mám 16GB model).

Říkáte si asi, že jsem iOvce. Říkejte si tomu jak chcete, já rozhodně nikomu neberu, co používá – pokud někomu vyhovuje Android, nemám nic proti. Mně vyhovuje iPhone a s Androidem nemám zrovna dobré zkušenosti. Za celý ten rok jsem ani jednou nezalitovala vynaložených peněz a myslím, že investice do iPhonu se mi vážně vyplatila. Nikdy bych ale nestála ve frontě na iWhatever (a ano, tyto lidi považuju já za iOvce) a nikdy se s nikým nezačnu hádat, že právě iOS je to nejlepčejší, co existuje. Uznávám, že iPhone má i svoje mínusy (například jsem ještě nezmínila, že aktualizace na iOS 6.0 mi solidně pokurvila autocorrect, který se při psaní na malé QWERTZ klávesnici docela hodí – od té doby, co jsem aktualizovala, mi slova jako můj mění na mumumůj a podobné zhůvěřilosti, viz obrázek), ale pro mě plusy

Damn you autocorrect!

převažují. A taky nehodlám soudit, když jsem nezkusila všechny možnosti – ano, mluvím o dlaždičkách Windows Phonu, který jsem zatím jen párkrát otlapkávala v obchodech či na předváděčkách, ale nikdy jsem s takovým telefonem nezkoušela žít. Prostě a jednoduše – tenhle článek nepíšu proto, abych vás všechny přesvědčila, že si máte koupit iPhony a že jste kreténi, když máte rádi Android. Znám lidi, kterým Androidí zařízení šlapou jako hodinky, a když jsem viděla spolužákův Samsung Galaxy Note II, trochu mi ukápla slina. Tenhle článek je o tom, že mně osobně vyhovuje iPhone a iOS, a proč tomu tak je. Tak mě nepranýřujte, OK?

P.S.: O tom, jak jsem Makovici nastavovala HTC Wildfire S a co se při tom seběhlo, vám napíšu zase jindy, jo?