Prázdné místo – J. K. Rowlingová

Pustíte-li se do čtení recenzí na Goodreads, dozvíte se asi tak tisíckrát, že Prázdné místo nesmíte srovnávat s Harry Potterem, že nesmíte očekávat to samé co od Harryho Pottera a že si máte přečíst, o čem to vlastně je, než se do toho pustíte, protože je to knížka pro dospělé a ne další fantasy.

Jo. Já to vím. A věděla jsem to, než jsem se do knížky pustila. A ani by mě nenapadlo to srovnávat se ságou pro děti/náctileté! Jediné, co si dovolím srovnávat, je styl, kterým Rowlingová knihy píše. Protože zatímco její styl psaní jsem v HP zbožňovala a hltala jsem každé slovo, u Prázdného místa jsem se musela nutit do každé stránky a každé kapitoly, protože mi knížka vůbec, ale vůbec neubíhala. Možné je, že je to tím, že byla špatně přeložená – ale k tomu se dostanu níž.

Pagford v knize vykreslený je přesným popisem toho, proč bych nikdy nechtěla bydlet na maloměstě. Všichni se znají, všichni se vzájemně za zády pomlouvají a intrikují a nikomu neunikne ani ten nejmenší prd, co se ve městečku stane. Uznávám, že tohle Rowlingová popsala dobře, spolu s tím, jakými kanály a jak rychle se na takovém maloměstě šíří novinky a pomluvy (ačkoliv kupodivu v jejím podání se zpráva různým lavinovitým šířením vlastně vůbec nezměnila, zatímco já bych očekávala, že každým převyprávěním se charakter novinky poněkud změní, protože si každý přidá tu svou senzaci… no, to je jedno.). Z toho důvodu taky zapojila spoustu postav, ve kterých jsem ale měla trošku maglajz, hlavně v těch dospělých, kteří byli skoro všichni všech příbuzní. A hlavně, nikdy jsem si nebyla schopná zapamatovat, kdo je vlastně zastáncem a kdo odpůrcem Polí, a tím pádem kdo koho rád a kdo koho nerad.

Nemůžu tvrdit, že se v celé knížce vůbec nic neděje. Vždyť to proboha má 500 stran, něco se tam dít musí. Není to ale žádné závratné dění, žádná akce. Je to prostě popis obyčejného života v obyčejném městečku. Ale ne, to mi na tom nevadí – netvrdím, že každá knížka musí být plná akce od záložek na přebalu až po tiráž, kdepak! Každopádně ta knížka musí přinášet aspoň něco. Ať klidně popisuje obyčejné věci – ale ať to třeba dělá vtipně, sarkasticky. Z Harryho Pottera víme, že to Rowlingová umí! Ale v Prázdném místě byste vtípky nebo sarkasmus hledali zbytečně. Možná budete tedy aspoň doufat v nějakou hlubší myšlenku, zprávu, kterou se snaží kniha interpretovat – ale zase vedle. Horko těžko se prokousáváte knihou, která popisuje každodenní bojůvky a intriky na maloměstě, přeskakuje od jedné postavy ke druhé (mnohdy mi připadalo, že dost nelogicky) a hlavně vkládá do příběhu naprosto necitlivě retrospektivy, které mnohdy pro děj ani nemají význam. Pane bože, co to má Rowlingová pořád s těmi závorkami?! Každý retrospektivní úsek nebo jen obyčejná vzpomínka v knize je vložena do závorky. Po stránkách se to hemží závorkami, jen tak zničehonic vloženými do děje – nelogicky, rušivě, a navíc to i hnusně vypadá v typografii stránky. Proč? Proboha proč?!

Když už hodnotím děj – nejvíc akce se stane na prvních několika stranách knihy a v posledních asi dvou třech kapitolách. A pokaždé jde o úmrtí. Už ve své recenzi knihy Jeden den jsem se rozčilovala, že nemám ráda, když lidé v knihách naprosto bezdůvodně umírají. Jasně, v životě lidé taky bezdůvodně umírají, samozřejmě, jenomže v literatuře, a například v Prázdném místě, jako kdyby úmrtí postav (které si to navíc vlastně ani nezasloužily) sloužily k tomu, aby se kniha lépe prodávala. Aby skutečně měla nějaký hlubší smysl, onu tragédii, aby dojala čtenáře a proto se líp prodávala, protože je to přece tak nespravedlivé a kruté. Jako kdyby autorka psala, psala, psala, a pak si řekla Hmm, sakra, už mám 450 stránek a vlastně nic se tam nestalo… Měla bych to nějak ukončit. Ale přece nebudu psát knihu s happy endem, to je trapný… Tak třeba zabiju těchhle pár postav, muhehe. Úmrtí děj nikam neposunou, působí uměle, nic nesymbolizují – tedy jedině to, že život je svině, což by se dalo označit za podtéma celé knihy.

Možná Rowlingové trochu křivdím a za mou nespokojenost může z velké části i špatný překlad. Tedy, nejsem žádný odborník, jen jsem toho už přečetla docela dost a některé věci prostě považuji za znak špatného překladu. Ono tedy překládat knihu od J.K. Rowling musí být solidní oříšek – poté, co si naše srdce získaly překlad bratří Medků je zkrátka těžké se tomu vyrovnat. Jenomže dialogy v téhle knize, hlavně ty teenagerské, zní příšerně krkolomně a neuvěřitelně, možná právě proto, že jsou blbě přeložené.

Kromě toho nemám ráda určitou nekonzistenci překladu – možná se to učí na translatologii a překládání-tlumočení, nemám tušení, ale já vážně nesnáším, když jsou překládány některé místní názvy. Považovala jsem to za znak komunistického vydání a překladu, například když jsem při čtení Ruarkových Medojedek narazila na to, že se postava „procházela Ústředním parkem“, aby mi posléze došlo, že je tím míněn newyorský Central Park, a překvapilo mě, když jsem tenhle zvyk našla i v novodobé knize. Proč se dvě města v knize jmenují Pagford a Yarvil, a městská část se nazývá Pole? Z jakého důvodu tam prostě nemohlo zůstat „The Fields“? Proč musí postavy bydlet v Kostelní a Nadějné ulici, proč tam nemohlo zůstat Church Street a Hope Street? Všichni víme, že se to má odehrávat v Anglii, tak proč ty názvy překládat? Chápu to u knih typu Harry Potter nebo Hra o trůny, jde o kompletně vymyšlené světy, tak proč to nepřekládat – a navíc když je přeloženo všechno, včetně Kvikálkova, Bradavic a dalších míst. Ale když se kniha tváří jako reálné prostředí městečka někde v Británii, proč to prznit překladem? Když čtu o tom, že Stuart Wall prošel po Church Street a sedl na autobus, který ho odvezl do Fields u Yarvilu, přijde mi to srozumitelnější a konzistentnější než věta „Stuart Wall prošel Kostelní ulicí a sedl na autobus, který ho odvezl k Yarvilu do Polí.“ Vždyť je to chucpe.

Původně jsem si myslela, že dám Prázdnému místu aspoň dvě hvězdičky z pěti. @ciibka totiž na Twitteru psala, že ji to nejprve nebavilo, ale poslední čtvrtina knihy ji nadchla. Když jsem ale zjistila, jaké finále poslední čtvrt knihy skýtá, byla jsem už definitivně zklamaná. Ne, nečekala jsem, že se tam najednou objeví Brumbál, zhmotní se tam něčí duch nebo něco podobného. Jen jsem očekávala prostě nějaký zajímavý děj, který by mě vtáhl a kvůli němuž by mě čtení bavilo. A nedostala jsem ho. Dočetla jsem knížku jenom proto, že mě zajímalo, jak to tedy všechno dopadne, a celá mě dost zklamala.

Jedna hvězdička z pěti.