Na předmět tvůrčí dílny, který vede Prof. MgA. D. J. Novotný, píšeme každý týden povídky na zadané téma. Ty pak na semináři přednášíme a hodnotíme. Maximální rozsah by měl být 1,5 strany, což není mnoho :) První téma bylo Nožem k srdci, neboli kuchyňská vražda, což je údajně nejčastější typ vraždy.
Probudit se v sobotu ráno s bolehlavem, na tom není nic zase tak zvláštního, to se zkrátka každému občas stane. Ovšem probudit se v cele předběžného zadržení, to je přece jen trochu zvláštní. Takhle většina večírků nekončívá.
Když se posadila na tvrdém kavalci, celý svět se s ní zahoupal a připadala si, jako by ji někdo praštil po hlavě gumovou palicí. Její mozek se pomalu probíral z letargie a první normální, poměrně střízlivá myšlenka, byla: Ksakru, tak tohle teda budu pěkně těžko vysvětlovat našim. Na protější posteli se choulila jakási postava.
„Hej, co s náma bude?“ houkla na ni dívka a teprve když se postava převalila a nespokojeně zabručela, došlo jí, že se nejedná o její kamarádku.
Krátkovlasá žena se protáhla, napřímila se a dlouze zívla. Pak ji sjela kritickým pohledem a chraplavě promluvila:
„Co bude s tebou, kočko, to netušim. Ale pro mě to asi moc růžově nevypadá,“ zachechtala se kysele.
Děvče polklo, připadalo mu, že se mu ústa brzy samovznítí, jakou měla žízeň, a pak se nejistě zeptala: „Za co tady jste?“
Ženina tvář se stáhla v úšklebek, pak teprve přišla odpověď.
„Kvůli chlapovi, jak jinak. Každej večer trávil v hospodě, vždycky prochlastal všechny prachy, doma nehnul prstem – prostě klasickej chlap…“
Že jsem se ptala, pomyslela si dívka, jejíž bolavé hlavě ženino zvučné vyprávění nedělalo úplně dobře.
„Včera přišel nažranej z hospody, kecnul si v kuchyni a ptá se, co bude k večeři. Chápeš, přijde si po půlnoci a ptá se, co bude k večeři?! Tak sem mu řekla, že nic, že měl přijít dřív, že v jednu v noci už mu vyvařovat nebudu, na to ať klidně zapomene – a von, kretén, mi začal okamžitě nadávat, řval na mě, sprostej byl…“
Dívce ve zlé předtuše přeběhl mráz po zádech. Dalo se očekávat, že tenhle příběh nebude mít zrovna šťastný konec, ale ona si netroufala ženu a její vyprávění přerušit.
„Chápeš to, já mu vařim, uklízim, peru a von na mě řve, když mu nechci v jednu v noci udělat večeři? Tak mi ruply nervy a jak jsem stála u tý kuchyňský linky, ten nůž mi padnul do ruky…“
Mladé děvče ztěžka polklo. Při představě toho, co se muselo v noci v kuchyni téhle dámy odehrát, se mu značně zahoupal žaludek.
„Byl vožralej, že jo, tak se moc nedokázal bránit… Ten nůž do něj zajel jak po másle, neřekla bych, že je tak snadný někoho probodnout… akorát tý krve co vyteklo, to bys nevěřila, taková kaluž… a když přijeli policajti, všude to rozšlapali, po kobercích, všude prostě, nechtěla bych to čistit.“
Dívku roztřásla zimnice, přitiskla si ruku před ústa a snažila se nemyslet na výjev, který jí fantazie kreslila před očima. Žena chladnokrevně přidávala další detaily a propichovala ji skoro provokativním pohledem. V tu chvíli se otevřely dveře cely a dívka nadskočila.
„Která z vás kradla v tom obchodě? Jdete k výslechu,“ řekl policista nepřátelsky a děvče na něj překvapeně vyvalilo oči.
„Já,“ zvedla se krátkovlasá žena z kavalce a zazubila se na mladou delikventku.
„Tak pojďte, nemáme na to celej den,“ zabručel policista.
Žena přešla několika kroky celu, ve dveřích se ale zarazila a obrátila se zpět na dívku, sedící jako hromádka neštěstí na posteli.
„Ty, malá – nevěř všemu, co ti kdo nakuká,“ řekla, zasmála se a pak za ní zapadly těžké dveře.
Tak tebe vyučuje stejný profesor, který učil mě. To je milé. :)
Hodně využíváš dialogy, možná až moc. Ale to je můj osobní dojem z prvního přečtení. A doufám, žes nepsala z osobní zkušenosti :)
Mě se to páčí velmi =)
Střípky vlastní zkušenosti by tam klidně být mohly a jen pomocí fantazie vypsány více do celé své krásy v celek jako tento =)
Moc pěkné Klárko
Kryšpín: No vida, svět je malej :) a Tvůj názor na DJ? K těm povídkám, jsou všechny takové šité horkou jehlou, přece jen musím napsat jednu týdně, což v praxi znamená, že do víkendu na to zapomenu, o víkendu se zděsím a začnu vymýšlet a v úterý pozdě večer sednu k Wordu, něco napíšu, dám to přečíst nezávislému pozorovateli, tedy příteli, jestli to můžu použít, zapracuju jeho poznámky a druhý den se mnohdy nestačím divit, co to vlastně před spolužáky čtu :D A osobní zkušenost to není :)
Sargas: Děkuji převelice :) Inspirací sice byla jistá příhoda, co se mi kdysi stala, ale nakonec ji fantazie zavedla někam úplně jinam :)
KlaPi: Můj názor na DJ… Je to úžasný člověk a jeden z mála, který mi pomohl se rozvíjet správným směrem. Když jsem potřeboval pomoc a obrátil se na něj, tak mi vždy pomohl.
Jinak podobné psaní jednou týdně jsme měli taky, ale se scénářem. Jen už mi příjde, že používá zastaralé techniky. Třeba jsme museli psát scénář ve sloupcové podobě, kterou už nikdo nikde u filmu nepoužívá.
Trochu mi to připomnělo jednu část Cell Block Tango z Chicaga, ale na druhou stranu, zkus napsat něco o vraždící ženské a vyhnout se Chicagu vzhledem k tomu, že tam ty chlapy krouhaly snad všemi způsoby (jak já mám ten film ráda… :D ).
Jinak mi přišla klasická KlaPi – realistická, hodně upovídá, prostě zase bych si od tebe něco přečetla. :)