Knížku Jeden den jsem si koupila proto, že jsem věděla, že jde o bestseller, četla jsem na ni nějaké pochvalné recenze a byl mi (už ani nevím kdy a kým) doporučen film. A já nerada koukám na filmy před přečtením jejich předlohy, tak nějak si radši nejprve celý příběh vytvořím ve své hlavě podle sebe, a tím si ho lépe užiju, než když si ho čtu až poté a vidím v hlavě herce z filmu, jak se procházejí po místech, která byla ve filmu. A tak jsem ji vloni v srpnu koupila a stáhla do čtečky. Původně jsem si nějak myslela, že knihu přečtu na dovolené/o prázdninách, ale dostala jsem se k ní až teď.
Jasně, jsou bestsellery, u nichž mi hlava naprosto nebere, proč proboha jsou bestsellery. Třeba takové Fifty Shades of Grey a podobně. K těmhle knihám musím ve svém pomyslném žebříčku přidat i Jeden den, v němž totiž jaksi absentuje jakákoli zajímavá zápletka. Je to jedna z těch knih, kterou čtete a pořád čekáte, kdy se tedy co stane, kdy tedy nastane to, kvůli čemu je ta kniha bestseller… a pak jste na konci a ono nic. Kromě toho jsem už dlouho nečetla knížku, jejíž hrdinové by mi byli tak hrozně nesympatičtí jako Emma s Dexterem.
Ale abych jen nekritizovala, líbí se mi ten nápad, popsat úsek lidského života stejným dnem v průběhu dvaceti let. Podle děje knihy mi ale připadalo, že takhle jednoho krásného dne Davida Nichollse napadlo „Tý vole, bylo by hustý napsat knížku, která by se odehrávala vždycky v ten samej den v průběhu let! Musím to honem rychle napsat, než to napíše někdo jinej!“ A tak začal psát a vlastně pořádně nevěděl, čím ty jednotlivé dny zaplnit. Tak trochu jsem si při čtení vzpomněla na příběhy, které jsme kdysi psávali na fóru o The Sims, a celkově na průběh hraní hry jako takové. Přesně tak mi totiž příběh v knize připadal: Tak jo, holka vstala z postele, tak co s ní budeme dneska dělat? No dobře, tak ji dáme na chvíli psát knížku u počítače… pak by si mohla jít zaplavat do bazénu… a co pak? Tak zkusí zavolat kamarádovi, aha, kamarád nemůže… tak nic, jdu hrát s někým jiným. Tak, panáčku, co s tebou? Běž třeba tancovat do baru, dej si pár drinků… nabrkni si nějakou holku a běž se s ní vyspat… a tak dál. Zkrátka nic objevného, a to na více než 400 stránkách. Uznávám, že je to psáno hezkým, čtivým stylem, a že některé vtípky v rozhovorech se opravdu povedly. Ale u mě by to na bestseller zkrátka nestačilo.
!!! Spoiler alert!!!
Jak jsem psala výš, Nichollsův příběh na mě působí jako hra The Sims. Nicholls si zvolil, jaké charakterové vlastnosti budou jeho postavy mít, a do velké míry se řídí starými známými klišé; z Dextera Mayhewa udělal alkoholika, který střídá ženské jako ponožky, Emma Morleyová by se v Simících dala jednoznačně označit jako knihomolka a snílek. Korunu tomu dává konec knížky – znuděný hráč Simíků by v tu chvíli asi Emmu Morleyovou, tedy tehdy už Mayhewovou, poslal do bazénu zaplavat si a pak vyndal schůdky, v knize si sice Emma zaplavat jde, ale pak ji srazí auto cestou zpět. Jako kdyby Nicholls psal, psal, psal, a najednou zjistil, že už se blíží ke 400 stránkám, a tak si řekl, sakra, mělo by se tam konečně něco stát… no tak teda Emmu zabiju. Na Goodreads jedna slečna velmi trefně napsala, že nesnáší, když v knihách zcela zbytečně umírají postavy. A to je přesně ono – smrt Emmy je takovým koncem, o kterém čtenář moc neví, co si myslet. Připadá mi, že byl autor opravdu zoufalý a nevěděl, co si má s příběhem počít, a zabít jednu z postav byla jedna z nejjednodušších možností, u nichž nebylo potřeba nic dlouze promýšlet. Přece jen, smrt na závěr tomu dodá ten tragický nádech, přece z toho neuděláme americký happy end, to ani náhodou, vždyť jsme v Británii! A Dextera zabít nemůžeme – je to flákačský namyšlený a neustále machrující floutek co chlastá a fetuje a není schopný být ani dobrým otcem, když už tu ženskou zbouchl – tomu by to přece každý čtenář přál. Zabijeme radši Emmu, která se z ošklivého káčátka a nesmělé puťky pracující v příšerné tex-mex restauraci zvládla v průběhu knihy vypracovat do šíthlé krasavice a úspěšné spisovatelky, šla si nakonec za svým snem, zahodila počáteční ufňukanost a opravdu prorazila, takže ji nakonec čtenář začal mít docela rád – to je ta pravá oběť! Tragická smrt mladé nadějné hrdinky, po níž již napravený hlavní hrdina sklouzne zpátky k alkoholismu a nikdo už mu to vlastně ani nemůže vyčítat, protože je to přece ten chudák, kterému umřela žena. Skvělé, to nám zajistí ty správné prodeje! No – ano. A klobouk dolů, fakt to vyšlo. I když já skutečně nechápu proč.
Film Jeden den podle knihy natočila Lone Scherfig, do role Emmy obsadila mou oblíbenou Anne Hathaway a do role Dextera Jima Sturgesse. Podívala jsem se na něj jen pár dní po dočtení knihy a musím říct, že se mi líbil mnohem víc než knížka. Jsem ale hodně ovlivněná právě tím, že jsem předlohu četla. Emma Morleyová je v podání Anne Hathaway k sežrání už od samého počátku, a ačkoli v knize je Emma nejprve oplácanou ošklivkou, Anne nezhnusí ani kulaté brýle. Vzhledem k tomu, že různých Emminých vnitřních citových výlevů a záchvatů sebelítosti byli diváci ve filmu ušetřeni, je vlastně sympatická už od počátku, a Sturgess je jako Dexter správně slizký floutek. Ve filmu jsou ale jednotlivé scény, respektive dny, dost chabě provázány, z jednoho dne se divák dočká jen Emmy plavající v bazénu, což je poněkud wtf moment, a není v něm plně vysvětleno, co se mezi hrdiny děje. Na rozdíl od toho jsou ale některé rozhovory přepsány do poslední tečky – a to, co mnohdy „zní“ dobře na papíře, není už z úst herců tak brilantní. Scénář k filmu psal totiž sám autor knihy, který je patrně na své dialogy velmi hrdý, a tak je násilně verval do úst hercům, což podle mě není úplně ta správná cesta. Aby vykompenzoval četné škrty v ději, přidal aspoň na romantice, takže konec filmu vyznívá, jako že ti dva byli odjakživa míněni k tomu, aby byli spolu (ale závěr knihy na mě takhle nepůsobil) a myslím, že je to spíš víc na škodu než k užitku. Zkrátka a dobře – film je lepší než kniha, ale jsem ráda, že jsem na něj nešla do kina, ještě ke všemu bez znalosti knihy, protože v ten okamžik by pro mě byl asi nesnesitelně dlouhý. Dokázal mi ale, že Anne Hathaway sluší prakticky jakýkoli účes, a že Romola Garai už není to mladé ucho z Hříšného tance 2.
Jasně, můžeme říct, že Nicholls napsal mistrovské dílo, které je sondou do lidského života a které poukazuje na pomíjivost lidského bytí, úspěchu a bohatství, že jde vlastně o velice hlubokomyslný román o lidském přátelství, lásce a odpuštění a kdesi cosi. Jo, jako copywriter bych to prodat dokázala ;) Ale jako čtenář/divák zkrátka nejsem spokojená.
„Je to jedna z těch knih, kterou čtete a pořád čekáte, kdy se tedy co stane, kdy tedy nastane to, kvůli čemu je ta kniha bestseller… a pak jste na konci a ono nic.“ :D Měla jsem to stejně!
Tohle je moc zajedmave1 prvned věta… Sirotčinec vypade1 fakt skvěle, dnes jsem pro něj vyrazila do knupikhectved a ne a ne na něj narazit :-/ Tak nevedm, jestli už je vyprodanfd, nebo jestli to do toho našeho zapade1kova ještě nedorazilo .)