Dva tisíce sedmnáct

Spousta blogerů svůj souhrn roku 2017 publikovala už minulý týden, já se ale vždycky snažím počkat, až rok skutečně skončí, protože – kdo ví, co se za těch pár dní ještě stihne stát? A zrovna tentokrát se s námi tedy odcházející rok nerozloučil zrovna příjemně… Ale to trochu předbíhám.

Leden pro mě býval vždy spíš takovým línějším měsícem, na vysoké znamenal, že už nemusím chodit na přednášky a můžu se válet doma (a tvářit se, že se učím), v agentuře byl zase po vánočních shonech obvykle klid a tóčo s tendry začínalo až okolo února… Letos mě tedy leden trochu „vytrestal“ a byl pěkně hektický, spousta schůzek, lítání po Praze – teprve v novém roce totiž začalo pořádně připravování svatby, řešení šatů, schůzky s DJem a podobně.

Uf, únor, můj nejméně oblíbený měsíc v roce. I když má nejmíň dnů, taky nemůžu říct, že by mě nějak šetřil. Kvůli svatbě jsme museli v pracovní den do Klatov, měla jsem také první placenou konzultaci přes NEWTON pro Národní muzeum, další z mých klientů, Iceland, otevíral novou prodejnu, do toho konference New Media Inspiration, které jsem spravovala Twitter… A taky jsem se začala učit natáčet a stříhat videa a vznikl z toho můj první vlog ever :D

Březen jsme začali na perfektním koncertě Lindsey Stirling. Hned druhý den jsem školila první termín workshopu facebookové reklamy pro NEWTON Media, byl to pro mě v tu chvíli dost velký výlet mimo komfortní zónu, měla jsem dost trému :) A o 14 dní později druhý termín, kdy už jsem víc věděla, co chci říkat a jak.

Přihlásila jsem se do Centra Tance na kurz Bollywoodu a těšila se, že zase opráším tančení, ale kurz po 4 lekcích zrušili, protože se nás přihlásilo jen 5 – místo něj mi nabídli posilování pánevního dna, což, mno… nebyl zrovna ten kurz, který bych hledala :D

Byla jsem na kurzu o přírodní kosmetice od Lucky van Koten a musím říct, že od té doby jsem minimálně v pečující kosmetice přešla prakticky úplně na přírodní produkty.

Udělala jsem si pracovní výlet do Pardubic a jeden víkend jsme strávili svatebními přípravami přímo na Angusfarm v Soběsukách.

Svatba se začala povážlivě blížit a to znamenalo dodělávání všech detailů, hlavně když mi fotografka, kterou jsme měli nasmlouvanou od listopadu, napsala, že nebude moct. Řešili jsme tedy nahonem náhradu a náhoda tomu chtěla, že jsme se nakonec dohodli s Petrem Pěluchou, mým vysněným fotografem :D

První víkend v dubnu za námi do Prahy přijela Ivanova maminka, která v Praze už asi 30 let nebyla. Na Velikonoce jsme pak naopak jeli k mojí rodině a udělali si tam krásnou jarní procházku.

Holky mi uspořádaly rozlučku se svobodou, její součástí měla být o oldies párty v Lucerně, ale část holek po večeři odpadla a mně se v předsvatební únavě taky moc nechtělo jít trsat, tak jsme jen šly na pár drinků.

Týden před svatbou jsem se vypravila do Brna školit na Mendelku.

Pořídili jsme novou „společnou“ zrcadlovku od Canonu a prodali Ivanův starý foťák a většinu mé výbavy od Nikonu.

Květen jsem milovala vždycky a teď, když jsme se během něj i vzali, ho budu milovat ještě víc. Svatba se nám povedla naprosto perfektně, a jestli jste nečetli článek, tak ho najdete tady.

Když ale opadly všechny zařizovačky kolem svatby, čekalo mě ani ne 14 dní před odjezdem do Walesu – a vzhledem k tomu, že jsem před svatbou hrnula pracovní povinnosti před sebou, že musím hlavně doklepat věci na svatbu a tohle udělám až po ní, nakupilo se mi toho do těch 14 dnů docela dost. Ale byla jsem zrovna v takovém nadšeném oparu, že mi to bylo celkem fuk :D

A pak Wales <3 Naše nejlepší dovolené jsou prostě když jsme takhle jen sami dva spolu, vlastní autem, a můžeme si dělat, co chceme. Byla to fakt nádhera a maximálně jsme si to užili. Jestli jste ještě neviděli mých 5 videí, které jsem tam natočila (a až do září stříhala, ehm…), tak mrkněte.

Návrat do pracovního procesu byl naštěstí poměrně pozvolný, protože se všichni klienti už asi těšili na dovolené, nebo se radovali z krásného počasí.

Oběhala jsem si všechny úřady, přehlásila si trvalé bydliště, vyměnila občanku, pas, řidičák… prostě ty nutné blbosti kolem. Odškolila jsem pár dalších školení a o víkendech jsme se pustili do zkrášlování zahrady.

Svátky na začátku července jsme strávili na Šumavě, víkend pak na chalupě u našich.

Další týden jsem učila dvě celodenní školení, po kterých jsem byla úplně hotová, a tak jsme si dopřáli prodloužený víkend na Šumavě.

Mezitím jsem ještě stihla shodit svou hřívu do půlky zad, kterou jsem si nechávala dorůstat kvůli svatebnímu účesu :)

Objednáváme u dealera Peugeotu nové auto, dodání prý 8-10 měsíců, takže očekáváme, že ho dostaneme až někdy na jaře.

Další víkend pak hurá do Ostravy na nádhernou svatbu Sylvinky a Mariána <3

Zpětně se mi zdá, že srpen byl snad jediný měsíc, kdy jsem si mohla trochu vydechnout. Zároveň mi ale, na to, že byla okurková sezóna, chodila spousta nových poptávek (freelancerům doporučuju web navolnenoze.cz, profil jsem si založila v červnu a od té doby mi chodí opravdu hodně poptávek právě odtamtud!), takže jsem měla docela dost schůzek s potenciálními klienty a rozjížděla jsem nové spolupráce. V NEWTONu jsme také pracovali na novém webu, na němž jsem se podílela díky tomu, že už mám nějaké zkušenosti s WordPressem.

Do toho jsme grilovali, kdykoliv byla jen minimální šance a kdykoliv tomu počasí jen trochu přálo.

Týden na jachtě v Chorvatsku (z něhož jsem ještě jaksi neupravila fotky, dochází mi teď při psaní tohohle článku…).

Po dovolené jsem šla na pokročilé školení reklamy na Facebooku od Honzy Bartoše, následující týden jsem pak školila další svůj workshop začátečnické reklamy, oslavili jsme narozeniny Makovice a také jsme s I. začali chodit na kurzy swingu.

Spousta schůzek, konzultací a nových poptávek.

Volby a koncert Parov Stelar v Brně, další týden pak koncert Alice Francis v Lucerna Music Baru, oba koncerty naprosto skvělé, Alice překvapila, jak velkou šou umí udělat.

Začala jsem chodit na kurz kaligrafie, v rámci plnění svých předsevzetí z 30 do 30 :)

Protože jsme se už oklepali ze svatebních výdajů, konečně mi plníme touhu nastolenou už minulý podzim a pořizujeme mi pracovní iMac, který úpravu fotek a střih videa zvládá naprosto pohádkově. Bohužel ale během doby, kdy mi Ivan u mě v pracovně nastavuje fungl nový Mac, jemu v jeho pracovně vyhoří jeho počítač. Takže další výdaje navíc, s nimiž jsme nepočítali.

Listopad byl totální psycho, které se táhlo vlastně až do Vánoc. Doteď moc nechápu, jak jsem to všechn zvládla přežít.

Koncert Mydy Rabycad – naprostá pecka.

Marketing Festival, tentokrát v Praze a jen jeden den, takže menší výběr přednášek a organizace a catering v Pakulu stály zaprd.

Veletrh přírodní kosmetiky Green Beauty Market, kde bylo hrozně moc lidí a hrozně málo místa, protože to bylo v koupelnovém showroomu.

Prodloužený víkend a maraton Harryho Pottera s přáteli.

Schůzky, práce, práce, schůzky.

Konference Social Restart, nejvíc ztracený čas a nejvíc vyhozené peníze za celý rok – a to jsem se tolik těšila na konferenci vyloženě o sociálních sítích!

České nebe v divadle Járy Cimrmana.

A do toho všeho každý týden lekce swingu a lekce kaligrafie.

Jo a někde mezi tím vlastně taky moje narozeniny :D

Začátek prosince byl ve znamení víkendového školení podnikání na volné noze od Roberta Vlacha – můžu maximálně doporučit, bylo to naprosto skvělé, až na to, že po takhle nabitém víkendu by člověk potřeboval další víkend na oklepání :D

Já místo toho ale další týden 2x školila, fotila jsem Mikulášskou v NEWTONu a ještě si střihla 3 schůzky. V půlce prosince pak ještě jedno natáčení, jedno školení pro ČVUT a v týdnu před Vánoci další, naštěstí letos už poslední školení, tentokrát pro skvělý tým v Lidlu. A skvělý vánoční večírek NEWTONu ve stylu devadesátek.

Začátkem měsíce nám napsali z autosalonu Peugeot, že kupodivu stihli naše objednané auto vyrobit dříve a že si ho můžeme vyzvednout.

Vánoce jsme trávili s mou rodinou na chalupě, bohužel ale Ivana sklátila nějaká chřipka, takže ač jsme původně chtěli zůstat až do Štěpána, na Boží hod jsme se sbalili a jeli domů. Řídila jsem já a kousek před vesnicí, ve které se napojujeme na dálnici, mi přímo před auto vběhl mladý srnec. Nám se nic nestalo, ale fungl nový Peugeot to decánko odnesl urvanými plasty, zrušenými čidly a rozbitou mlhovkou.

Hned po svátcích jsme tedy volali do servisu, kde nám řekli, že mají do druhé půlky ledna kompletně plno, pojišťovna nám řekla, že jí leasingovka neposlala smlouvu, takže s námi nemůže řešit pojistnou událost, a Ivanovi pro změnu podruhé za čtvrt roku vyhořel počítač.

Fakt nevím, co se nám tím milý rok 2017 snaží naznačit, protože až na posledních 14 dní se opravdu povedl… :)

Silvestr jsme strávili doma s pár přáteli a kočkama, pitím vína, žraním chlebíčků a koukáním na Mamma mia! :D

V roce 2017, mém prvním celém roce na volné noze*, jsem se toho hrozně moc naučila. Naučila jsem se věřit sama sobě a svým vědomostem a schopnostem, odnaučila jsem se mít trému, když mám mluvit před skupinou lidí, přestala jsem se bát telefonovat… Byl to dobrý rok, na který budu ráda vzpomínat, a nejvíc mi opravdu dal asi v rovině toho „seberozvoje“, a to i bez všech těch self-improvement bullshitových knížek :)

Doufám, že i 2018 se povede, a dávám si jeden cíl – dnes jsem rozjela nový web a kanály pro jaknasocky.cz, kam chci celý rok denně dávat nový tip o tom, jak spravovat sociální sítě. Myslím, že s tím vším, co se okolo snažím stihnout, to bude docela výzva, tak mi držte palce :)

 

*Ano, živnosťák mám už od roku 2013 a volnonožecky jsem se živila už při studiu, ale teprve po skoro dvouletém zaměstnání v agentuře jsem fakt pochopila, o co v téhle práci, kterou dělám, doopravdy jde, co klienti očekávají a jak bych s nimi měla jednat, takže ty své dost amatérské začátky vlastně nepočítám.