Připadalo mi divné bilancovat, když rok ještě neskončil – člověk nikdy neví, co se mu ještě může stát, třeba mě mohlo před půlnocí přejet auto, což by můj názor na ten rok určitě dost změnilo :D A tak se do toho pouštím teď. Vytvořila jsem z toho už skoro tradici, takže ji nehodlám porušit.
Co se týče novoročních předsevzetí, nikdy jsem je moc neměla v lásce a když jsem byla malá, pokaždé jsem si nějaké dala a pak ho nedodržela, takže si radši žádná nedávám. Mám jedině cíle, kterým je pro tenhle rok určitě odstátnicovat v řádném termínu a dostat se na magisterský obor.
Leden
Začátek roku byl ještě poměrně v pohodě, kromě nervozity ze zkoušek a nastávající rekonstrukce bytu. Zkouškové, které jsem sfoukla během prvních tří týdnů (až na velice trapné vyhození z češtiny všechno na první pokusy); skončily neuspokojivé taneční, francouzštinu v Jipce už jsem vzdala. Na ples gymplu jsem se hrozně těšila, a na to, jak zapaříme na afteru jako každoročně, nakonec se z toho stal ale jeden velký fail, na after nikdo nešel, sirhonza byl otráven a já zklamaná. O dva dny později večírek Centra Tance, kde jsem byla jen jako fotograf/kameraman, netroufla jsem si vystupovat, naštěstí. Hned z večírku jsme se s Honzou přesouvali do bytu, protože druhý den začala rekonstrukce. Když teď koukám na fotky, připadá mi to jako šíleně dávno a nedokážu uvěřit tomu, že to tu dřív vypadalo takhle :)
Při sepisování tohohle příspěvku jsem se vrátila do ledna loňského roku tady na blogu a zjistila, že mi od ledna do března nefungují fotky. Pokud budete mít někdo stejný nápad jako já, velice se omlouvám, skryla jsem si totiž fotoalba po propojení Picasy s Google+. Časem to snad opravím, momentálně se mi do toho ale nechce :)
Únor
Byt zrekonstruovaný, obývák prázdný, takže jsme se sirhonzou v každé volné chvíli, nehledě na zdravotní stav, malovali, kupovali, sestavovali nábytek a podobně. Mám dojem, že jsme to stihli v rekordním čase a já se hrozně těšila, co tomu řekne Sylvinka. Mezitím jsem stihla vymést taky pár pohovorů, ale nikde mě, jak jinak, nechtěli. Plurk sraz se velice vydařil, bohužel jsem většinu lidí od něj už neviděla. Dinnyho maturiťák, kde jsme byly se Sylvinkou a na afteru jsem si připadala šíleně stará :D Ovšem co se týče psychiky, za celou svou dosavadní existenci jsem si sáhla na nejhlubší dno.
Březen
Další semestr školy, na začátku měsíce můj nejdelší pohovor v životě – dvě hodiny trvající pokec v CodeBerry a druhý den oznámení, že mě berou. Exkurze v Reuters se školou a krásné jarní počasí, takže procházkování s Honzou… celkem nezajímavý měsíc. První spolupráce s CodeBerry, která mě i bavila, přespávání v bytě s Honzou, protože Sylvinka byla převážně pryč, kupování dalších nezbytností a těšení se, že se snad díky práci budu moci přestěhovat. Zároveň neustále miliardy problémů, zjištění, že levná práce není tak kvalitní, fungl nový sprchový kout protéká, protéká i záchod, nefunguje hlavice na topení, prostě pořád něco. A lidé, kteří mi slibovali pomoc, trousili jen uštěpačné poznámky.
Duben
O jednom víkendu jsme si s Honzou udělali výlet do Chrudimi k jeho příbuzným, vyšlo krásné počasí a bylo to vážně fajn – až na to, že jsme po cestě zpět uvízli s vlakem kdesi v polích a asi hodinu stáli. Dohodla jsem dělníky, kteří překopali celý sprchový kout a nadávali, jak je to hrozně zfušovaná práce… S Honzou jsme navštívili koncert Kozy na útesu, která byla naprosto skvělá. Čarodějnice pak u Míši, úžasně povedená akce. Ale i počet příspěvků tady na blogu svědčí o tom, že se mi moc nechtělo psát, protože mě štval celý svět. Nejradši bych emigrovala, smazala všechny svoje identity a začala úplně znovu – a tak jsem si, z peněz ze stavebního spoření, které se už chýlily ke konci, koupila voucher na kompletní změnu vizáže v kosmetickém salonu. Moji depresi ještě prohloubilo to, že se mi vůbec neozvali z práce a nereagovali na moje maily. To už jsem tušila, že z téhle práce určitě nevyžiju a že je stěhování opět v nedohlednu. Rozhodla jsem se ale, že ať se děje, co se děje, přestěhuju se, přinejhorším tedy sáhnu na úspory, které mám ještě uložené v bance. Ti, o nichž jsem si myslela, že jsou mí přátelé, nějak zmizeli z mého života a mně připadalo, že se vůbec nemám s kým bavit. A pokus vykompenzovat si to na Plurku selhal, ani tam se se mnou nikdo nebavil :D
Květen
Výlet se sirhonzou do Brna, rande s Maričkou, krakenkem a destičkou, super :) Snad se potkáme i letos, musím zase někdy zajet tam na východ :D Na obzoru se objevilo nové, lákavé řešení mé finanční situace. Proměna vizáže, ale ne zas tak radikální, a hned vzápětí sraz s Puffin, i když jen krátký na nádraží, doufám, že letos zvládneme i nějaký pořádný :) Víkend, respektive pouze přespání, v Německu u sestřičky, bohužel moc krátká návštěva. A po návratu hned spousta testů a korektury festivalu Zlomvaz, kvůli němuž jsem téměř probděla několik nocí. Bellydance Evolution a s tím spojené setkání s lynny a honnym, které jsem strašně dlouho neviděla – a ani od té doby ne. Konec výuky a začátek zkouškového, z CodeBerry stále ani slovo, takže začínám znovu hledat. Nakonec jsem se ale rozhodla, že na to kašlu a prožiju s Honzou klidné léto bez práce. Od dubna jsem těžce rozmýšlela a váhala, jak vyřeším bytovou situaci a nakonec se odhodlala a oznámila Sylvě, že budu bydlet s Honzou. Smazala jsem svůj tumblr blogísek, kde jsem sdružovala různé obrázky a vypisovala se ze svých blbých nálad a splínů.
Červen
Jakmile jsme rozplánovali, kam kdy v létě pojedeme, ozvali se mi z CodeBerry, že ode mě potřebují spoustu věcí, samozřejmě, jako na potvoru. Peníze ze spořka už mi vlastně došly a já tedy souhlasila, že pro ně tu práci udělám. Ústní zkouška u Moravce, hrozná nervozita, a odevzdávání tezí bakalářky, takže další stresy, jestli jsem si vybrala dobře a co tam mám vlastně ksakru napsat. A v půlce měsíce dovolená v Provence a hysterčení, když přednášející zrušil můj termín zkoušky, kterou jsem chtěla stihnout ještě před dovolenou. A sáhodlouhé rozmýšlení, jestli do Provence vůbec jet. Nakonec jsem se rozhodla, že pojedu – a velkým faktorem při rozhodování bylo i to, že mi na účtě zbývaly jen nějaké tři stovky. Ale jet do zahraničí bez eura v kapse byl taky pěkně debilní nápad, nemohla jsem si koupit ani pohledy pro přátele, ani jakýkoli suvenýr. Peklo. Na závěr měsíce skoro tradiční předprázdninový sraz v Kavalírovi.
Červenec
Červenec jsem zahájila pohovorem v Tiscali. Na Twitteru psali, že hledají editory, tak jsem odpověděla s klasickým předpokladem, že se buď neozvou vůbec, nebo až za pár týdnů. Ozvali se obratem a druhý den jsem šla na pohovor :D Nástup jsem si dohodla až na termín o týden později, protože jsme mezitím byli i s Honzou u nás na chalupě a pak jsme vyrazili autobusem do Německa k Jarušce. Naprosto úžasný pobyt, kdy jsme byli skoro permanentně pod vlivem :D Hrozně mi to pomohlo, ze všeho jsem se sestřičce vypovídala a tak trochu za celým tím pitomým půlrokem udělala tlustou čáru. Po návratu jsem nastoupila v Tiscali, o víkendu jsme slavili Honzovy narozeniny (na tu dokonalou Pálavu v Malešicích na Půdě doteď vzpomínám, nejlepší víno, co jsem kdy pila!) a svezli se starým metrem. A nakupovali a vylepšovali byt, a já si pomalu stěhovala věci do nového bydliště. Navíc jsem zahodila fialovou nefungující Nokii a koupila si HTCčko. Ale ostatní letní plány jako České hrady, chalupa a chalupa v Českosaském Švýcarsku, kvůli práci padly. Ale mně to ani moc nevadilo, protože bylo stejně převážně hnusně.
Srpen
Nejprve odstěhovávání Sylviny postele a rozebírání té mé, koupě pračky a ledničky, pak týden v Brně s Honzou, kdy on pařil Assassin’s Creed a já se nudila :D Celkově nudný měsíc, předělávání a přemalovávání ložnice a téměř každodenní práce v Tiscali a občasná práce pro CodeBerry. Kamarádka Míša odjíždí do Finska na Erasmus a domlouváme se, že ji s Honzou přiletíme navštívit.
Září
Honza přestal studovat (nedobrovolně) a tak jsme mohli velice kulturně žít – navštěvovali jsme kina a tak vůbec. Já udělala tu poslední zkoušku, co mi ještě zbývala. Konečně jsme pořídili postel, a je vážně luxusní! Další nakupovací smršť v podobně Dnů Marianne, práce v Tiscali i v CodeBerry… celkem pestrý a pro mě hlavně hrozně milý měsíc.
Říjen
Pochlapila jsem se a zapsala se do Francouzského institutu na francouzštinu – dvakrát týdně. A do toho k orientu přidala ještě pole dance s holkama a začalo mě to hrozně bavit. Dvě kolaudační párty a konečně hotová celá ložnice, začátek školy a hodně práce. Tiscali, povídky a recenze do školy, dvakrát týdně fránina, dvakrát týdně tance! A procházka Prahou po stopách Karla Havlíčka – v dešti :D Snaha dohodnout se s Míšou na termínu, kdy ji navštívíme ve Finsku, ale Míša vůbec neodpovídá na zprávy. A pak koncert Within Temptation, na který jsem se hrozně těšila, ale pak tam šla nemocná a omdlela tam.
Listopad
V CodeBerry mi nabídli další rozsáhlou spolupráci, která zněla dost lákavě. Pracovala jsem tedy pro Tiscali i CodeBerry, psala práce do školy a vůbec nic nestíhala. Můj diář z tohohle měsíce vypadá jako jedna velká škrábanice, každý den několik povinností, brr. Navíc kvůli znechucení lidmi a jejich nespolehlivostí a tím, že na mě všichni kašlou, nemám chuť jakkoli slavit dvaadvacet, a tak jsme moje narozeniny oslavili jen s Honzou okružní jízdou tramvají 22 a večeří.
Prosinec
Kvůli CodeBerry jsem dala výpověď v Tiscali, načež se mi z CodeBerry opět přestali ozývat, takže jsem z totálně hektického listopadu vskočila do mnohem volnějšího prosince. Aspoň jsem měla dost času obstarat včas všechny dárky a pořádně si užít vánoční atmosféru. Honza k prvnímu nastoupil do práce, takže jsme se doma začali spíš míjet – a možná i díky tomu jsem opravdu začala pracovat na bakalářské práci. Závěr roku pak obstaraly krásné Vánoce s rodinou, druhé krásné Vánoce s Honzou, výlet na Barrandov pro koťátko a Silvestr, který jsme strávili sami doma s kotětem, protože se mi prostě nechtělo nikde juchat, slavit a jásat.
Rok 2011 pro mě byl prostě plný různých osobních zemětřesení a leccos mě naučil. Naučil mě, že ne všichni, kteří mi slibují pomoc a tváří se jako mí věrní přátelé, opravdu jsou věrní přátelé a opravdu mi pomůžou. Naučil mě, komu opravdu můžu důvěřovat a v nouzi se o něj opřít – o Honzu, který se mnou přežil celý ten první zkurvený půlrok, kdy jsem se mu co chvíli skládala do náruče a namáčela mu tričko slzami. Tenhle rok mě zocelil a myslím, že jsem se asi dost změnila, i když se to člověku samotnému těžko rozpoznává. Ale nezbývalo mi nic jiného, než se prostě spolehnout na sebe a Honzu a nějak se tím vším prokousat. A i přes spoustu chyb, které jsem určitě udělala, jsem se prokousala ke štěstí.
Tak tedy, vám všem (a hlavně těm, kteří tenhle román opravdu přečetli :D) přeju, aby byl ten nový rok co nejlepší a přinesl vám spoustu splněných snů a úspěchů.
Tak doufám, že tenhle rok bude plný zaslouženého štěstí a zkurvené půlroky zase necháš jiným… ;)
BTW: S G+ a Picassou mám úplně stejný problém a děsně mě to točí! :D
Děkuji, Puffinko, taky doufám :)
Mě momentálně pěkně vytáčí to, že si teď blogger každou fotku z příspěvků nahrává do samostatnýho alba na Picase, to je taky pěknej kretenismus.
Ty sněženky jsou pěkný =) A nemáš někde celou galerii z výletu do Zoo? =)
Pálava je luxusní víno, taky ho miluju :)) A sraz bych určitě ráda zase uspořádala :)
Ahoj :) nebyla jsi náhodou ta sympatická slečna, které jsem poskytoval ptvní pomoc a zvedal ji ze země, chvíli po koncertě WT ? :))
Ahoj Tome :) Asi ne, mě zvedaly nějaké dvě sympatické metlošky už v průběhu koncertu, po koncertě už jsem byla v pohodě :)
Tak to jsi nebyla asi ty :) Tahle slečna byla v přední části a sekla tam s sebou, podle kámoše, před koncem koncíku … :)