Ano, říkáme to každoročně, ale tentokrát to musím fakt napsat – že ten rok strašně rychle utekl?! Neměla jsem čas ani chuť napsat jediný příspěvek na blog, a tak po minulé rekapitulaci přichází hned ta další. Rok 2021 byl extrémně intenzivní, tak se na to pojďme podívat.
Nejdřív ale udělám malý krok nebo dva zpět. To, co jsem v předchozím ohlédnutí za rokem 2020 nezmínila, byl pozitivní těhotenský test, který mi vyšel 23. 11. 2020 – konec roku proto byl o něco málo veselejší. Ač jsem byla velice opatrná v očekáváních a počítala s tím, že to také vyjít nemusí, na Vánoce jsme tu novinku spolu s první fotkou z ultrazvuku řekli rodině. A teď už tedy ten rok 2021:
Leden
V lednu jsem měla obrovské množství práce, spoustu webinářů, zkoušení studentů na Newton College a jednu naprosto pekelnou spolupráci s jedním korporátním klientem, která mě utvrdila v tom, že korporáty opravdu nejsou moje cesta. Protože byl lockdown a všechno bylo zavřené, projížděla jsem e-shopy s dětským zbožím, a taky načítala nějaké knihy o těhotenství a porodu. S I. jsme vedli dlouhé rozhovory ohledně budoucnosti firmy a jaké změny budeme muset udělat.
Únor
Únor je jeden z těch měsíců, které jsou prostě vždycky hrozně náročné, a to i když má méně dnů. Čekala mě spousta školení a konzultací, byli jsme pozváni do výběrka na jednoho většího klienta. Z lékařských prohlídek vše vypadalo nadějně, proto jsme moje těhotenství oznámili týmu a začali dělat první nesnadné změny – rozloučili se s některými kolegy.
Březen
Nejtvrdší lockdown. Vzpomínala jsem s láskou na období před rokem, kdy se v lockdownu vše zastavilo – při tomhle lockdownu se naopak všechno roztočilo do naprosto šílených obrátek, klienti bláznili, všichni chtěli všechno okamžitě… jeden klient si vymrčel osobní školení, i když jsem vysvětlovala, že zvlášť v těhotenství se mi v nejtvrdším lockdownu nikam jezdit a vidět se s lidmi nechce, abych to náhodou nechytila. Byli ale neoblomní, tak jsem jela autem k nim – abych pak zjistila, že ze 6 účastníků je tam jen jeden a zbytek, včetně organizátorů, kteří tak trvali na tom, že to nemůže být online, zůstal na home office. Uklidňovala jsem se v tom všem blázinci aspoň přípravou dětského pokojíčku – dozvěděli jsme se totiž, že čekáme kluka (což bylo docela vtipné, protože já byla celou dobu skálopevně přesvědčená, že to bude holka :D). Jeden den bylo pěkně, tak jsme vyrazili na koloběžky – bohužel ale letos poprvé a naposledy.
duben
Za normálních okolností bychom v dubnu už začali jezdit na chatu, ale bohužel jsme tam měli problém s elektřinou, takže jsme tam jezdit nemohli. Počasí zároveň nebylo dost dobré na to, abychom se denně váleli na terase jako vloni. Pustili jsme se tedy aspoň do zvelebení zahrady. Knihy o těhotenství jsem vyměnila za knihy o výchově a vývoji dítěte :) Pracovně jsem začala intenzivně zaučovat kolegyni a předávat věci víc do týmu, abych si s blížícím se porodem mohla uvolnit ruce. Na Newton College jsem vedla 10 bakalářek a oponovala 13, takže konec měsíce byl věnován posudkům.
Květen
Květen jsme začali výletem do Jičína za Sylvinkou. S kamarády jsme chodili na procházky po okolí a díky tomu objevili pivovar v Dolních Počernicích. Stále spousta webinářů a konzultací, ale dostavil se první těhotenský neduh – začala jsem mít problém sedět delší dobu na kancelářské židli v pracovně, protože mě z ní začínala bolet kostrč. Testy na těhotenskou cukrovku byly naštěstí negativní, a na konci měsíce jediná „dovolená“ v roce – pár dní na Moravě v Mutěnicích ve sklípku, což bylo vzhledem k mému stavu poněkud úsměvné :) Ale užili jsme si to, byli jsme na zámku v Lednici a tak.
Červen
Měsíc jsme začali těhotenským focení na Petříně. Napsala jsem expertní newsletter pro Holky z Marketingu o směřování sociálních sítí, začali jsme konečně jezdit na chatu a výletovat po Šumavě. Lítání po doktorech se trochu zintenzivnilo, webinářů už trochu ubylo, o to víc jsem ale měla konzultací, a stihla jsem také jednu osobní schůzku s potenciálním klientem. Vyrazila jsem na Festival Mini a viděla se v Praze opět se Sylvinkou. Dostala jsem první tečku. Spouštěli jsme nové sociální sítě pro jednoho z našich nejváženějších klientů, ale naštěstí to kolegyně už zvládala docela dobře i beze mne. Celkově se mi pracovně podařilo už hodně zvolnit, za což jsem na sebe byla velmi pyšná.
ČErvenec
Začátkem července jsme jako každoročně hostili na chatě „Apaluchu“ s kamarády, po lockdownovém jaře bylo hrozně fajn je zase vidět. Byla jsem předána do péče porodnice, takže jsem každý týden jezdila na kontroly do Podolí. Po Apaluše už jsme na Šumavu radši nejeli, protože už mohl porod přijít prakticky kdykoliv. Místo toho jsme aspoň chodili na procházky po okolí domova, s kamarádkou s kočárkem nebo s přáteli na pivo. Stihla jsem ještě druhou dávku. Pracovně nádherný klid, takže jsem měla konečně čas na některé interní věci, které se jinak nestíhaly. Měla jsem hroznou radost, že klienti respektují to, že jsem jim řekla, ať už se na mne neobrací a všechno řeší s kolegy.
Srpen
Kromě oteklých kotníků a v noci trochu pálení žáhy mě celé těhotenství nic netrápilo, ale i tak jsem začátkem srpna už byla nedočkavá, aby malý vypadl :) Termín jsem měla 31.7.–1.8., a nakonec jsem 5 dní přenášela – malý se narodil 5. 8. a nám tím začala úplně nová etapa. Pobyt v porodnici nebyl nic moc, ale naštěstí nám ho nic neprodloužilo. Při šestinedělí malý hodně spal, trávili jsme skoro celé dny v posteli, já pracovala na věcech, na kterých jsem chtěla, a vlastně to bylo všechno moc krásné. Na konci srpna ale už začali vystrkovat růžky klienti, kteří se vrátili z dovolených…
září
…a já tak zjistila, že ten letní klid nebyl o respektování mých hranic, ale o tom, že byla jen okurková sezóna a nikdo nic nechtěl :D Začátkem měsíce jsme poprvé (a naposledy) vyrazili s malým na víkend na Šumavu – zvládl to výborně, jak cestu, tak i spaní v novém prostředí. Chodili jsme hodně na procházky s kočárkem, a samozřejmě hodně lítali s malým po doktorech. Sylvinka přijela do Prahy na Svět knihy, kam jsme za ní s malým zajeli – jen to bylo víc o tom, co chce dítě, než kam bych se podívala já :) Řešila jsem několik nových poptávek spoluprací a i pár požadavků na osobní schůzky, z nichž některé se prostě odmítnout nedaly, takže jsem hned po ukončení šestinedělí musela nechat malého s I. a uhánět za klientem. O týden později, na svátek 28. 9., mě tak brutálně chytila záda, že jsem se skoro nemohla pohnout. Bolest mi střílela do levé nohy, měla jsem problém ležet, sedět i stát a u kojení jsem brečela bolestí. Další den jsme s malým byli u babičky, protože u nás doma se montovala klimatizace, a další den jsme šli na polikliniku na pediatrii, tak jsem si zaskočila k obvoďačce s těmi zády. Dozvěděla jsem se, že tím, že kojím, tak mi nic moc dát nemůže, a ani mě nemůže poslat na neurologii, protože tam by mi dali termín až za 2 měsíce. Vyplázla jsem v lékárně 800 za vitamín B a nějaký sprejíček, kterým jsem měla záda stříkat.
Říjen
Volby dopadly dobře! Moje nejzlatější kolegyně Káťa, která ode mne všechny starosti převzala před porodem, dostala nabídku na plný úvazek u jiné agentury, takže mi oznámila, že k 8. 11. nastupuje jinam. Moje záda se trošku zlepšila, aby se pak zhoršila natolik, že jsem musela zrušit webinář, což se mi ještě nikdy nestalo. Šla jsem znovu k doktorovi, kde jsem konečně dostala žádanku na neurologii, akorát u nás mě nevzali, tak jsem musela jet na ambulanci na Bulovku. Diagnóza zněla vyhřezlá ploténka, dostala jsem žádanky na další vyšetření, ale doktor mi alespoň odblokoval skříplý nerv a tím ulevil od největších bolestí. Začala jsem hledat náhradu za kolegyni, hlavně někoho, kdo by ovládal kampaně, abych to nemusela dělat já, protože malý už zdaleka nebyl to spinkající miminko jako během šestinedělí, ale spal (a doteď spí) přes den v kuse jen tak 20–30 minut a poté je 1–2 hodiny vzhůru, takže se toho s ním moc udělat nedá. Do toho spousta nových poptávek a řešení vánočních kampaní, což všechno muselo jít přeze mne. I. toho měl dost v práci i ve VnA, začínal být přetížený a do toho musel pravidelně hlídat drobka, abych já mohla oběhat všechna ta lékařská vyšetření.
listopad
Místo Káti jsem najala freelancera, na kterého jsem dostala doporučení. Školila jsem několik webinářů, naštěstí jsem vzhledem ke zhoršující se epidemické situaci nemusela na žádnou osobní schůzku, ale callů bylo taky docela dost. Po oběhání všech vyšetření jsem dostala žádanku k rehabilitační doktorce a na fyzioterapie, kde jsem „vyhrála“ fyzioterapeuta, který sice určitě ví, co dělá, ale má chování řeznického psa. Komunikace s novým kolegou trochu vázla, klienti urgovali věci a naháněli mě, proč to, co jsme slíbili, ještě není hotové. Statusy našeho social týmu, které doteď vedl Ivan, jsem si musela převzít zpátky, protože ani Ivan nevěděl, kam dřív skočit a musel trávit spoustu času s malým, protože já měla buď webináře, nebo online schůzky, nebo doktory a fyzioterapie.
Prosinec
Prvního prosince mi bouchly saze a nového freelancera na kampaně jsem vyhodila, protože s ním byla naprosto nemožná komunikace. Naštěstí mi Káťa na moje SOS volání slíbila pomoc, aby se mi to celé nerozpadlo pod rukama. Teprve když jsme si společně sedly, abychom zjistily, v jakém stavu kolega kampaně nechal, zjistily jsme, že tam nasekal i obrovské množství chyb, utratil víc peněz než se utratit mělo, kampaně co už běžet neměly ještě běžely a ty, co měly být spuštěny spuštěné nebyly, a podobně. Do týmu jsem tedy velice narychlo přijala novou slečnu a honem jí věci předávala, což uprostřed předvánoční sezóny byla velká radost. Vánoční nálada mě letos moc nechytila, malému začala 4měsíční spánková regrese, takže se k tomu všemu přidala ještě únava a nevyspání. Před Vánoci jsme ještě vyrazili na Šumavu za babičkou, Štědrý den jsme prožili jen ve dvou, druhý den ho oslavili s rodinou a 27. ještě přijeli kamarádi, ale to už bylo na malého trochu moc dění, byl přetažený a hrozně vzteklý. Silvestr ale naštěstí zvládl dobře a rachejtle ho moc nerozhodily, díky bohu za to.
Zatímco začátek roku byl sice dost pracovní, ale plný radostného očekávání a chystání se na to, až se z nás stane rodina, a přes to, že v létě byl krásný klid a pohoda, podzim byl pro mě naprosto vražedný a extrémně náročný. Stačily by jen ty potíže se zdravím, ale když se k tomu přidalo ještě pracovní peklo, tak jsem do roku 2022 vstoupila s velkým vyčerpáním a uvažováním, že takhle to prostě nejde a musím něco radikálně změnit. Zároveň ale musím říct, že jsem se mateřství dost bála a děsily mě historky zasloužilých matek o tom, jak náročné to s dítětem je, v reálu je ale malý naprosto skvělý a úžasný a kdybych byla jen matka, byla bych dost v pohodě. Ovšem snaha skloubit několikaměsíční mimino s prací jednatele je teď opravdu nad moje síly.
Pro 2022 mám velké plány a chci dělat velké změny. Tak se už sama docela těším, až se na tenhle článek podívám za rok, kde budu a kolik změn se mi podaří zavést…
Ono je to možná právě tím, žes měla ještě perspektivu něčeho vedle. Zpětně si říkám, že jsem měla být freelancerka už dávno, právě když byly děti malé. U rodičáku bych to mohla mít jako vedlejší činnost, nestresovat se se zálohami a mít aspoň pár zakázek podle kapacity. I kdyby to byla hodina týdně, člověk by se mohl považovat i za něco jinýho než za matku. Ale čas člověk nevrátí, no :)