Konečně jsem dočetla celou trilogii. Původně jsem zamýšlela napsat něco i o druhém dílu, ale nějak jsem se k tomu nedostala, a tak teď marně přemýšlím, který z tří dílů prohlásit za nejzdařilejší. První byl nejzajímavější onou detektivní zápletkou, která se Lisbeth Salanderové vůbec netýkala, druhý byl nejnapínavější a k třetímu mě žádné nej nenapadá – možná leda, že byl vyprávěn z pohledu nejvíce osob. Každopádně se mi všechny tři díly moc líbily a nezdá se mi, že by některý byl slabší než ty ostatní.
Napadlo mě ale sepsat jisté poznatky, které jsem díky této trilogii sebrala o severské kultuře (o které jinak nemám tušení).
Překvapilo mě, jak se v knihách mírnyxtýrnix objevují anglické věty. Asi Švédi umějí anglicky o poznání více než jiné národy, nepotkala jsem ještě českou knihu, která by byla takhle protkána větami v angličtině… a v mluveném slově Češi zřídkakdy používají celé věty, když už, tak spíš různé lol, omg, wtf, oblíbené imho :D nebo slova jako actually apod.
Podle trilogie Milénium bych řekla, že švédským národním jídlem jsou obložené chleby, protože je tam žerou všichni všude a furt.
Nevím, jestli je to věc překladatele nebo autora, ale divila jsem se častému opakování slov nebo sousloví – každou chvíli někdo o někom (nejčastěji Salanderové) prohlašoval, že je žába, každý druhý byl co chvíli zpocený jako myš a sousloví pípnout na ICQ mi taky přijde dost zvláštní.
A fascinovala mě všudypřítomná jablka. Nevím, jestli jsou Macy ve Švédsku tak dostupné počítače nebo jestli Apple Larssonovi zaplatil těžké prachy (což asi těžko, když to vyšlo až po jeho smrti, ne?), každopádně si nedokážu jinak vysvětlit, proč mají úplně všichni Apply. Zvlášť v prvním a druhém díle mi připadalo, že jsou PowerBooky a iBooky a podobné věci jediné jmenované značky, ve dvojce, přiznávám, přibyly ještě typy zbraní (případně nábytek z IKEA :D) a ve trojce už i auta a telefony, ale stejně. Každopádně používání značek je pro čtenáře docela zajímavé, aspoň já jsem si dokázala mnohem lépe představit prostředí knihy. Ale když už jsem komentovala překlad, zarazilo mě také (když jsem měla chuť si najít, kde se to vlastně všechno odehrává), že jsou některé ulice přeloženy a jiné ne. Doutnáková ulice, Rybářská ulice, Stavidlo… a pak Lundská, Kungsholmen a podobně. Nemám to ráda, to říkám rovnou. Trochu mi to připomnělo jedno komunistické vydání Medojedek od Ruarka, které jsem četla před lety a kde hrdina procházel Ústředním parkem (asi až v půlce knihy mi došlo, že jde o Central Park) a večer koukal na zápas Rudých Štulpen.
V blízké době hodlám zhlédnout taky všechny tři filmy (a jsem zvědavá na tu novou americkou verzi, co půjde do kin, i když se jí teda spíš bojím) a možná se tu tedy časem objeví i můj názor na ně.
Napsat komentář