Další věc, kterou ví Millie jistě

Data jsou na hrobech moc důležitá, proto se píšou velkými číslicemi. Zato ta pomlčka mezi nimi je tak droboučká, že je sotva viditelná. Ale to ona by přece měla být gigantická, výrazná a úchvatná nebo naopak, podle toho, jak člověk žil. To ta pomlčka by měla ukazovat, jaký život tenhle Mrtvý tvor vedl.

Věděl Errol, že se jeho bytí smrskne na pouhou pomlčku na náhrobku? Že všechno, co kdy dělal nebo jedl, každá cesta autem a věnovaný polibek skončí v jediné čárce vyryté do kamene? V parčíku, kde vedle sebe bok po boku leží spousty dalších cizích lidí?

Pokud bych měla knihu Ztráty a nálezy od Brooke Davisové hodnotit podle děje a postav, asi bych jí dala maximálně 3 hvězdičky.

Pošahaná stařena Agatha Pantha, která se uzavřela před světem, každého kritizuje a do sešitku nadepsaného Stáří si zapisuje každou novou vrásku, délku vytahané kůže a další detaily.

O něco méně pošahaný stařík Písař Karl, který vše, co řekne, vyťukává na neviditelnou klávesnici.

A malá sedmiletá Millie, kterou maminka nechala v obchoďáku u stojanu s obřími spoďáry a odešla.

Nejsou to postavy, které by si člověk kdovíjak zamiloval, a jejich dobrodružství, když se společně vydají hledat Milliinu maminku, je stejně pošahané jako postavy samy.

Co je ale na knížce to zajímavé, poutavé a neobvyklé, to jsou myšlenky a úvahy postav. Je tak nějak osvěžující pohlížet na svět najednou očima malé sedmileté holčičky, kterou fascinuje smrt a která nechápe, proč některé věci na světě chodí právě tak, jak chodí.

Pokud jste stejní cynici a rýpalové jako já, tak se možná budete zamýšlet nad tím, jestli sedmiletá holčička opravdu může uvažovat nad tak hlubokými myšlenkami, jaké jsou jí do hlavičky v knize vkládány. Nepamatuji si úplně, jak jsem v sedmi letech přemýšlela já, mám ale dojem, že jsem řešila mnohem povrchnější věci :) To je ale nakonec vedlejší.

Některé dívenčiny myšlenky vás totiž při čtení svou ryzostí a pravdivostí udeří tak tvrdě, až to bolí.

Popravdě řečeno, když jsem knihu dočetla, celkem nijaký konec příběhu mě moc neoslovil. Teprve autorčin doslov, kde vysvětluje, že se pomocí této knihy vlastně vypsala ze zármutku nad smrtí své matky, pro mě knihu uzavřel a poskytl ten poslední dílek skládačky, díky němuž jsem pochopila, proč je příběh právě takový, jaký je.

Pokud vás stejně jako Millie fascinuje smrt, je tohle asi povinná četba. Pokud jste nedávno přišli o někoho milovaného, tak také. A pokud se jen chcete na nějakou dobu přenést do Austrálie a tak trochu se vrátit do dětství, nebo pokud máte rádi ulítlé knihy jako je Stařík, který vylezl z okna a zmizel, neváhejte a přečtěte si i Ztráty a nálezy.