Pan Kaplan má třídu rád

Rostenovy knížky o panu Kaplanovi jsme na gymplu hltali, zbožňovali a hojně citovali o přestávkách, a představení Pan Kaplan má třídu rád v Divadle ABC bylo jedním z hlavních důvodů, proč jsem si vloni k Vánocům vyžádala předplatné do Městských divadel pražských. Souhrou mnoha organizačních failů, nedostatku času a dalších okolností jsme se nakonec na Kaplana dostali až teď, po letošních Vánocích.

Nemůžu nezmínit další organizační fail MDP, kdy se jim tentokrát podařilo prodat vícero vstupenek na stejná místa. Přišli jsme s I. včas, usadili se na svá místa ve třetí řadě, načež posléze asi minutu před začátkem představení, kdy ve foyer zvonili jako šílení a uvaděči vyháněli poslední opozdilce do sálu, dorazila čtveřice lidí a podotkli, že jim sedíme na místech. Vytáhla jsem tedy vstupenky, na nichž byla ta samá řada a ta samá sedadla, jako na lístcích druhé skupiny lidí, a tak jsme usoudili, že musíme sehnat uvaděče. Skupina lidí ale odmítla kamkoliv jít, takže jsme my, kteří jsme přišli včas, museli ve foyer honit uvaděče, kteří si nás přehazovali jako horký brambor a nakonec nás usadili do lóže. Viděli jsme je pak řešit další takové problémy s dalšími lidmi, takže to evidentně není pouze výjimečný omyl. Bohužel sem máme ještě jedny vstupenky na leden, ale poté už mě do MDP nikdo nedostane.

Ale teď už ke hře.

Jako u ostatních her mě i tentokrát šokovalo, jak všestranní jsou herci Městských divadel pražských. Všichni kromě toho, že umí hrát, také tančí, hrají na minimálně jeden hudební nástroj a bezvadně zpívají. Klobouk dolů. V šoku jsem byla třeba z Jitky Smutné v roli černošské uklízečky – netušila jsem, že Smutná tak božsky zpívá!

Média se o divadelní hře Pan Kaplan má třídu rád zmiňují jako o muzikálu, což by mě tedy nenapadlo. Zpívá a tančí se tam tedy docela dost, to je pravda, ale přece jen už podle knižní předlohy mi připadá, že z Kaplana se muzikál protě udělat nedá. Hrátek s češtinou ale o dost ubylo a pokusy některých herců o cizinecký přízvuk se taky moc nepovedly. A navíc jim kvůli nim mnohdy nebylo rozumět.

Zatímco u knížky se čtenář chechtá od začátku do konce, u hry tomu tak rozhodně není. Jak už jsem zmiňovala na začátku, knížku jsem četla docela dávno, a tak jsem byla dost překvapená tematikou holokaustu, kterou je celá hra prodchnuta. Všichni přistěhovalci jsou zde Židé, kteří uprchli z Evropy do USA, aby přežili válku, a hra má vzhledem k tomuto podtónu trochu melancholický nádech. Na ten si ale z knihy vůbec nevzpomínám, ač uznávám, že jsem možná jen tehdy před lety nepochopila určité náznaky či narážky. Když ale herci zpívali „Hitler, ty stará prase!“, nepřipadalo mi to tolik vtipné, jako spíš smutné.

Do své první návštěvy Divadla ABC jsem popravdě ani nevěděla, jak Veronika Gajerová vypadá, znala jsem jen její hlas z dabingu. Díky její roli v Holkách z kalendáře jsem si ji ale zvládla zamilovat, a zjistila jsem, že Kaplan stojí z velké části právě na jejím výkonu. Ač tu má spíše vedlejší roli, jakmile dojde na zpěv a tanec, nejvíc to rozjíždí právě Gajerová a strhává tak na sebe pozornost, navíc je na ní vidět, že ji hraní baví. To se ale nedá říct třeba o Oldřichu Víznerovi. Nevím, jestli byl dnes jen nachlazený, nebylo mu dobře, a nebo jestli ho zkrátka už zmáhá stáří, během hry se ale tvářil dost otráveně a sklesle a vypadal, že se nemůže dočkat, až bude moct jít domů.

Když už mluvím o Víznerovi, ve hře, která je pojmenovaná po jeho postavě, a po přečtení knihy, kde je Pan Kaplan naprosto jasně hlavní postavou, mě překvapilo, jak malou roli má Kaplan v divadelním pojetí. Čekala bych, že bude mít ve hře víc prostoru a řekne víc než jen pár vět (a ne jen několikrát zopakované „Já mám čídu lád!“), zde ho ale učitel záměrně ignoruje a ostatní žáci ve třídě tak mluví mnohem více než ten, po němž je hra pojmenována. Trochu zvláštní.

Jak už jsem tu na blogu zmiňovala, během posledních pár měsíců jsem v ABC byla na Holkách z kalendáře a Drž mě pevně, miluj mě zlehka a musím říct, že obě tyto hry se mi líbily mnohem víc, než Pan Kaplan má třídu rád. Ačkoliv jsem neměla žádná velká očekávání, čekala jsem hlavně, že se pobavím, což u tohohle pojetí Kaplana moc neplatí. Nakonec jsem tedy byla bohužel docela zklamaná.

Použité fotky jsou z webu Městských divadel pražských