Vánoční burger

Před dvěma lety jsme s děvčaty zavedly tradici společné předvánoční sleziny.

Předloni jsme se namazaly v Mém šálku kávy.

Loni jsme se namazaly v Palandě.

A letos jsme se namazaly Na břehu Rhôny.

A mě zase šoklo, jak ten čas letí.

Jo, je nám skoro všem už pětadvacet.

Ústředním tématem se tedy stali chlapi. Která ho má, která ho nemá, která by chtěla a která sice chlapa má, ale radši by nějakého jiného.

Už taky tolik nevydržíme a po třech skleničkách vína se v devět večer s mírnou patlavostí radši rozprcháme k domovům.

Vidím to moc dobře sama na sobě.

Před měsícem jsem se totiž Googlu přesypala z kategorie chudých studentů pod 25 do kategorie 25+ a náš milý internetový gigant usoudil, že bych se sebou asi už měla začít něco dělat.

Místo reklam na levné, ale trendy dámské oblečení na mě tedy teď na internetu záludně číhají reklamy na plenky.

Místo tištění diplomek, doučování a prodeje učebnic vídám reklamy na tištění svatebních oznámení, učení dětí na nočník a prodeje dětského oblečení.

A ve spamové složce se to místo nabídek afrodiziak a super levných romantických pobytů hemží e-maily zvoucími mě do těch nejpochybnějších seznamek a nabídkami zakázkové výroby zaručeně pravých diamantových prstenů.

A bude hůř!