Dneska je mi 30. A protože mě baví koukat na YouTube na videa „x lekcí za x let mého života“, rozhodla jsem se podobný článek sepsat taky. Ale nebojte, nechystám se vám tu předhazovat, jak jsem neskonale moudrá a neomylná, jako to mívají ve zvyku některé z těchhle článků :D (žvrž).
1. Říct Nevím není známka slabosti
Tohle uvádím jako první, protože to pro mě bylo docela zásadní zjištění. Když jsem se prodrápala celým naším školským systémem a byla vyplivnuta do běžného života, převládal ve mně pocit, že nikdy nesmím přiznat, že něco nevím, který ve mně právě školy celou dobu dost upevňovaly. Teprve o pár let později mi došlo, že nikdo není neomylný a nikdo nemůžeme vědět úplně všechno. V mé první full-time práci mám dojem, že valná většina konfliktů pramenila z toho, že jsme si vzájemně neuměli správně zadávat práci a nebyli jsme ochotni si navzájem přiznat, že nemáme všechny potřebné informace – a pak jsme se divili, že kolega nevyvěštil z křišťálové koule, jak jsme to zadání mysleli, a byli jsme na něj naštvaní, že to nevypadá podle našich představ. Od té doby si na to dávám pozor, snažím se myslet na to, co za informace kdo už má nebo nemá a sama nemám problém přiznat, že tohle prostě nevím nebo potřebuju upřesnit.
2. Měnit názor je přirozené…
Spolu s prvním bodem souvisí i to, že v době okolo 20 let jsem měla taky dojem, že změnit názor je něco neodpustitelného a měla bych si na svém názoru trvat ať se děje co se děje. Což vedlo ke spoustě úplně zbytečných hádek na Twitteru (a kdyby jen tam…). Přitom jak člověk sbírá zkušenosti a mění se mu priority, je naprosto přirozené, že se mu změní i názory. Zrovna nedávno jsem se s někým bavila o tom, jak je naše politika vlastně pokroucená, že jakákoliv změna názoru je považovaná za slabost, a přitom měnit názory je úplně běžné – třeba když si člověk udělá první názor, aniž by měl dostatek informací, že.
3. …a je fajn umět přiznat chybu.
Uznávám, že s tímhle jsem bojovala docela dlouho. Jenže jen v okamžiku, kdy jsme schopní uznat, že jsme něco pos*ali, se z té chyby dokážeme poučit a posune nás to dál.
4. 1000 lidí má 1000 názorů
Opět se motám u těch názorů, ale… dříve mě hrozně frustrovalo, když se mnou někdo nesouhlasil v něčem, kde jsem měla dojem, že můj názor je jediný správný. Teď už vím, že každý máme jiné zkušenosti, jinou cestu, a tím jsme si vytvořili i jiný názor – a opět, je to tak v pořádku. A s tím souvisí i další bod:
5. Nikdy se nezavděčíme všem
Tohle je hrozně důležité zvlášť pro marketéry :) Každý má jiný názor a proto neexistuje věc/článek/produkt/kampaň/cokoliv, co by se líbilo úplně všem. Hodně mi to pomohly zjistit diskuze ve skupině Holky z Marketingu, kde se hodně často sdílí příklady různých marketingových kampaní, a prakticky nikdy se tam nedá dojít nějakého konsenzu. Zkrátkja a dobře, vždycky bude část lidí nespokojená, naštvaná nebo prostě jen z principu negativní. Spousta klientů se mnohdy nechává limitovat právě negativními komentáři nebo jen obavou z toho, že by negativní komentáře mohli získat, jenomže měli-li bychom se tímhle zaobírat, tak by nikdy žádný produkt ani žádná kampaň nevznikla.
6. Lidi na internetu jsou zlí
Ne že mě teď budete kamenovat za přílišné zobecňování. Samozřejmě tím nemyslím, že všichni lidi na netu jsou zlí. Ale přijde mi (a tím, že se na sociálních sítích pohybuju už pěkně dlouho a pracuju s nimi už pár let), že je to čím dál horší. Většina lidí na internetu prostě nějak nemá tu záklopku, která jim brání dštít hnus lidem přímo do obličeje, na internet klidně napíšou fakt naprosto odporné věci. Ale lepší to asi nebude, takže je zkrátka vhodnější se s tím asi smířit.
7. Sociální sítě neodrážejí realitu
Tenhle bod mám dojem, že si obrovské množství lidí neuvědomuje. Všichni blogeři, influenceři a superúspěšní lidé ukazují na sociálních sítích jen to nejlepší, nejkrásnější a nejreprezentativnější ze svého života. Realita je někde úplně jinde, sociální sítě jsou jen vyňuňaná výkladní skříň, mnohdy spíš Potěmkinova vesnice, než cokoliv jiného. Takže…
8. Srovnávat se s ostatními nikomu a ničemu neprospěje
A zvlášť ne s těmi vyhezkanými životy instagrammerek, které jsou jeden týden na Bali, další týden na Mauriciu, následující víkend nakupují v Paříži a o pár dní později jsou zase v Londýně. Ještě před pár lety jsem si také říkala, jak je sakra možné, že moje oblíbená YouTuberka má vždycky na videu naprosto dokonalé vlasy a make-up a já vypadám po návratu domů ze schůzky nebo z práce příšerně. Jenže pak mi došlo, že kdybych se nalíčila a načesala jen proto, abych natočila dvacetiminutové video, tak by můj mejkap a účes taky vypadal božsky, protože jsem nevytáhla paty z domu a od nanesení fasády k natočení videa uplynuly jen minuty. A díky tomu už beru sociální sítě trochu s rezervou. Jenže srovnávat se můžeme i s kýmkoliv jiným, s kolegy, celebritami, whatever – a nedává to smysl stejně jako srovnávat se s instagramerkami. Nevíte, co za jejich úspěchem, zdánlivě dokonalým a vždy čistým bytem nebo úžasnou rodinou doopravdy je. A jak to vypadá navenek neznamená, že to tak opravdu je.
9. Ne všechno, co se píše na internetu, je pravda
Dobře, na tohle jsem přišla už dávno, a je mi trochu líto, že to spousta lidí ještě neví. V dnešní době už na internetu najdete argumenty podporující naprosto jakoukoliv teorii (třeba že je Země placatá), což ale neznamená, že je daná teorie pravdivá. Vždycky, když slyším v diskuzi argument „No ale já na internetu četl, že…“, slézají mi nehty hrůzou.
10. Rodiče (a učitelé) nemají vždycky pravdu
Málem jsem tenhle bod dala hned na první místo, ale tušila jsem, že bych tím pěkně nakrknula mou matku :D Je to ale jedno z prvních zjištění z tohohle seznamu, které jsem se naučila už asi v jedenácti nebo dvanácti a které pro mě bylo v tu dobu hodně těžkým střetem s realitou.
11. Tělo máme jenom jedno
Pojďme radši trochu změnit téma :) Nechci rozhodně tvrdit, že mi dříve nedocházelo, že tělo mám jenom jedno. Spíš jsem ho ale považovala za celkem danou věc. Ale časem mi začalo docházet, že ta hláška, kterou jsme říkali v -nácti, když jsme chtěli vypadat strašně cool, že „Tělo má jít do hrobu zhuntovaný“, je pěkná blbost. A že možná není úplně blbý nápad se o tu tělesnou schránku trochu starat, aby mi vydržela co nejdéle. Teprve v posledních dvou až třech letech jsem se začala pokoušet pravidelně se hýbat, začala jsem víc řešit pitný režim, snažím se i jíst aspoň trochu zdravě – a dokonce, světe div se (tomuhle bych před pár lety rozhodně nevěřila) jsem začala používat i mezizubní kartáčky!
12. Ranní ptáče ze mě asi nikdy nebude
K tomu, že o tělo bychom se měli starat, vás určitě už někdy někdo vyzýval, nebo jste si tuhle položku už někdy na seznamu životních lekcí nepochybně přečetli. Většinou pak v tom samém seznamu najdete i položku, že nejproduktivnější lidé vstávají brzy ráno a podobné věci. Kolik času jsem strávila čtením článků, koukáním na videa a pokoušením se nastavit si ranní rutinu, abych se přeučila na člověka, který brzo ráno vyskočí z postele jako rybička! Teprve po přečtení knihy Kdy od Daniela Pinka jsem si řekla, že na to s*ru a budu vstávat prostě tak, jak to mému tělu vyhovuje a nebudu se nutit do pro mě nepřirozeného brzkého vstávání, když nemusím.
13. Deprese není jen blbá nálada…
Pamatuju si, jak jsme na gymplu přišly do školy a dramaticky se svezly do lavice s povzdechem „Já mám strašnou depku“. Asi jsem jediná „blogerka“ na celém internetu, která může říct, že s depresemi naštěstí zkušenosti nemá, už ale jsem chytřejší než v těch -nácti a vím, že deprese není jenom blbý den nebo nějaká nálada, která sama přejde nebo ze které se dá vyspat.
14. …a migréna není každá bolest hlavy
Jasně, další slovo, které jsme používali, protože jsme chtěli vypadat zajímavě :)
15. Intuici je lepší věřit
Ano, to jsem se taky naučila tou horší cestou. A ještě někdy samozřejmě trochu pochybuju, ale většinou se ukáže, že moje intuice nekecá. Třeba že když mi intuice říká, že tenhle klient bude průšvih, většinou to pak fakt průšvih je :D
16. Už nikdy nebudeme mladší
Tohle zní divně, co? Já i můj muž jsme oba velmi nefotogeničtí, strašně neradi se fotíme a do předsvatebního focení jsme měli celkem 2 společné fotky. Ano, dvě. DVĚ. Mně ale teprve poměrně nedávno došlo, že nikdo nemládneme a že v dnešní době si sice fotíme úplně všechno včetně svého kafe a večeře, ale tímhle stylem nebudeme mít žádné fotky, kde bychom vnoučatům ukázali, jak jsme vypadali zamlada. Sice jim dokážeme ukázat 3 654 825 fotek toho, jak naše kočky roztomile spaly, ale žádnou fotku sebe. Takže se postupně pokouším tenhle svůj blok z focení odbourávat a už máme i nějaká ta společná selfíčka ;)
17. Nepohodlné boty a oblečení za to nestojí
Moje tolerance k botám, ze kterých mám jen než dojdu na zastávku nohy plné puchýřů, halenkám, které pořád vyjíždějí nahoru nebo se jim rozšklebuje výstřih, a jakémukoli dalšímu oblečení či obuvi, která není pohodlná, se s věkem radikálně snižuje. Ty tam jsou doby, kdy jsem si věci kupovala, protože vypadaly pěkně, a nosila jsem je v domnění, že se v nich budu cítit dobře (protože vypadají pěkně), abych místo toho celý den trpěla a neustále si musela outfit někde upravovat. Ne, na tohle už nemám čas a nervy. A taky si všechno, co se chystám si koupit, vždycky nejdřív v kabince vyzkouším. Kolik peněz bych byla bývala ušetřila, kdybych se tohle naučila dřív!
18. Nejsem tak bohatá, abych si kupovala levné věci
Netvrdím, že vyšší cena garantuje kvalitu. To nemusí být pravidlem. Ale tolikrát jsem si už naběhla koupí levnějšího šuntu, abych se pak o pár týdnů nebo měsíců chytala za hlavu a šla koupit dražší variantu, na které jsem předtím uškudlila, že vím, že mnohdy se fakt vyplatí si radši připlatit.
19. Půjčovat peníze kamarádům je hodně blbý nápad
Uuuuuuuf. Na tohle si asi taky musí přijít každý sám, co? Mě to naučila situace, kdy jsem jedné kamarádce v roce 2012 půjčila 10 000 Kč (s tehdy velmi bohulibým záměrem, že si tím zaplatí členství v posilovně, kam budeme spolu chodit cvičit, abychom zhubly své tlusté zadky… no asi tušíte, jak to dopadlo). Cvičit jsme spolu byly jednou, z částky mi nejprve po mnoha urgencích vrátila 2 000 Kč, pak mi přestala brát telefony a odpovídat na zprávy, přátelství tím jaksi skončilo… ale přitom to má happy end! Zbytek peněz jsem od ní dostala v roce 2018. Ale ne, kámošit se s ní už znovu nechci, uhodli jste správně.
20. Kupovat si věci pro své vysněné já se nevyplatí
Ano, tímhle krásně navazuju na výše zmíněné členství v posilovně. Ve 30 už jsem se docela smířila s tím, že nikdy nebudu chodit na plesy, abych si musela kupovat plesové šaty, že nikdy nebudu ta úspěšná byznysmenka, co po Praze pobíhá na jehlách (viz bod 17.) a v kostýmku s pouzdrovou sukní a halenkou, a že s mužem nikdy nebudeme chodit na tančírny. Takže si nekupuju oblečení pro příležitosti, které nikdy nenastanou, kurzy, na které nikdy chodit nebudu, a podobně.
21. Že je někdo věčně zaneprázdněný a nestíhá, ještě neznamená, že je úspěšný
Podobně jako s tím brzkým vstáváním, přijde mi, že ve společnosti je nějaká adorace workoholiků a lidí, kteří jsou věčně zaneprázdnění. Přitom mezi zaneprázdněností a efektivitou není rovnítko. To, že někdo nestíhá a je zavalený prací ještě nemusí znamenat, kdovíjak je úspěšný. A to, že si někdo vybere, že bude každý den vstávat v 10 a bude pracovat jen 4 hodiny denně, neznamená apriori, že je líný.
22. Zkratky k úspěchu obvykle nefungují
Ať už je to rychlá cesta, jak vydělat miliony, nebo zaručený způsob, jak za 14 dní zhubnout 20 kilo, a nebo služba slibující, že vám během pár dní znásobí followery na Instagramu – tyhle zkratky prostě nefungují. Protože kdyby to fungovalo, tak by to dělal každý, ne?
23. To, že někdo tvrdí, že je odborník, ještě nemusí znamenat, že jím opravdu je
A to, milé děti, je rozdíl mezi marketingem a brandingem. Vítejte na mém TED Talku.
24. Být freelancer a mít firmu jsou dvě úplně jiné věci
Když už jsem se okruhem vrátila zpátky k marketingu, tak cítím potřebu zmínit i tenhle bod. Jako IČař jsem měla dojem, že založení firmy a spolupracování s dalšími lidmi je vlastně jen další malý level v té samé hře. Zjistila jsem ale, že je to úplně jiný level, jiná hra a jiné hřiště, pro které jsou potřeba úplně jiné schopnosti, jiné pomůcky… no prostě to byl další pro mě docela zajímavý střet s realitou.
25. Jaký si to uděláš, takový to máš
Ještě jedna věc ohledně práce, ale i celkově života. Nemám ráda takové ty negativisty, kteří si pořád jen na něco stěžují, pořád jsou s něčím nespokojení a přitom nic nedělají pro to, aby byli spokojenější. Stěžují si, že jim šéf nepřidá – ale řekli si mu o to, že chtějí přidat? Kdepak. Ne, v dnešní době to prostě funguje tak, že jaké si to uděláte, takové to máte. Internet, globalizace, technologie… všechno nám otevírá nepřeberné množství možností. Chcete pracovat jen málo a víc se věnovat svým koníčkům, zařiďte si to. Chcete cestovat a přitom pracovat? V dnešní době není problém. Chcete dělat práci, která vás bude bavit? A proč by ne?! Ale co nemám ráda jsou lidi, kteří sedí na zadku, nic pro to nedělají a jenom nadávají.
26. Žij a nechej žít
Když už tu píšu o tom, co nemám ráda, tak další věc, na kterou jsem si během posledních pár let přišla – není mi nic do toho, co kdo jí, poslouchá, čte, v co věří, co dělá a jak vychovává svoje děti. A pokud mi to necpe, tak s tím nemám nejmenší problém. Ještě by bylo fajn, kdyby ten samý přístup měli i ostatní :)
27. Zálohuj, zálohuj, zálohuj
To jsem vám vyprávěla, jak jsem si myslela, že mám zazálohované všechny fotky z mého starého iPhonu 6, abych pak zjistila, že jsem je zálohované neměla? A díky tomu jsem přišla o všechny fotky z 3 let, kdy jsem ten iPhone měla? Včetně fotek z příprav svatby a podobně? Jo, ještě pořád mě to štve, a to už je to přes rok a půl. Nebuďte jako já. Zálohujte.
28. Existuje i jiné pivo než plzeňského typu
Pamatuju si jako včera, jak jsem někdy asi v šestnácti nebo sedmnácti šla se spolužáky do hospody, objednala si pivo, protože ho pili všichni, a pak ho tam celý večer cucala, protože mi šíleně nechutnalo. Od té doby jsem tvrdila, že mi pivo nechutná. A pak jsem vloni v Londýně ochutnala belgická piva, IPA a podobně, a zjistila, že tohle pivo mi fakt chutná! Jen holt nejsem klasický český pivař a ta naše piva mi moc nejedou…
29. Chlast je dobré prokládat vodou. Hodně vody
Kéž by mi tohle řekl někdo dřív, mohlo mi to ušetřit pěkných pár kocovin :D :D :D
30. Když nejde o život, tak jde o h*vno
Uznávám, na tohle občas zapomínám. Ale když se vezme všechno kolem a kolem, tak dokud máme střechu nad hlavou, máme co jíst a jsme zdraví, tak jakýkoliv problém, průšvih, konflikt časem pomine. V marketingu máme občas tendenci hrotit, že tu úvodní fotku na Facebooku musíme změnit OKAMŽITĚ HNED!, ale učím se nenechat se těmihle záležitostmi tolik vystresovat, protože ve výsledku… jsou důležitější věci v životě.
Co myslíte, bude za deset let tenhle blog ještě existovat, abych sepsala 40 věcí za 40 let? :D
Napsat komentář