Pan Kaplan

Ze skleněného budníku na mě nelibě hledí dvě dámy těsně před důchodem, nebo možná už v důchodu. Evidentně jsem je vyrušila z kávičkové pauzičky půl hodiny před koncem jejich pracovní doby.

Protože jsem slušné děvče, tak je samozřejmě pozdravím a ukazuji jim předplatitelskou kartičku, kterou jsem před mnoha měsíci hrdinně vybojovala.

„Prosím vás, předprodej na říjen už začal, že?“ začínám zcela zbytečnou otázkou, protože o tom, že předprodej začal právě dnes, víme z webu Městských divadel pražských a máme to v kalendáři už asi měsíc poznačené, abychom to datum zase neprošvihli a konečně se na naše vytoužené představení Pan Kaplan má třídu rád dostali.

„Neeeee,“ povídá první prodavačka. „To jste tady špatně, předprodej začíná až v pondělí.“

„Jojo, v pondělí,“ přikyvuje ta druhá.

„Počkat, ale na webu bylo, že začíná dnes,“ vrčím na ně a pokoušejí se o mě mdloby.

„To ne,“ povídá první, „dneska začíná jenom předprodej pro předplatitele, normální předprodej začíná až v pondělí.“

„A s touhle kartičkou teda mám přijít až v pondělí, jo?“ ptám se už dost vytočeně, protože jsem se sem vláčela po práci.

„Jo ahá, vy máte kartičku, tak to jo. A na co byste chtěla jít?“

Jupí, zaraduju se a hlásím se o Kaplana.

„Jó, ale ten už je blokovanej, na to už lístky nejsou,“ povídá druhá, zatímco první loví zpod stolu papírový program.

V tomhle podniku už mě nic nepřekvapí, a tak se ani neptám, proč kurva neměli na webu napsáno, že už je to představení blokováno – ano, dívala jsem se na web těsně předtím, než jsem vyrazila z kanceláře, abych věděla, pro co přesně jdu.

Nakonec si tedy vyžádám lístky na Holky z kalendáře, což byl půvabný film, tak snad bude představení taky dobré. Už je mi skoro jedno, na co půjdeme, hlavně když ty lístky co nejdřív vyčerpáme a já už sem nebudu muset chodit a nechávat ze sebe dělat debila.

Dáma číslo jedna sáhodlouze bojuje s rezervačním systémem, načež ji dáma číslo dvě u počítače vystřídá a ukazuje jí, jak s ním pracovat.

Ptají se, kde chci sedět. Nechám si tedy doporučit třetí řadu, načež dámy ještě chvíli zápolí s tiskárnou a pak už mi konečně lístky podávají.

No, přestávám se divit, že do divadla moc lidí nechodí. Vzhledem k tomu, jak zrovna MDP zamrzla v čase a jaký voser je pro diváka sehnání lístků, tak se mi fakt moc nechce tam jít znovu.