Duolingo

V rámci své touhy po něčem novém jsem se na začátku prázdnin rozhodla vyzkoušet taky to opěvované Duolingo. Zaznamenala jsem ho už čerstvě po jeho vydání, a pak jsem četla nadšené recenze a tweety o tom, jak je to super. A tak jsem si řekla, že to tedy taky vyzkouším – a to na němčině. Přece jen, moje sestra a její rodina žijí v Německu, tak bych se aspoň ty základy mohla naučit, ne?

Ze začátku jsem byla velmi nadšená. Nový způsob učení slovíček mě fakt bavil. Od začátku mě sice moc nemělo rádo rozpoznávání řeči, nemám asi ten správný hitlerovský přízvuk, takže jsem všechny úlohy s mluvením musela dělat nadvakrát, spíš třikrát, ale přece jen, tohle je dost ošemetná fičura.

Pak jsem zjistila, že ne ve všem mi inovativní výuka vyhovuje. Tak třeba časování sloves. Aplikace mi předhazovala k překladu věty s různými slovesy a zřejmě se ode mě očekává, že si jednotlivé tvary sama zapamatuju – já jsem ale ze školních lavic zvyklá na tabulky s já ty on, my vy oni, a na poučky typu „-e -es -e -ons -ez -ent“, které jsem schopna rychle aplikovat. Ovšem když u slovesa pořádně ani nevím, jak vypadá infinitiv, a znám jen tvar druhé osoby množného čísla – to mi prostě nevyhovuje. Dohledávala jsem si tedy časování na internetu a místy přeskakovala z aplikace do prohlížeče a zpět, abych si správný tvar odvodila.

Ve slovní zásobě jsem tak dospěla přibližně do stádia tříletého dítěte – tedy na úroveň, na níž byl starší syn mé sestry před dvěma lety, když jsme u nich byli na návštěvě. Většinu začátečnických slov jsem tak od něj už znala, Duolingo mě je naučilo i psát, a rychle jsem postupovala dál, sbírala EXPy a Lingoty a všechno bylo super.

Následoval ale další háček. V pokročilejších lekcích mi najednou aplikace začala předhazovat k překladu do němčiny věty se slovíčky, která jsem předtím nikdy neviděla. Zatímco na začátku vždy nejdřív ukazovala věty německy a já je měla překládat do angličtiny – a neznámá slovíčka byla podtečkovaná a při kliknutí na ně se zobrazoval překlad – najednou po mně appka chtěla, abych rovnou překládala do němčiny. Ale jak, ksakru, když mi to slovíčko předtím nikdo nevysvětlil? To si to mám googlit?

Zároveň mi začalo lézt na nervy, že jak jsem postupovala v lekcích dál a dál, Duolingo ukazovalo, že mi z paměti vypadávají dřívější lekce, tedy ty úplně začátečnické. Musela bych si je upevňovat v paměti neustálým opakováním „Tohle je jablko“, „Ne, děkuji“ a „Těší mě!“, jenže to bych nedělala nic jiného a vůbec nepostupovala dál, že. A jakožto detailistce a perfekcionistovi mi prostě strašně lezlo na nervy, když mi některé lekce svítily plným počtem čárek a jiné ne.

Když jsem narazila na další problém, a to, že po mně aplikace chtěla do němčiny přeložit jednoduchou anglickou větu typu You have a jacket a když jsem ji přeložila v jednotném čísle, odebrala mi srdíčko, protože to po mně chtěla v množném, vytekly mi nervy a appku jsem přestala používat.

Jako, ne že bych si od Duolinga slibovala, že začnu plynně hovořit německy a při příští návštěvě si ze mě Jarka i její manžel sednou na zadek, to fakt ne. Doufala jsem ale, že se naučím aspoň základní věty a podobně. Ale fakt by mě zajímalo, jestli se díky Duolingu někdy někdo dostal dál než za větičky „Kráva je zvíře“, „Medvěd pije vodu“ a „Máma má mouchu“. Víte o někom?