Nevím, kterej blbec ho pustil do domu.
Já těmhle lidem radši okamžitě třískám domácím telefonem.
No ale přišel a zazvonil u mých dveří.
A měl zrovna to štěstí, že jsem byla celý den doma.
Celý den doma = v teplákách a nenamalovaná.
Otevřela jsem mu a zeptala se, jak mu můžu pomoct.
Sjel mě dlouhým váhavým pohledem.
„Eeeehm, jsou doma rodiče?“
„Ne,“ odtušila jsem.
„Aha… tak na shledanou,“ pokrčil rameny a odešel.
No co. Naběhl si sám.
Já jsem zapomněla, že ještě existujou lidi, co se musí namalovat, aby nevypadali na patnáct :D
Hele já jsem za to ráda. Ve svých -nácti mi to strašně vadilo, ale teď už jsem fakt ráda, že vypadám od přírody mladší, a doufám, že mi to zůstane :D Přece jen je to lepší než ve třiceti vypadat jako ojetá vyšeptalá pětačtyřicítka :)
Už vím, proč nechodím na návštěvu častěji. Taky nesnáším obchoďáky.