My ženské jsme divné.
Jsme schopné se psychicky hroutit kvůli práci. Kvůli tomu, že dřeme jak koně a přitom máme málo peněz nebo že najít v dnešní době solidní práci je čím dál tím větší umění…
No a co děláme, když se psychicky hroutíme?
No přece jdeme nakupovat.
A tak jsem se dneska poprvé ve svém životě ocitla v obchodě Mango, který hlásal 50% slevy a který jinak mimo slevy považuju za jeden z obchodů poněkud mimo mou cenovou kategorii. Ovšem když jsem viděla jejich sortiment, málem mi vypadly oči z důlků. Proč chtějí proboha za takovéhle blbě ušité hadry s roztřepenými švy tolik peněz?! Všechno oblečení bylo z hnusných laciných materiálů, lezly z toho nitě a nenašla jsem skoro jediný kousek, který by byl slušivý. A že jsem si jich do kabinky odnesla docela dost. Poměrně pěkná vzdušná tílka, která bych za cenu po slevě možná i brala, byla tak pitomě ušitá, že vůbec neseděla a u dekoltu dělala látka jakýsi divný fald. Pouzdrová sukně naopak tvořila na zadku fald. Všechny bílé věci v obchodě přítomné byly od minulých zákaznic zapatlané od make-upu. A když jsem se nakonec rozhodla koupit si aspoň náhrdelník, zlevněný z 549,- na 299,-, pokladní mi namarkovala 549,- a když jsem ji na to upozornila, omluvila se mi, že tam mají asi špatnou cenovku. Haha. Never more.
(ano, byl to tak silný zážitek, že jsem to dokonce musela vyblít na blog!)
Napsat komentář