Dohoda zněla, že v pondělí v 11:00 dorazíme k Ivanově mamince na oběd.
Probudili jsme se, I. kouknul na telefon – 10:22. Vyletěli jsme z postele třetí kosmickou rychlostí, protože nám zbývalo sbalit všechny věci, všechno uklidit, pozamykat a vypadnout, a I. volal mamince, aby se omluvil, že dorazíme později, že jsme jaksi zaspali.
Po asi hodině zuřivého pobíhání a uklízení koukáme na hodiny znovu: 10:20. Kontrolujeme čas tedy ještě na mém telefonu a zjišťujeme, že je skutečně 10:20. Ivanovo HTC si totiž z jakéhosi neznámého důvodu myslelo, že nejsme na Šumavě, ale v Izraeli, a připočetlo o hodinu víc. A tak I. znovu volal mamince, aby jí řekl, že tedy skutečně přijedeme na jedenáctou a ne později, jak jsme předtím tvrdili :D Ovšem když jsem se dívala na tu předpověď počasí – asi bych se tomu nebránila :)
To se takhle probudite a misto na Sumave jste v Izraeli v Aškalonu. Ach ta #technika. pic.twitter.com/KTCKOe1GUL
— Ivan Moucha (@minowara) April 21, 2014
Zrovna jsem v kuchyni umývala nádobí, když přišel zvenčí I. a povídá mi:
„Já tě asi musím vážně milovat.“
Já podezřívavě: „…Protože jinak bys mě už musel zabít?“
On: „Ne, to ne, ale právě tu byli dva koledníci a ptali se, jestli tu nemám nějakou paní. Tak jsem jim tě zatlouk!“
Napsat komentář