Čtečka pro hračičky

Před 14 dny představila společnost Palmknihy tři čtečky přímo napojené na e-shop Palmknihy.cz, a já jakožto elektronický maniak jsem velmi ráda využila příležitosti si jednu ze čteček osahat.

Čtečku Bookeen CyBook Odyssey  Pro uvedl ředitel Palmknih Jiří Vlček slovy, že je to taková „čtečka pro hračičky“, a právě proto jsem sáhla zrovna po ní, i když bych si ráda vyzkoušela i další dvě čtečky PocketBook. Samozřejmě mi v tu chvíli nedošlo, že přesně za oněch 14 dní, na které mám čtečku k dispozici, budu mít státnice, takže na hraní se čtečkou nebudu mít příliš času.

Kromě toho mě ale čtečka Bookeen zaujala i názvem, který považuji za hezkou slovní hříčku – kromě propojení anglických slov book a keen ve mně totiž název evokuje taky francouzské slovíčko bouquiner, tedy číst si.

Pitomý obal

Do ruky jsem dostala přístroj zabalený v krabičce, která se tvářila jako kniha – hezký nápad, moc pěkné designové provedení. Navíc jsem nafasovala i originální obal, abych onen „recenzní přístroj“ nezničila, a už jsem se těšila, jak ho doma začnu zkoumat.

Samozřejmě jsem nevydržela a vytáhla krabici z kabelky už v metru po cestě, a když jsem čtečku vytahovala z ochranného obalu, podařilo se mi ji omylem zapnout, načež jsem několik minut hledala, jak ji zase vypnout :D On/Off tlačítko je totiž umístěné dole v rámu a je prakticky neviditelné.

To je jen první výtka k tomuto tlačítku, když jsem pak doma čtečku oblékla do originálního pouzdra, zjistila jsem, že spodní gumová strana pouzdra je jaksi pokroucená a nedrží správně na svém místě, čímž zároveň tlačítko zakrývá. Každé zapínání nebo vypínání čtečky, respektive zamykání a odemykání obrazovky, se tak neobešlo bez zoufalého pátrání, kde to pitomé tlačítko je, případně jsem si čtečku mnohdy zamkla omylem, když jsem si ji jen nějak hloupě opřela o dlaň/břicho/cokoliv. Možná jde jen o vadu toho jednoho obalu, který právě přišel do ruky mně, každopádně koupila-li bych si ho, byla bych asi setsakra naštvaná.

Ovládání

Normálně čtu na svém Kindle 4, k dispozici mám ale taky Honzův eReading First Edition, takže mezi nimi mohu trochu porovnávat. Zvlášť co se týče odezvy je Bookeen vážně dobrý – na rozdíl od eReadingu, kterému každé zvolení položky v menu trvá spousty vteřin, reaguje Bookeen velmi rychle.

Zajímalo mne také, jaká je použitelnost dotykové čtečky, protože jsem zatím se žádnou neměla tu čest, a musím po těch několika dnech říct, že bych ji asi nechtěla. Možnosti, které dotykový displej přináší, jako je otáčení a zvětšování textu dvěma prsty, jsou sice zajímavé, ale u mě převažuje hlavně jedno jasné negativum: jsem totiž čtenář čtoucí e-knihy hlavně při cestování, a u téhle čtečky se mi pravidelně stávalo, že když jsem vystupovala/nastupovala do dopravního prostředku, případně si sbírala své věci, abych se připravila k vystupování, omylem jsem si na čtečce přelistovala, a když šlo jen o jednu stránku, mohla jsem být ráda – obvykle se mi povedlo přeskočit klidně desítky stránek, na Bookeenu totiž stačí jen zlehka tapnout na displej a už se vám strana otočí. Přitom má čtečka na bocích ještě obvyklá stránkovací tlačítka, přičemž levé posouvá o stránku zpět a pravé o stránku dopředu, což mi ale naprosto vyhovuje a takhle používám tlačítka i na svém Kindle, připadá mi to přirozenější. Bookeen mě proto dost zklamal tím, že nelze tohle listování tapnutím vypnout (alespoň jsem takovou možnost nikde v menu nenašla). Přelistovávat se dá navíc také tahem prstu, jako u chytrých telefonů, což by mi bohatě stačilo.

Sympaticky může působit také další dotykové ovládání – tapnete-li nahoru na název rozečtené knihy, otevře se vám obsah, tapnete-li dole na číslo strany, otevře se vám nabídka, kam můžete zadat, na kterou stranu chcete přejít. Docela chytré, tedy kdybych si tyto volby pravidelně neotevírala omylem při čtení.

Do jinak českého prostředí čtečky se také vloudila maličká chybka, aneb pokud stisknete spodní kulaté tlačítko, vyjede vám menu v angličtině (ano, jsem detailistka).

Co se týče poznámek, u nich jsem dotykový displej opravdu ocenila – text se tak označuje mnohem snadněji. QWERTY klávesnice na displeji také není špatná, rozhodně mi vyhovuje mnohem víc než psaní na mém nedotykovém Kindle.

Zobrazení

Čtečka Bookeen je prezentována jako první E-Ink čtečka na trhu s podporou animací, což spočívá především v tom, že vám při každém otevření knihy zobrazí animaci její obálky přilétající z dálky. Prvotní „oh wow!“ moment ale záhy opadne a tenhle efekt začne spíš prudit. Displej je sice opravdu rychlý, ale jeho rychlost má za následek nedokonalé „otočení kuliček“, takže jsou na stránce často patrné stopy předchozího textu. Nejmarkantnější je to u internetu a e-shopu Palmknih, který používá různé řezy písma, celočerná tlačítka a rozdělovací pruhy, případně náhledy obálek knih – pokud se pak z obchodu vrátíte ke čtení, máte pod textem prvních několika stran zřetelné obdélníky či čáry, což je docela k vzteku.

Čtečka v menu nabízí také změnu písma. Zvětšení či zmenšení textu funguje bezvadně, změna fontu je docela příjemná, protože původní bezpatkové písmo se mi nečetlo moc pohodlně. Musíte ale nejdřív vypnout možnost Původní styly, která způsobí, že vám změna fontu změní pouze název knihy a dolní počet stran (což je značně k ničemu).

Porovnání

Na závěr dodám jen, že mi tahle čtečka připadá poměrně použitelná, ale přesto jsem ráda za svůj Kindle, který stále považuji za nejlepší čtečku, jakou jsem kdy měla v ruce. To podle mě dokazuje, že Amazon to prostě zmákl a ostatní výrobci se jen pokoušejí ho ne úplně úspěšně následovat.

A ať si kdo chce co chce říká, možná na českém trhu Kindly nemají co dělat a Amazoní proprietární .mobi je fuj, ale to je podle mě jen pláč nešťastných, kteří už vědí, že se Amazonu prostě nemohou rovnat, protože on to udělal fakt dobře. A třeba taková česká čtečka eReading.cz milému Kindle nesahá ani po mezerník.

Přidávám ještě pár fotek porovnávajících zobrazení a rozměry všech tří zmiňovaných čteček, které mám momentálně doma.